Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Time Out Petra Pavlovského (No. 21)

    Diferencovat!

    (K 64. výročí vyhlášení státu Izrael)

    Izrael: Hlavní město: Jeruzalém. Rozloha: 21 056 km2 (bez obsazených území). Počet obyvatel: 7,5 milionu (2009). Hustota osídlení: 356 obyvatel/km2. Měna: 1 nový šekel = 100 agor. Jazyky: novohebrejština (ivrit), arabština (úřední jazyky).

    Navzdory někdy neostrým, rozmazaným hranicím významů, jež se skrývají pod různými pojmy, inteligence předpokládá schopnost  neházet odlišné fenomény do „jednoho pytle“, ale naopak ostře odlišovat. Zvláště pak, jde-li o odlišnost etickou, dobro – zlo.

    V postmoderním diskursu se často setkáváme se souřadným výčtem těchto politologických a historických pojmů: fašismus, nacismus, komunismus a sionismus; je to přímo zavádějící, ne-li záměrně „navádějící“.

    Položí-li někdo mezi první tři pojmy na straně jedné a ten poslední na straně druhé rovnítko, hraničí to s osvětimskou lží.

    Komunismus, nacismus německý (národní socialismus – NSDAP – národněsocialistická strana německých pracujících) nebo arabský  (BAAS) a konečně i socialistickými myšlenkami prodchnutý sionismus (proto mu Stalin zpočátku fandil) jsou vesměs levicová hnutí. Kromě internacionálního komunismu jsou založena na ideji národa. Nacismu šlo ovšem o světovládu a potření nebo zotročení všech ostatních národů (vlastní stát dávno měl); arabskému BAAS jde o panarabský socialismus (alespoň deklaratorně); sionismu jde především o ustavení a udržení malého židovského státu, kam by mohl kterýkoli Žid světa přijít a prohlásit: Jsem tady doma.

    Theodor Herzl (rodným jménem Binjamin Ze’ev Herzl, hebrejsky: בִּנְיָמִין זֶאֶב הֵרצְל, též známý jako חוֹזֶה הַמְדִינָה, Choze ha-Medina, doslova „vizionář státu“; 2. května 1860 – 3. července 1904) rakousko-uherský židovský novinář, nejvýznamnější představitel sionismu a duchovní otec Státu Izrael. Repro Wikipedia

    Sionismus je hnutí příbuzné evropským národním obrozením druhé poloviny 19. stol. (pobaltské národy, Slováci). Jeho cílem byl vznik národního státu Židů, tedy něčeho, co mají nebo po čem dodnes touží stovky národů světa (kupř. Kurdové). Pokud jde o režim státu, který hnutí vytvořilo, byla v něm pro sionisty demokracie samozřejmostí od samého počátku. Hlavní proud sionismu, reprezentovaný před vyhlášením Izraele WZO, se k demokracii vždy hlásil.

    Různých typů sionismu byla v uplynulých sto letech řada. Byly tu i extrémy, ať už levé (ty přežívají ve formě kibuců, dnes již ovšem menšinových, uvnitř odevždy zcela demokratických, tedy s odlukou církve od světského vedení společnosti, což jinak dodnes není v Izraeli zdaleka samozřejmé) nebo pravé, které lze cum grano salis označit za fašistické (sám zakladatel tzv. revizionistického hnutí V. Z. Žabotinskij byl obdivovatelem a v mnoha ohledech epigonem Mussoliniho). Napadat ale sionismus jako celek za nedemokratické praktiky je podobné, jako napadat za ně liberalismus en bloc. Jistě, v Evropě i jinde byly a jsou režimy, hlásící se k liberalismu, které by před dnešními požadavky na demokracii neobstály (např. my máme všeobecné hlasovací právo i pro ženy již od roku 1921, zatímco demokraticky „vzorové“ Švýcarsko, plné přímé demokracie, až o 40 let později). Ve státě Izrael ovšem za celých 64 let jeho existence nebyl nikdy jiný než plně demokratický režim, jenom nebyl nikdy úplně světský.

    Izrael a okolní státy. Repro archiv

    O demokratické podstatě sionismu svědčí nejlépe izraelská politická praxe. Arabští občané Izraele, lhostejno, zda se považují za Palestince, Jordánce, Libanonce, Syřany nebo Drúzy, požívají veškerých občanských práv a žijí tak v daleko demokratičtějším režimu než kterýkoli jiný muslim na Blízkém východě. Mají veškerá menšinová práva včetně vlastních politických stran, dvojjazyčných nápisů na ulicích, vlastního školství včetně vysokého, vlastních médií, náboženských a kulturních zařízení atd. Dokonce jsou i v některých ohledech zvýhodněni, např. nevztahuje se na ně vojenská povinnost. Ne  všichni toho ale využívají. Kupř. bojovní Drúzové vesměs horlivě v izraelské armádě slouží (stejně jako syrští Drúzové slouží v armádě syrské), a to u všech jednotek včetně samostatných jednotek čistě drúzských.

    Týdeník Rozhlas XXII, 2012, 12, s. 3: „Káhirský… blogger, kterého do vězení dostala pouhá poznámka na facebooku, že pokud jde o demokracii a lidská práva, měl by se nový egyptský režim inspirovat u svého nepřítele – v Izraeli.“

    Sionismus nemá dnes žádný jiný cíl, než je uchování existence státu Izrael. Analogický cíl – zachování stávajícího státu – má ovšem i každá demokratická ústava státu kdekoli na světě, takže chápat sionismus jako extremistickou ideologii je zavádějící a v podstatě antisemitsky účelové.

    Oproti tomu fašismus je skutečně pravicový extrém a vede přirozeně k autoritativnímu režimu, dnes např. v Bělorusku a částečně na Ukrajině, též v některých islámských státech (bigotní katolicismus ve fašistických režimech XX. století, jaké byly ještě po světové válce v Řecku, ve Španělsku či v Portugalsku, nahradilo neméně bigotní mohamedánství). V první polovině XX. století se katolická bigotnost pojila s fašismem ve Španělsku, Portugalsku, Chorvatsku, Maďarsku a na Slovensku, částečně i v Polsku. (Je fundamentalismus jen jiným pojmenováním pro bigotnost?)

    Nacismus a komunismus pak jsou extremismy levé, jeden nacionální, druhý internacionální: obé vedlo nezpochybnitelně k antidemokratickým totalitám, z nichž do dnešních dnů  přežívá celá řada (Číny, Vietnam, blíží se Venezuela a snad i Bolívie), včetně dvou krajních: Severní Koreje a Kuby.

    Karel Gott, Golden Voice from Prague. FOTO archiv

    Karel Gott, podle Milana Kundery „idiot populární  hudby“; nejenom normalizační  slouha, ale i „idiot politiky“ a idiot vůbec. Navíc antisemita. Tohle prý doslova někde dával k lepšímu:

    „Dal bych několik příkladů z historie. Pět synů jednoho slavného frankfurtského bankéře si rozdělilo sféry vlivu – jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže, další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v napoleonských válkách. Posílali si zprávy o situaci na bitevním poli po poštovních holubech, protože ti byli rychlejší než kurýři. A tak jen vyvolení byli správně informovaní, že u Waterloo byl Napoleon definitivně poražen. Jen oni mohli dělat výhodné finanční operace a ostatní utřeli nos.“

    „Anebo takové vítězství proletariátu, který vedla ruská inteligence, placená nejvyššími západními finančními a průmyslovými kruhy. Zakladatel Rudé armády Lev Trockij a jeho soudruzi byli vycvičeni na území Standard Oil v New Jersey a vysláni prezidentem newyorské banky Jacobem Schiffem do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvaceti milionů dolarů ve zlatě.“

    „Němečtí průmysloví magnáti a poradci císaře zase vybavili Lenina a jeho apoštoly z Curychu, aby pak Rusko muselo podepsat brestlitevský mír a oni mohli opustit východní frontu, kde měli zbytečné ztráty. Lenin byl vynikající spoluhráč a německý agent, Trockij zase špatný herec z Brooklynu, ale výborný řečník. Tihle hoši uměli všechno velmi dobře vyložit lidem v jakékoliv době. Ovšem když se bolševismus nebo jiné „revoluce“ rozmontují, najednou spatříte lidi, kteří vypadají stejně jako Trockij a zjistíte, že jste zase za blbce.“

    FOTO archiv

    Toto stojí za analýzu,  jakkoli božský Kája, pokud to opravdu řekl, to určitě neměl ze své hlavy; leč zdá se, že se s tím ztotožňoval, podobně, jako se ostatní antisemité ztotožňují kupříkladu s vyfabrikovanými Protokoly sionských mudrců. Už několikrát jsem se setkal s mistrovými antisemitskými výroky, takže žádné překvapení!

    Analýza:

    1.Tento příklad, pokud by předkládaná fakta byla pravdivá, neříká vlastně o Židech nic špatného. Říká jen, že jeden z nich, nejmenovaný frankfurtský bankéř, a jeho „his boys“ byli chytřejší než jiní bankéři (včetně židovských) i než evropské vlády: zřídili si s použitím dobově špičkové technologie předem, než  vůbec napoleonské války začaly, evropskou síť bankovních filiálek, informačně propojenou, takovou, jakou /údajně/ jiní neměli, ani vlády ne.

    Pokud nefandíme apriori některé z válčících stran  nebo některému z ostatních evropských bankovních domů, nemáme důvod onomu frankfurtskému bankéři a jeho synům z morálního hlediska něco vytýkat: prostě jenom lépe než jiní predikovali nastálou situaci, lépe se na ni připravili a s exkluzivními informacemi, které si vlastní zásluhou získali, lépe pracovali.

    Na samotném rozpoutání válek se nepodíleli, ani ty války neudržovali, zúčastněným stranám neutrálně půjčovali peníze, což je stejné, jako kdyby všem prodávali obilí – nelze se nad tím pohoršovat. Pokud jejich aktivity byly na něčí úkor, tak především na úkor konkurence, tj. ostatních bankéřů, včetně těch židovských. Ti „správně informovaní“, to nebyli žádní „vyvolení“, to byli lépe předem připravení! Srov. latinské přísloví: „Předem varován, předem připraven“. Kdo frankfurtského bankéře předem varoval? Jeho inteligence. A za ni by měl být v mravním opovržení?

    Motivace k jeho odsuzování se nabízí jediná: Závist!

    Jacob Schiff (10. ledna 1847 Frankfurt, Německo – 25. září 1920 New York City, USA), zakladatel Jewish Division and the American Jewish Committee, sedící uprostřed vpravo, se svou rodinou ve svém letním rodinném sídle ve Farview. FOTO New York Public Library

    2.Pokud „nejvyššími západní finanční a průmyslové kruhy“ nechaly vycvičit Lva Trockého a „jeho soudruhy na území Standard Oil v New Jersey“ a pokud je „vyslal prezident newyorské banky Jacob Schiff do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvaceti milionů dolarů ve zlatě“, ptejme se, proč to ty kruhy v čele s Jacobem Schiffem udělaly, co tím sledovaly a co je na tom odsouzeníhodného. Proč by s vynaložením tolika energie i peněz působili ve smyslu pádu carského režimu, pádu kapitalismu v Rusku a zavedení bolševické diktatury tamtéž? Cui prodest?

    Kdyby to byli marxisté, usilující o světovou proletářskou revoluci, prosím. Ale „finanční a průmyslové /židovské?/ kruhy? Prezident newyorské banky Jacob Schiff?“ Co je to za investici do Trockého a jeho bojovníků? Kde je její návratnost? Likviduje se tu nějaká konkurence? Jaká? V Rusku? V čem a komu se mají, proboha, ty peníze vrátit? A co z toho mají mít ti údajní Židé v pozadí? Jediný rozumný motiv, přicházející v úvahu: zlikvidovat carský režim, nejvíce antisemitský režim Evropy (pogromy – ruské slovo – podněcované státem na denním pořádku)! Ovšem nahradit jej diktaturou proletariátu, resp. bolševismem? Vyhánění čerta ďáblem!

    V prosinci 1917 podepsali ruští bolševici (vpravo) s Němci brestlitevský mír. FOTO archiv

    3. Zde je motivace jasná: vyřadit Rusko z válečného úsilí na straně Dohody. Sporné ovšem je, jaký zájem by měli mít právě Židé na „Německých průmyslových magnátech a na poradcích císaře“, či na vilémovském Německu vůbec, aby jim pomáhali ve válce proti státům Dohody (Británie, Francie, Itálie), aby vyřadili Rusko z války? Bytostně antisemitské Německo přece nemohlo být evropským Židům („Sanhedrin“ antisemitů?) milejší, než západní státy Dohody, kde se jim žilo mnohem lépe, ať už ve Francii (Dreyfus byl již rehabilitován, bojuje opět jako důstojník francouzské armády!) nebo ve Velké Británii (ta už měla pokřtěného Žida i premiérem – Disraeli) či Itálii.

    Pokud tu mohl mít někdo zájem na tom, aby „Rusko muselo podepsat brestlitevský mír“,  Židé to být rozhodně nemohli, ani ti němečtí. Cui prodest? Němečtí, popř. i rakouskouherští nacionalisté, patrioti a šovinisté, tedy „kruhy“ přinejmenším potenciálně antisemitské.

    Pokud byl Lenin čtvrtinový Žid, jak se někdy tvrdí, jednal rozhodně proti zájmům údajného evropského Židovstva, které si uzavření brestlitevského míru a likvidaci východní fronty I. světové války v žádném případě nepřálo. A nepřáli jsme si to ani my, Češi, zvláště pak ti z našich předků, kteří stáli v boji tváří v tvář bolševikům jako legionáři a museli si na nich vybojovat svobodný návrat do vlasti.

    Bolševici, jakkoli mezi nimi bylo mnoho Židů, chovali se vždy, až do roku 1989, jako pravověrní antisionisté a mnohdy i antisemité, nakonec i toho Trockého a mnoho dalších Židů mezi sebou (u nás Slánskiáda) povraždili.


    Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského (No. 21)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,