Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Svědomí smotané do štrúdlu

    Dokáže karikovat i okamžitě zvážnět, stupňovat patos a pak jej zahodit lacinou ironií, tančit mezi žánry, historickým námětem a jeho provokativním aktuálním zpodobením. Vždycky je to na hraně a závisí na konkrétní látce a daném divákovi, zdali přistoupí na režijní vizi Jakuba Čermáka, v níž má travestie blízko k sentimentu. Vícero estetických přístupů a mísení minulosti s dneškem nese i inscenace jeho vlastního textu O polednách, kterou uvádí pod značkou Depresivní děti touží po penězích ve Venuši ve Švehlovce. Relativizuje v ní kategorie jako spravedlnost, osobní odpovědnost a svědomí.

    Prokurátorka a její vnučka (zleva Zuzana Bydžovská a Daniel Krejčík) FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ

    Jedná se o Čermákův druhý dramatický text, v němž se objevuje motiv stáří a vystupují postavy mající reálné předobrazy. V tom předchozím s názvem Očistec si zaslouží každý defilovaly figury inspirované českým prezidentem Milošem Zemanem, jeho rodinou a spolupracovníky. O polednách zpodobňuje někdejší dělnickou prokurátorku Ludmilu Brožovou-Polednovou, nesoucí podíl na justiční vraždě Milady Horákové a dalších obětí takzvaných monstrprocesů z padesátých let. Za ně byla sama v roce 2008 ve vysokém věku odsouzena k šesti letům vězení, prezident Václav Klaus ji ale záhy omilostnil.

    Poledne je v lidové kultuře vnímáno jako hodina, během níž se zjevují duchové. Odtud také pochází známá postava Polednice unášející děti. Název O polednách tak není jen slovní hříčkou narážející na prokurátorčino příjmení, ale také argumentem k poněkud podivným událostem, jež se postavě téměř slepé důchodkyně psané na tělo herečce Zuzaně Bydžovské (představila se i v předchozím Očistci coby stárnoucí prezident) na sklonku života přihodí. U sebe doma na lyrických dýchánkách servíruje časem zkamenělý štrúdl dvěma dávno zemřelým přátelům, tedy jejich duchům, groteskně sehraným Miloslavem Königem a Ivanou Uhlířovou, ale v její přítomnosti se objevuje i mlčící žena Míla (Zoja Oubramová), kterou svým podpisem odsoudila k popravě oběšením. Ke cti autora zůstává její reálné jméno stejně jako to prokurátorčino nevysloveno. I když je přes veškerou stylizaci jasné, o koho jde.

    Čermák relativizuje nejen hodnoty jako spravedlnost či svědomí, ale také role obou aktérek v procesu. Prokurátorka například poukazuje na sklon justiční spravedlnosti měnit se spolu s dobovými zákony. A pokud snad má být její osoba vnímána jako reinkarnace ďábla, připodobňuje svoji protivnici k Ježíši Kristovi, který při svém sebeobětování ani na minutu nezaváhal. Božství jevištně demonstruje Míla s připevněným kanystrem na zádech, z něhož je pomocí hadiček vedena červená šťáva prýštící coby krev po jejich dlaních v připomínce Ježíšových stigmat. Prokurátorka Mílu během vlastního procesu obviňuje z nelidskosti, jelikož podle ní jedině nehumánní monstrum neprojeví emoce a nezaváhá, když mu jde o život.

    Svorníkem minulosti a přítomnosti, respektive budoucnosti je postava prokurátorčiny vnučky, kterou s vnitřní křehkostí a zároveň apelem ztvárnil Čermákův dlouhodobý spolupracovník, herec Daniel Krejčík. Tu prokurátorka jako „správná babička“ zahrnuje napečeným štrúdlem i obavami o její budoucnost. Nakonec dojde i na podobnost nohy štrúdlu s pytlem s mrtvolou, ty začne vnučka jako kostlivce vytahovat z prostoru pod kruhovým jevišťátkem připomínajícím zároveň soudní tribunu i propadlo pod šibenicí. Až nadbytečně či příliš okázale ve vztahu k ostatním scénografickým prvkům a šířce hracího prostoru působí černé plátno, na němž se objevuje vykloubená animace rotujícího štrúdlu či produktové reklamy opatřené podobiznou oběti jako dokladu totální komodifikace.

    Čermákova inscenace O polednách je stejně nejednoznačná jako téma, jež zpracovává. Z grotesky se přehrává do závažných poloh a zase zpět, avšak s takovou četností, až přestává být srozumitelné, co je myšleno vážně a co v nadsázce.

    Depresivní děti touží po penězích, Praha – Jakub Čermák: O polednách. Režie Jakub Čermák, dramaturgie Marta Ljubková, scéna a kostýmy Pavlína Chroňáková, Martina Zwyrtek. Premiéra 17. března 2024, Venuše ve Švehlovce, Praha.


    Komentáře k článku: Svědomí smotané do štrúdlu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,