Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Tělo jako dar

    Trojice mladých žen – režisérka Lucie Ferenzová a performerky Jindřiška Křivánková a Jana Kozubková – na sebe poprvé upozornila projektem Lovci, v němž svéráznou formou zpracovaly životní příběh dvojčat-malířek Jitky a Květy Válových. I když člověk neznal konkrétní příběh jejich života, vychutnal si podivuhodnou energii této scénické básně. Podobnými motivy ega a alterega, osamělosti, závislosti, nejistoty, zranitelnosti, ale i nezdolné životní energie na Lovce navazuje inscenace The Body Present, charakterizovaná jako fyzické divadlo na hranici fashion show, live dj show a zpěvu.

    Body2

    The Body Present – fyzické divadlo na hranici fashion show, live dj show a zpěvu. FOTO MICHAL UREŠ

    Základní inspirací je film Agnes Vardové ze 60.let – Cléo od pěti do sedmi, mapující dvě hodiny života slavné šansoniérky, čekající na výsledky vyšetření na rakovinu, její prožitek existenciální tísně i bilance dosavadního života. Téma se v rukou performerek proměňuje v obecnější výpověď o kontrastech dnešního světa, a zároveň díky fyzickým a pohybovým dispozicím protagonistek nabízí estetický (možná až erotický) zážitek.

    V prostoru black boxu pražského NoDu, který rozděluje přehlídkové molo, rozehrávají sled etud s důrazem na estetizované fyzično. Scénu obklopují zrcadla, na která Křivánková rtěnkou čmárá stopáž scén a hesla pocitově charakterizující časové úseky. Zrcadla ovšem nabízí i otázku – zda jsme skuteční, nebo jsme jen odrazy sebe samých? Nápisy slouží především jako vnitřní rytmizace představení, umožňují divákovi naladit se na zvláštní atmosféru a zvládnout společně s performerkami skoky z veřejného do soukromého prostoru, proměny zářivé image v dívčí uhihňanou banálnost či téměř dětský strach. A chvílemi stačí jen vnímat fascinující hadí plastičnost těl, promenujících po molu.

    Body

    V prostoru black boxu pražského NoDu, který rozděluje přehlídkové molo, rozehrávají sled etud s důrazem na estetizované fyzično. FOTO MICHAL UREŠ

    Jednou z nejpůsobivějších scén je zběsilý tanec Křivánkové, kdy ozdobena hřívou rusých vlasů krouží tělem i hlavou ve stále šílenějším rytmu hraničícím s extází. Poté, co paruka spadne z hlavy, jako by se očistila a stala sama sebou. Anatomie katarze v přímém přenosu! I když Jana Kozubková je ve fyzické akci Křivánkové dobrou sparing partnerkou, její doménou jsou především šansony, dotvářející atmosféru.

    Inscenaci můžeme vnímat jako čistě vizuální zážitek z ženského fyzična (anglický název přímo sugeruje vícevýznamovost), ale také jako svědectví o kontrastech dnešního světa – životem na nečisto a životem skutečným i neustálým balancováním mezi osobním a veřejným. Drzá suverenita se mísí s nejistotou a zranitelností, udržet si nadhled a nenechat se pohltit okolním světem se zdá téměř nemožné. To vše performerky nabízejí s lehkostí, dokonalou fyzickou ukázněností a pohybovou fantazií i velkou dávkou hravosti a smyslu pro humor.

    NoD/Roxy – Jana Kozubková, Jindřiška Křivánková: The Body Present. Režie Lucie Ferenzová, hudba Lightning Glove, Jana Kozubková, choreografie Jindřiška Křivánková, scéna a kostýmy Jana Hauskrechtová. Premiéra 16. prosince 2013.


    Komentáře k článku: Tělo jako dar

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,