Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Time Out Petra Pavlovského z Theatrum Kuks (No. 35/1)

    Ve čtvrtek 23. srpna se řítím rozpálenou vysočinskou krajinou na trase Počátky – Kuks, abych v 18:00 stihnul slavnostní zahájení 11. ročníku festivalu barokního divadla, opery a hudby Theatrum Kuks. Do obce vjíždím se solidní hodinovou rezervou, ubytovávám se  a dozvídám, že zahájení se koná poněkud jinde, a to v kapli sv. Huberta (a v jejím okolí) ve Starém Plesu kdesi za Josefovem. Vyrážím tam, úpal už polevuje. Vracím se do Jaroměře, přes kterou jsem před půl hodinou přijel, projíždím Josefovem a…   jsem v Plese. Jenomže v „jiném, než chci já“, jak zpívával božský Kája, totiž v Novém Plese.


    Dotazy na domorododé (přikočované?), poněkud neárijsky vyhlížející obyvatele (ani se mnou to za Protektorátu nebylo po této stránce zcela v pořádku), otočka, nový průjezd Josefovem na údajnou odbočku… – zase nic. Začínám podezírat pořadatele, že z neznámých důvodů sestoupili do ilegality. Zchytrale úhybný manévr před zlovolným spárem antisporckovských jezuitů? Kdeže, ti mají teď přece jiné starosti. Sociální demokraté se jim sápou po posledním potenciálním majetku, jak jsem viděl po cestě na četných billboardech (pravda, až po výjezdu z Kraje Vysočina – tamější socani nejsou sebevrazi a vypověděli centru v této záležitosti předvolební poslušnost).

    Otočka, další průjezd Josefovem a konečně: jakýsi mladík kriminálního vzezření, se žvárem (snad ne marihuany – podivně nasládle to vonělo!) v koutku úst mi ukazuje, kde odbočit na Starý Ples. Je 17:55! Dorážím do miniobce, všude zaparkovaná auta, včetně toho televizního. Výrostek vzhledu senegalského střelce mi ukazuje, kde mám zaparkovat.

    Nacházím barokně kostýmovaného vousáče – spiritus agens celé akce, muzikolog Dr. Bohadlo – a předávám mu tašku materiálů, jak mi bylo uloženo při průjezdu Hradcem. Před barokní kaplí (1690, nejstarší Sporckovská stavba v kraji) se rozjíždí představení Ptáčnice / La Bella Ucellatrice (autoři A. Menagio – G. B. Hancke), italsko-česká komedie na chůdách.

    V Ptáčnici, třetí a závěrečné části tzv. Chůdařské trilogie se Geisslers Hofcomoedianten zaměřili na italskojazyčnou kulturu, která vedle německé a francouzské významně ovlivňovala rozvoj barokního umění u nás. FOTO archiv Geisslers Hofcomoedianten

    Naivní děj plný úkladů i lásky, ovšem daleko radostnější než ten Schillerův. Paralela mezi usilováním zamilovaných a čižbou je roztomilá, výslovnost italštiny poučená, herectví výrazně stylizované. S Jiřím Voskovcem řečeno, realismus je vůl! Herci ovládají chůdy bravurně, přestavitel Slavíka dokáže při tom i hrát na zobcovou flétnu! Vše je vymyšleno s barokní mazaností, hraje se před vchodem obráceným k západu, takže Slunce máme za zády. Hrací prostor je dokonale nasvícený, Barrandov by to lépe nesvedl.

    Po závěrečném aplausu vcházíme do osmiboké kaple a zcela ji zaplňujeme. V centrálním prostoru před oltářem rozbili své nádobíčko muzikanti, především malé, nízké, dřevěné, ambulantní varhany. Za potlesku přicházejí sličná organistka J. Dvořáková, mladík se sedmistrunnou violou da gamba – J. Michl, houslistka s barokním nástrojem J. Štrynclová a vedoucí souboru, I. Vytlačil, což je pro muzikanta, foukajícího do různých barokních fléten nomen omen. Zní různá lovecká hudba, slyšíme i trochu barokního realismu – místy napodobuje hlasy zvířat, především kukačku. G. Ph. Tellemann a další, méně známí mistři (P. Danican, J. K. Kerll, W. Williams, H. I. F. Biber) a samozřejmě – finis coronat opus – na závěr sám J. S. Bach. Jedním z vrcholů produkce ovšem byla Sinfonia rapprezentativa – autora jsem přeslechl. Nadšené publikum několikrát vyvolává muzikanty potleskem a nakonec si vynucuje krátký přídavek. Možná a proto, že v kapli je „pohodový“ chládek – baroko je, přirozeně, nejpříjemnější v prudkém „italské“ létě, při teplotách okolo 30 stupňů – jako dnes. Podle předpovědi to do neděle potrvá. Dejž to sv. Hubert i všichni další svatí, o nichž bude jistě v následujících dnech řeč i zpěv.

    Vycházíme do teplého srpnového večera. Publikum se opět rozmisťuje kolem přírodního „jeviště“, má následovat obnovená premiéra Geisslers Hofcomedianten (první byla 2002) hry Heinricha Rademina Amor a tyran. Publiku jsou distrubuovány svíčky.

    Jedna z nejúspěšnějších a nejhranějších inscenací Geisslers Hofcomoedianten Amor a tyran obdržela řadu ocenění (Erbenův divadelní Miletín 2006, Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou 2006, Jiráskův Hronov 2007, Kazinbarcika 2008 Maďarsko atd.). FOTO archiv Geisslers Hofcomedianten

    O tomto představení, žel, referovat nemohu. Za celý den jsem už příliš „jetý“, mikrospánky by se mohly změnit v makrospánky, což si ovšem ve shluku stojícího publika nedovedu moc představit. Zamáčknu slzu lítosti, odjíždím a doufám, že mikrospánek se nedostaví během návratu do Kuksu.

    Jak vidno, nedostavil, je pátek, šest ráno a já jsem živ a zdráv. Dnešní program začíná až odpoledne. Obě zdejší restaurace ovšem rovněž, obchod s potravinami jakbysmet. A tak nejspíš budu muset zajet zase do Jaroměře či jiného většího města s hotelem, a tudíž i snídaněmi a nákupem potravin na víkend – jezdit na snídani denně, to je přece jenom trochu na hlavu.

    Zítra ráno, dají-li bohové, nashledanou!


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského z Theatrum Kuks (No. 35/1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,