Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Tento způsob cirkusu zdá se mi… (No. 5)

    Foutaise se do češtiny překládá jako blbost či hovadina. Obecně je to něco, co je natolik bezvýznamné, že nemá smysl se tím vážněji zabývat. Tímto výrazem pojmenoval svůj nový projekt švýcarský soubor Des pieds perchés, jenž zastřešuje společnou tvorbu dvou artistek – Morgane Widmer a Stéphanie N´Duhirahe, které se věnují především závěsné akrobacii na vertikálním laně.

    Snímek VOJTĚCH BRTNICKÝ

    V performanci Foutaise se nesetkáváme pouze s vynikajícími akrobatickými výkony, ale také s originálními režijními nápady a vtipnými momenty, které dodávají představení hravost a živost. Morgane a Stéphanie vytvářejí ze šňůr, lan a různých provázků svébytný světu. Provazy se v jejich fantazijním světě stávají konkrétními věcmi – bílý provázek ve džbáně je vodou, kterou se zalévá květina, ale může být i potůčkem či mostem, který nás převede přes nebezpečnou řeku.

    Představení je příjemně bláznivou hrou dvou performerek, částečně se stylizujících do rolí cirkusových klaunů. Stéphanie je ztřeštěným augustem, Morgan naopak vážným klaunem. Na scéně rozehrávají veselou taškařici plnou hádavých střetů, vyvolaných vzájemnou (předstíranou) žárlivostí a rivalitou. Jejich výstupy jsou hrou nejen se světem jimi stvořeným, ale především hrou mezi nimi. Stéphanie je nadaným komikem, který se na sebe dívá s odstupem a dokáže si dělat legraci nejen ze své partnerky, ale hlavně ze sebe.

    Každá hra by však měla mít svá pravidla a předpisy. Ve Foutaise je nejdůležitější přesně vymezovaný čas. Čas pro hru a zábavu a proti němu čas pro řád a povinnosti. Pokaždé, když zadrnčí z reproduktorů budík, musí si umělkyně obléct pracovní kalhoty a ukázat něco ze svého akrobatického umění. Nezáleží na tom, zda jsou unavené, vyčerpané či bez nápadu, budík je přísným pánem. Inscenace je tímto způsobem rozdělena na řadu scén definovaných pravidelným střídáním výstupů na zemi a ve vzdušném prostoru. Oba prostory mají ale ještě další pravidla. Zatímco dole na zemi si artistky mohou dovolit vzájemná drsnější špičkování a drobné podrazy, ve výškách už nejsou sokyněmi, ale partnerkami. I když… i tam se občas projeví snaha – v rámci hry – znesnadnit té druhé její produkci.

    Na vzájemném komplikování zdánlivě jednoduchých situací je postavena velká část nejlepších momentů představení. Když Stéphanie uchopí lano partnerky a připevní jeho dolní konec do horní části svého lana, aby Morganě znemožnila sestup na pevnou půdu, využije Morgane nově vytvořeného prostoru k originálnímu akrobatickému číslu. Přivlastní si i druhé lano a při sestupování využije i samotnou – na laně zavěšenou – Stéphanii. Právě tyto momenty, ve kterých si artistky do svých sólových čísel navzájem vstupují, patří k vrcholným okamžikům produkce. Proplétají se, využívají tělesné síly a stability partnerky k rozšiřování možností samotné akrobacie.

    Foutaise rozhodně patří k zajímavým počinům nového cirkusu. Performerky spojují akrobatickou zdatnost s divadelními prvky a citem pro komiku. Název projektu tak působí jako projev zcela zbytečné skromnosti. Myslím, že alespoň sami pro sebe by si diváci měli název představení změnit – například na Petarda (Pétard).


    Komentáře k článku: Tento způsob cirkusu zdá se mi… (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,