Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Sylvie Krobová

    Sylvie Krobová

    (1968) V roce 1990 ukončila Státní konzervatoř v Praze obor operní zpěv. Víc než dvacet let hraje divadlo s divadlem Na tahu, Bilbo compagnií, pět let se Studiem Láďa Ladislava Smoljaka. Píše vlastní texty a skládá k nim (i k divadelním produkcím) originální hudbu, kterou hraje sama či za doprovodu jiných muzikantů. V listopadu 2006 vydala své první CD Stín, v roce 2008 CD Svět podivínů, v roce 2011 CD Chvilka, co se chytí (+ stejnojmennou knihu), loni CD Let dýmem.

    Co vás přivedlo k divadlu

    Rodina – tj. otec režisér Andrej Krob, manžel klaun Jiří Bilbo Reidinger a celoživotní studium hudby, které bylo protknuto divadlem. Navíc mnohá setkání s podobně potrefenými lidmi…

    Největší umělecký zážitek

    Johann Le Guillerm a jeho Cirk ICI, Deklaunizace Alfreda a spol., živé koncerty Nicka Cavea, Toma Waitse, taneční vystoupení skupiny Marty Grahamové…

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči

    Sociolog Zygmunt Baumanpro jeho pohled na svět.

    Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat

    Leonard Bernstein a jeho West Side Story – krásně zpracované téma na motivy Shakespearova Romea a Julie. Také bych si ráda vyzkoušela nějakou roli z činoherního divadla – třeba Dobrá/Beznohá ve Slavnosti pro Borise od Thomase Bernharda…

    Umění (výtvarné, literatura, film, hudba), které máte ráda a kterému se naopak vyhýbáte a proč

    Mám ráda malíře jako jsou Josef Šíma, Libor Fára, Hieronymus Bosch… V literatuře ráda vzpomínám na Procházku Roberta Walsera, Knihu nocí Sylvie Germain a na Sylvii Richterovou a její román Každá věc ať dospěje na své místo, kde nacházím i kus svého dětství. Z hudby Lhasa de Sela, Steve Reich… Zkrátka, vše, co se mnou souzní, obohacuje mě.

    Historická či současná osobnost/divadelní/filmová/literární postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Václav Havel, s nímž jsem měla to štěstí prožít své dětství na Hrádečku a v dospělosti si zahrát v jeho hrách. Mám ráda jeho humor, životní postoj, jemnost… Byl pro mě velmi vzácným člověkem.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Motýlí strom Buddleia. Sedím na zahradě a pozoruji, jak desítky pestrobarevných okřídlenců sosají z voňavých květů a v tichosti přeletují a šustí svými křídly. Jsem v jiném tichém společenství krásy a spojení s přírodou… Pohádka!

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla

    Vše, co není v souladu se mnou, s mým cítěním.

    Divadelní sen

    Hudební turné se spřízněnými hudebníky, sály, kde budu vítaná, pro svou jedinečnost, pro pochopení drásavých tónů…

    Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu

    Malým princem…

    Plus: Zajímá vás umělecká reflexe?

    Ano, pokud je kritika dobře napsaná. Dozvím se pak i něco o sobě a své tvorbě. Nejraději jsem měla rozbory divadelních inscenací od Sergeje Machonina, v případě filmu Andreje Stankoviče. V hudbě namátkou recenze Milana Tesaře, Antonína Kocábka, Pavla Klusáka…

    • Autor:
    • Publikováno: 14. února 2016

    Komentáře k článku: Sylvie Krobová

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,