Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Svatoušek v národním svatostánku

    Jan Nebeský opět režíruje v Národním divadle. Zpráva, jež vystrašila pár abonentů, učitelek, které chtěly vzít žáky na „klasiku“, i dramaturgy alternativních pražských scén. A Národní divadlo pro jistotu zvolilo název Tartuffe Impromptu! Všichni tedy byli řádně připraveni, někteří poučeni předchozím – tak trochu jiným Králem Learem.

    Tartuffe Impromptu!

    Filip Rajmont, Kateřina Winterová a Karel Dobrý v Nebeského inscenaci Tartuffe Impromptu! FOTO MARTIN KAMEN

    Nebeského poslední inscenace je ovšem nevinná jako velikonoční beránek. Text je zkrácen, ale nevychýlen, významově výrazně neposunut. Zásadnější, dobovou změnou je pouze poslání a povolání Loyale (původně soudní vykonavatel), kterého s nonšalancí a elegancí sobě vlastní hraje Václav Postránecký. Jako exekutor-mafián se zjeví na začátku, aby se uvedl, a pak celé představení čeká na svou hvězdnou chvíli, kdy bude v jeho moci všechny darmožrouty zachránit. K resuscitaci Molièra pomáhá také neustále za klavírem přítomný Milan Svoboda a nespočet songů.

    Téma pokrytectví a zahálky je všeobjímající, netýká se pouze svatouška Tartuffa, ale všech postav, které se většinu času povalují, pokuřují a prolévají hrdlo šampaňským, pokud zrovna nepějí písně. Kritiku společnosti (Molièr kritizoval především církev) samozřejmě nalezneme i v tomto Tartuffovi, ale Nebeský není mravokárce a důležitější je zjevná radost ze hry či snad „tematizování“ divadla. Scénu tvoří stoly a křesílka, které známe z prostor Stavovského divadla, kostýmy jsou povětšinou posbírané z fundusu a neustálé převleky této excentrické smetánky diváci téměř nestihnou sledovat. Herci vystupují ze svých rolí, aby mohli komentovat sebe, role i svou profesi, parodují kouzelnické výstupy, operetu i mluvu filmu pro pamětníky. A v takto rozehrané partii vlastně nikoho nepřekvapí, že si v jednu chvíli Filip Rajmont jako syn Damis má chuť zahrát na tuleně.

    V opozici k rozjařené, dekadentní společnosti, kterou prezentují především dva páry – zaslepený pán domu Orgon (David Prachař) s výstřední Elmírou (Kateřina Winterová) a bezuzdně mladí a veselí milenci – Valér (Radúz Mácha) a Mariana (Jana Janěková), stojí, ba přímo ční Tartuffe Karla Dobrého. Vyrovnaný, hrdý, naoko pilný jako mraveneček, oblečen do pracovní kombinézy, jež jeho „profesi“ Tartuffe žlutým nápisem hlásá široko daleko. Jeho pokrytecké svatouškovství je prezentováno scénou, ve které je obviněn z nečestnosti. Během obhajoby si před Orgonem vrtačkou vpravuje hřeby do nohou, aby mu bylo odpuštěno. A tak se také stane – nohy mu jeho chlebodárce umyje a spočine s ním v Pietě. Je to nejkrystaličtější obraz Nebeského práce – všeobjímající řetězec asociací zúročil slova napsaná ve druhé polovině 17. století.

    Národní divadlo – Molière, Jan Nebeský: Tartuffe Impromptu! Překlad Vladimír Mikeš. Režie, scéna, kostýmy Jan Nebeský, úprava Kateřina Šavlíková, hudba Milan Svoboda. Premiéra 28. února 2014 ve Stavovském divadle.


    Komentáře k článku: Svatoušek v národním svatostánku

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,