Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Time Out Petra Pavlovského (No. 33)

    V letech 1970 – 2005 jsem byl – každý druhý únor – pravidelným klientem, pacientem Karlových Varů (vředy na dvanáctníku, roku 1965 mě na to po 14 měsících služby pustili i z výkonu základní vojenské služby).

    Vincenz Morstadt: Karlovy Vary kolem 1840 (kolorovaná mědirytina). Repro archiv

    Od 80. let to obvykle odnesli čtenáři Scény a Divadelních novin, protože stálá výčitka, že se nedosti věnují regionům, tu byla už tehdy a zaplatit někomu, aby po tři neděle sledoval karlovarské divadelnictví (globálně, nejenom v městském divadle) a pak o něm napsal, to si DN nedovolí ani dnes.  Všeobecné zdravotní pojištění tak mělo podíl na rozvoji české divadelní kritiky (též v Luhačovicích – o divadle v Uherském Hradišti).

    Předjarní kulturu  pro mne ovšem nereprezentovaly pouze představení v Městském divadle, ale i Lázně III. s koncerty vážné hudby, Artforum klub se skvělým pohostinským vystoupením Jiřího Suchého,  divadelní sálek v LD Tosca s progresivní produkcí Divadla Dagmar, Zítkova kolonáda a samozřejmě všechny karlovarské kostely.

    Dobová pohlednice Městského divadla Karlovy Vary. FOTO archiv

    Architektonicky je karlovarská kultura určovaná především díly vídeňské firmy Fellner und Helmer, která postupně realizovala ve Varech na dvacet objektů, z nichž většina stojí k ozdobě města dodnes. Navštěvoval jsem samozřejmě  slavné Císařské lázně (1895, především jako pacient v době, kdy ještě sloužily léčení), nesčetněkrát Městské divadlo (1886), procházel jsem se kolonádou Sadového pramene (1880) a bohužel už nespatřil – dle fotografií krásnou – litinovou Vřídelní kolonádu, za jejíž zničení není ještě odpovědný totalitní režim český, ale ten německý – kolonáda byla na poč. II. světové války rozebrána na železo.

    Jen jedinkrát a pravděpodobně i naposledy v životě jsem nahlédl i do další budovy ateliéru F&H, do Grandhotelu Pupp (1913). O to více jsem o něm ovšem četl, popřípadě jej zažíval v různých kinematografických zobrazeních, jak televizních, tak i filmových  (Vrchní, prchni!).

    Grandhotel Pupp. FOTO archiv

    Letos 20. června tomu bylo 140 let, co založila trojice bratří – Anton, Julius a Heinrich – rodinnou firmu Gebrüder Pupp, když předtím generace jejich předků usilovně pracovaly na tom, aby se do majetku rodiny vrátilo jádro budoucího objektu, tzv. Český sál. O ten přišla intrikou obcházející závěť jejich předka a následujícím prohraným soudním sporem ve 20. letech 19. století.

    Vlastní počátek restauračně – pohostinského podnikání v lokalitě je však mnohem starší, datuje se k přelomu 17. a 18. století. Místo, o které běží, bylo v době baroka rozsáhlou údolní nivou v ohybu řeky Teplé, při jejím vtoku do města. Prostorná louka patřila  – jak jinak – karlovarskému starostovi (v letech 1693-1713) Andreasu Wenzelu Becherovi a byla též Louka / Wiese nazývána. Pro nás je zajímavé, že už tehdy zde probíhaly nejrůznější paradivadelní i divadelní aktivity, které zde chceme sledovat až do vzniku vlastního hotelu.

    V roce 1682, za pobytu saského kurfiřta Georga III., „uspořádalo zábavymilovné panstvo řadu oslav…, kurfiřt… si pod širým nebem zahrál šachovou hru se živými figurami. Figuranty se stali stylově oblečení členové kurfiřtova doprovodu. O necelých sto let později se šachovou hrou s živými figurami na Louce vyznamenal děčínský hrabě Thun. (Tato a všechny následující citace jsou ze studie Stanislava Burachoviče Počátky Grandhotelu Pupp, in Sborník Muzea Karlovarského kraje 17 /2009/.) V následujících letech se v témže prostoru konaly nejrůznější barokně okázalé, teatrální oslavy, jichž se  roku 1695 zúčastnil i divadla milovný hrabě František Antonín Sporck.

    Salle de l´Asembléé. FOTO archiv

    V roce 1701  byl na místě z iniciativy a s finančním přispěním saského panovníka postaven nádherně vyzdobený „Salle de l´Asemblée“, kde se v dubnu konala maškaráda, na které hraběnka Aurora Königsmarková (milenka Augusta Silného) představovala Dianu sledovanou šesti nymfami. Na popud saského kurfiřta bylo v roce 1717 na konci Aleje postaveno také dřevěné divadlo (Comödien-Haus)….občas se dávala i operní představení s italskými herci a pěvci. (V roce 1787  se prohnilé pódium divadla v průběhu představení zbortilo.)

    Objekt byl zpočátku nazýván Lusthaus nebo jenom Sál. Jeho stavitelem a majitelem byl karlovarský starosta a cukrář Anton Deimel, pročež se Saskému sálu původně říkalo Deimlisches Lusthaus. Další podnikavý potenciální starosta, již zmíněný A. W. Becher, pak snad roku 1708 nechal v sousedství – na své louce – vybudovat konkurenční „sál“, původně nazývaný Bechersches Lusthaus, kterému se podle obsluhujících číšníků ze středních Čech a z Prahy začalo říkat Český sál. Oba sály se staly dějištěm nesčetných oslav, koncertů a představení.

    Goethova kresba Českého sálu v Karlových Varech (1806). Repro archiv

    Puppové do podnikání vstoupili  v roce 1778, kdy se majitelem Českého sálu stal cukrář a hostinský Johann Georg Pupp, který se přiženil do zámožné karlovarské rodiny Mitterbacherů. Za jeho synů Josefa a Johanna rodina o vlastnictví přišla, roku 1828 přišel Český sál do cizích rukou.

    „Profesorka“ Carolina Bernhardtová zde roku 1835 uvedla tzv. Ďábelské divadlo (Theatrum diabolicum) v němž mistr Chung-Altai předváděl svůj exotický čínský salon s četnými atrakcemi.

    V roce 1861  v Českém sále dával pravidelná představení karlovarský ochotnický spolek, zvaný Casino-Gesellschaft. Představení se konala každou neděli, někdy byla prostřídána zábavou s tancem, jindy artistickými produkcemi. V některých jiných letech ale kronikáři žádné významné kulturní aktivity nezaznamenali.

    František Josef  I. (18. srpna 1830 zámek Schönbrunn, Vídeň – 21. listopadu 1916 tamtéž) z rodu Habsbursko-lotrinského, císař rakouský (nekorunovaný) /v letech 1848 – 1916/, král český (nekorunovaný) a uherský /korunovace 1867/, král lombardský a benátský, dalmátský, chorvatský, slavonský. Repro archiv

    Dne 17. srpna 1871, v předvečer císařových narozenin, a tudíž státního svátku, se v lese za Puppem Na vyhlídce krále Friedricha Wilhelma rozsvítil velký rakouský císařský orel… plošině se začalo říkat iluminační výšina. O rok později, před 140 lety, vznikl Grandhotel Pupp, jeden z nejslavnějších hotelů v Čechách.


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 33)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,