Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Time Out Petra Pavlovského (No. 50)

    Zvíře je nevinné

    Barykov už nemá psí nýbrž lidské srdce! To je klíčová věta sci-fi románu Psí srdce kyjevského rodáka M. A. Bulgakova (1891 –1940). Byl úspěšným literátem, ale v roce 1929 byly všechny jeho práce včetně populárního románu Bílá garda zakázány. Politická satira Mistr a Markétka, kterou napsal koncem 30. let, v SSSR legálně publikovaná až v roce 1967, je právem považována za nejlepší ruský román 20. století. Má i cosi společného s Haškovým Švejkem: Nelidský režim ztroskotává v konfrontaci s fantaskním fenoménem (Švejk je monstrum, ne-člověk, profesor Woland je sám Ďábel), jehož nadpřirozenost mu autor nedává prohlédnout. Jak zmanipulovat, zlomit člověka, kterého nic nebolí (ani klystýr), který se nebojí ani smrti oběšením, který nemá žádné příbuzné ani přátele?

    Psí srdce, horrorové a zároveň rovněž satirické sci-fi, se odehrává v Moskvě v polovině 20. let minulého století. S neodolatelným humorem je ironicky líčen pokus vědce uskutečnit dobový ideál komunistické ideologie, vytvořit „nového člověka“. Zvukovou insenaci ČsRo z roku 1990 právě vydal Radioservis.

    M. A. Bulgakov absolvoval za války medicínu na Kyjevské univerzitě, jako polní lékař sloužil na Kavkaze, k medicíně měl tedy vztah přímo profesionální. Začátek příběhu je vyprávěn z pohledu zbědovaného psa, který se toulá po zimní Moskvě. Profesor Preobraženskij, experimentátor a milovník opery Aida, si jej přivede domů, pojmenuje Baryk, léčí jej a vykrmuje. Pak ale psa uspí a ve spolupráci s mladším kolegou židovského jména Bormentalem psovi voperují hypofýzu a pohlavní orgány, získané z mrtvoly harmonikáře a zloděje, zabitého v hospodské rvačce.

    Pes se postupně se naučí mluvit (do té doby jsme slyšeli pouze jeho vnitřní hlas – smaomluvu), chodit, oblékat se. Jeho tělo se proměňuje, zvětšuje, vypadává mu srst, stává se z něj téměř obyčejný člověk. Je však velice hloupý, hrubý, drzý, agresivní, podlý a zbabělý. Nechává si říkat Polygraf Polygrafovič Barykov.

    Barykov v revolučních pořádcích mazaně ucítí příležitost, jak se obohatit a snadno dosáhnout vysokého postavení. Profesor je zděšen a rozhodne se provést operaci znovu, zpětně – soudruhu Barykovovi lidskou hypofýzu opět vyoperuje.

    Jde tu vlastně o variantu evropského „golemovského“ archetypu: člověk se postaví na roveň Bohu a pokusí ze stvořit bytost (bytosti) „k obrazu svému“: Golem, monstrum M. Shelleyové (i v románu Frankenstein, o sto let starším, který M. Bulgakov jistojistě znal, vědec užívá orgány čerstvě zemřelého člověka), roboti nebo k lidskému obrazu vycvičení mloci K. Čapka – všechny tyto pokusy „nahlédnout Pánu Bohu pod pokličku“ končí špatně (tzv. dystopie, opak utopií). Živou hmotu z neživé nedokáže vytvořit věda dodnes.

    Poslech insenace je strhujícím zážitkem. Čistě zvukovými, na textu nezávislými prostředky dokázal režisér Pavel Linhart vytvořit sugestivní atmosféru porevoluční Moskvy, ve které se rudý teror teprve roztáčí. Hudební dramaturg Jiří Váchal vyšperkoval fonografickou kreaci řadou známých a velice případných, dalo by se říci třídně stratifikovaných „hitů“. Nejčastěji zaznívá populární česko-ukrajinská Máňa, kterou na melodii písně oděsské galerky napsal komunistický a zároveň trampský básník a prozaik Géza Včelička (1901 – 1966). Tak to vidíš Máňo, přece jsme tě lízli…, hraje a zpívá Polygraf Polygrafovič Barykov. Neméně často zaznívá ovšem popěvek Pes jitrničku sežral… a ovšem i árie Radamese z Aidy.

    Výkon Borise Rösnera v titulní roli je fenomenální, obě krajní polohy figury, zbídačelý potulný pes i zpovykaný, oprsklý a arogantní proletářský revolucionář, přecházejí zcela plynule jedna v druhou, uvěřitelným vývojem, bez nabízejícího se ostrého střihu. V závěru profesor Preobraženskij říká svému, zřejmě židovskému asistentu Bormentalovi: Doktore, neříkal jsem vám, že ten pes má dobré srdce?

    Michail Afanasjevič Bulgakov: Psí srdce. 3CD Radioservis 2012, 3,5 hodiny.


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 50)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,