Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Těšínské divadlo

    Jestli nějaké divadlo splňovalo předpoklad v záhlaví rubriky, je to zcela jistě divadlo v Českém Těšíně – a to doslova. V městě v 80. letech neprostupně rozděleném řekou Olší (nebo polsky Olzou) pár metrů od hranic a přece v přátelské koexistenci Čechů a Poláků – ovšem jen z jednoho břehu!

    Báthoryčka

    Jana Kákošová, Martin Kákoš: Báthoryčka (r. Jaroslav Moravčík, prem. 7. září 2013) FOTO KARIN DZIADKOVÁ

     

    Vznik Těšínského divadla se datuje do srpna 1945, kdy se v Úředním listě ČSR objevil i výnos o zřízení stálého profesionálního divadla v Českém Těšíně, ale pod kuratelou Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě. Malá část státní dotace, která byla přiznána ostravskému divadlu, byla určena jako počáteční – dnes bychom řekli grant – ke vzniku Těšínského divadla. 25. září 1945 bylo ustaveno Těšínské oblastní divadlo a už 6. října se poprvé představil veřejnosti herecký soubor nového divadla premiérou hry Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně v sále restaurace Na střelnici.

    Vzápětí vznikl přípravný výbor Družstva Divadla Těšínského Slezska a už koncem roku 1945 se divadlo osamostatnilo z ostravské kurately a 8. února 1946 byl změněn název na Divadlo těšínského Slezska.

    Novým ředitelem divadla se v roce 1946, kdy divadlo získalo sál hotelu Slavie (nyní hotel Piast), stal výborný ostravský herec Antonín Brož, který zřídil samostatný a u diváků velmi oblíbený operetní soubor. Divadlo se tak rozrostlo na neuvěřitelných 118 členů.

    V roce 1948 bylo divadlo postátněno, jako zřizovatel se různě střídalo město Český Těšín, obecní úřad Karviná a krajský úřad v Ostravě a záhy byl zrušen soubor oblíbené operety.

    V roce 1950 byl název změněn na Těšínské divadlo v Českém Těšíně. V roce 1951 z iniciativy tehdejšího ředitele TD Josefa Zajíce a ředitele divadla Teatr Polski v Bielsku-Bialé Aleksandra Gąssowského a Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO) v Československu se sídlem v Českém Těšíně vznikl druhý soubor Těšínského divadla – Polská scéna. V témže roce se pokusil ředitel Zajíc založit v divadle i profesionální loutkovou scénu, ale tato epizoda trvala jen půl roku.

    Zásadní roli při vzniku polské scény sehrál Władysław Niedoba, její pozdější umělecký šéf, režisér a herec. Polská scéna je jediným polským profesionálním divadlem, které působí mimo hranice Polska. Svou činnost zahájila 14. října 1951 premiérou hry Wczoraj i przedwczoraj Aleksandra Maliszewského.

    Řediteli Zajícovi se v průběhu 50. let podařilo vybudovat z Těšínského divadla plně profesionální uměleckou instituci na standardní úrovni oblastního divadla. Jeho nástupce František Kordula pak v letech 60. dovedl divadlo na dosavadní vrchol. Těšínské divadlo bylo počítáno mezi nejlepší česká a slovenská oblastní divadla a polská scéna začala mít svou váhu také v kontextu divadelní kultury v Polsku.

    K podstatné a pro divadlo důležité změně došlo na konci sezony 1960/61 – Těšínské divadlo se přestěhovalo do dnešní, tehdy nově postavené moderní budovy. Zásluhou architekta Z. Vávry vznikl moderní a přitom komorně působící divadelní prostor, bez megalomanských tendencí socialistického stavebnictví. V 60. letech byly přistavěny i provozní budovy.

    Dnešní název Těšínské divadlo Český Těšín nese divadlo od počátku roku 1991 a patří k jediným dvěma divadlům u nás (spolu s Jihlavou), které zřizuje a tedy i financuje kraj. V některých sezonách se výrazněji prosazuje Polská scéna, ale nejvýraznějším úspěchem posledních let byla určitě společná inscenace obou souborů Cieszyńskie nebe – Těšínské niebo, výsostně divadelně zpracovaná historie soužití Čechů, Poláků, Němců a Židů prostřednictvím textů těšínského rodáka Jarka Nohavici. Vůbec pravidelné uvádění titulů hudebního divadla (snad i trochu dědictví dávno zrušeného, ale u diváků velmi populárního operetního souboru) je často po inscenační a interpretační stránce v podmínkách, které divadlo této velikosti umožňuje, vysoce nad průměrem – z posledních let např. Viva Verdi Polské scény nebo Diagnóza či Báthoryčka na České scéně.

    Třetím a „nejmladším“ profesionálním hereckým souborem Těšínského divadla v Českém Těšíně od roku 2008 je Loutková scéna BAJKA. Vznikla v roce 1948 a původně působila jako Loutkové divadlo Polského kulturně-osvětového svazu v České (Československé) republice. Původně Bajka hrála představení pouze v polštině pro děti z mateřských škol a prvního stupně základních škol s polským vyučovacím jazykem. Premiérou Broučků v režii Marie Míkové začala hrát i v češtině, a tím se otevřela i nejmenším divákům v Moravskoslezském kraji. Nyní připravuje v sezoně tři premiéry ve dvou jazykových verzích – v češtině a polštině. Díky tomu si Těšínské divadlo vychovává své diváky od nejmladších let jak pro Polskou scénu, tak i Českou scénu.

    A od 90. let už divadlo slouží svým divákům na obou stranách Olše. Polská scéna zajíždí pravidelně do Polska, ale hostovala i na Slovensku, na Litvě, na Ukrajině a v Rakousku. Česká scéna jezdí za diváky nejen po Slezsku, ale i do Čech a na Moravu.

    Karol Suszka

    Rozhovor s ředitelem Karlem Suszkou

    Co tě na Těšínském divadle, kde jsi s dvěma přestávkami už přes 50 let, pořád baví?

    Je všeobecně známo, že Těšínské divadlo je útvarem zajímavým, výjimečným a dovolím si tvrdit i jedinečným v celosvětovém měřítku. Nesetkal jsem se dosud s divadlem, ve kterém by pod jednou střechou, pod jednou administrativou, na jedné scéně fungovaly dva národnostně odlišné divadelní soubory, jako jsou česká a polská scéna Těšínského divadla. A v roce 2008 se pod touto střechou usídlil i soubor třetí – Scena lalek BAJKA – loutkové divadlo, které hraje v jazyce českém i polském. Domnívám se, že je to fascinující jev, když se tyto dvě divadelní kultury, zcela odlišné ve své estetice, vzájemně konfrontují a doplňují. Obrazně řečeno, Těšínské divadlo bylo a je určitým mostem pro vzájemné propojování dramatické literatury české a polské.

    Jak už bylo řečeno, v současné době působí v Těšínském divadle tři soubory. Soubor české scény vyprodukuje šest premiér ročně, totéž se děje na scéně polské. Loutková scéna BAJKA uvede tři premiéry do roku. Její představení jsou uváděna v polském i českém jazyce, protože na Těšínsku působí kromě škol českých i školy polské. Polská scéna hraje převážně pro polskou národnostní menšinu. Na tomto místě musím hodnotit nesmírně kladný a vlídný postoj města Český Těšín a samozřejmě našeho provozovatele Krajský úřad Moravskoslezského kraje. Tuto spolupráci bych se nerozpakoval nazvat příkladnou. (I když by občas více peněz neuškodilo.)

    Jako perličku uvádím občas, že existence Těšínského divadla předběhla ve své podstatě ideje Evropské unie, což také potvrdil v pozdravném dopise u příležitosti 65. výročí založení polské scény prezident EU Jerzy Buzek.

    Už 13 let pořádáte festival, proč?

    Východiskem byla právě idea vzájemné konfrontace původně festivalu Divadlo Na hranici a od roku 2001 Festivalu divadel Moravy a Slezska. A protože ústředním bodem divadelního snažení je divák, nabízí festival našim divákům pohled i za hranice našeho regionu. Návštěvnická obec má tak možnost srovnávat i hodnotit práci divadelních souborů působících v regionu i mimo něj. Festivalu se účastní i divadla zahraniční – zejména z Polska a Slovenska.

    Festival divadel Moravy a Slezska je soutěžní a má i své jedinečnosti – například diskusi tvůrců jednotlivých inscenací s členy porot po každém představení. Opravdu porot, protože vedle odborné, profesionální poroty existuje i porota „mládežnická“ ze studentů středních škol a její postřehy a soudy jsou někdy nesmírně zajímavé. V rámci festivalu se konají i představení pro žáky a studenty českotěšínských škol a zde musím ocenit přízeň a vstřícnost ředitelů a pedagogů škol. Studenti navštěvují jednotlivá představení s opravdovým zájmem, a ne direktivním příkazem.

    Vítězové FDMS jsou od minulého ročníku odměňováni mimo jiné i poutavými plastikami. Vítězné představení je oceněno pětikilogramovou bronzovou soškou „Těšíňanka“ a „Těšínští andělé“ jsou určeni pro nejlepší herečku a nejlepšího herce.

    Opravdu je to všechno taková idylka?

    Samozřejmě máme také svoje problémy, například rozestavěnou stálou scénu pro divadlo BAJKA. Finance krajský úřad uvolnil, ale stavba se opožďuje, takže BAJKA zatím působí v jedné z výstavních galerií našeho divadla. Ale já pevně věřím, že další termín dokončení nové malé scény už bude tím definitivním termínem.

    A co vaše působení za řekou Olší?

    Těšínské divadlo působí v rozděleném městě Cieszyn – Český Těšín. Přímo v centru Cieszyna je nádherné divadlo bez stálého hereckého souboru. Bohužel tam prakticky nehrajeme, protože Taetr A. Mickiewicza prezentuje místnímu publiku tak zvanou „vyšší kulturu“, což my si nemůžeme dovolit hlavně finančně. Samozřejmě, jsme-li požádáni o představení v Cieszynie, rádi tam zahrajeme. Cieszyńskie nebe – Těšínské niebo, bylo beznadějně vyprodané několikrát. Je vlastně lepší, že návštěvníci ze sousedního Polska čím dál tím víc přicházejí na představení přímo k nám. Ono doma je doma.

    Připravili Zuzana Jindrová, Karol Suszka a Ivan Misař

    • Autor:
    • Publikováno: 4. dubna 2014

    Komentáře k článku: Těšínské divadlo

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,