Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pravdivě falešný muzikál

    Česká premiéra muzikálu Andrewa Lloyd Webbera Sunset Boulevard potvrdila náročnou dramaturgii ostrav­ského souboru, dnes již víc muzikálového než operetního. Dokonce tu nalézají novinky, které ještě nestačilo zužitkovat Městské divadlo v Brně, a to má náskok nějakých pětadvaceti let! V Ostravě nabízejí většinou vážné až tragické příběhy jakoby na dávnou radu Iva Osolsobě, podle něhož muzikál je na rozdíl od operety skutečným dramatickým uměním. Soudě dle slušné návštěvnosti to ostravské diváky baví, což je nejlepší odpověď odpůrcům transformace dříve operetního souboru.

    Vy tam, jdete pozdě! – Katarína Hasprová (Norma Desmond)  a Roman Harok (Joe Gillis)  FOTO MARTIN POPELÁř

    Vy tam, jdete pozdě! – Katarína Hasprová (Norma Desmond) a Roman Harok (Joe Gillis) FOTO MARTIN POPELÁř

    Lloyd Webber nedělá dobře, když nedovolí inscenovat příběh jinak než v obvyklé licenci originální produkce, tedy v podobě popisně sentimentálních obrazů obkreslených z filmu Billyho Wildera. Režisérka Gabriela Petráková je pouze mechanicky sestavila, nepomohla aktérům k přirozenosti ani k souhře. Postavy se producírují jak v divné operetě, přitom se má hrát o patologickém rozkladu osobnosti zapomenuté divy němého filmu, která uzurpuje a nakonec zastřelí podřadného scenáristu. Vlastně o patologii hollywoodské fabriky na pozlátko a vůbec showbyznysu.

    Roman Harok v roli scenáristy Joea Gillise nesleze z jeviště, jeho postava příběh hraje i komentuje. Harok vypadá a sako nosí jako šaramantní filmový milovník, ale postavu jen chladně demonstruje. Lloyd Webber přitom zvláštní partituru složil z několika stále se opakujících motivů, které se zjevně mají podle potřeby proměňovat výrazově, jenže Harok zpívá všechno stejně způsobně. Když k tomu přičteme oznamovací přímočaré mluvní intonace, bez tajemství a konotací, nejen v provedení Haroka, tak mluví skoro všichni, máme před sebou hlavní problém nastudování s operetní machou v zádech.

    Přitom další z přebásnění Mi­chae­la Prostějovského je mluvné, věcné, odpovídá nuancím situací a vyhýbá se byť jen náznaku banalit. Je třeba to ocenit hlavně v písňových textech, které tu nejsou zdaleka jen lyrickými či jinými vsuvkami, ale součástí vyprávění příběhu.

    Katarína Hasprová hraje divu Normu Desmond s patřičně bizarní okázalostí jako panovačnou i velmi zranitelnou mondénní ženu, která nerozlišuje fikci a realitu. Na postavu šla také zvnějšku, svou vstupní i závěrečnou písní však ukázala emocionální sílu zvláštního hudebního příběhu. Jak měly postavy vypadat a jednat, nejspíš doložil operní pěvec Jiří Hájek v roli Normina ochránce Maxe – strohý věcný projev omezil na nejnezbytnější gesta a hlasem ovšem všechny ostatní odsunul na druhou kolej. Silvie Holečková stvořila pěknou studii mladé dívky Betty dychtivé kariéry i lásky – tak nějak kdysi Norma začínala, jako ona zřejmě Betty jednou skončí. Krutý kolotoč, který se točí neúprosně stejně a nelze z něj beztrestně seskočit, i to evokuje ona minimalistická Lloyd Webberova kompozice pohybující se v motivickém kruhu, afektovaná a sentimentální stejně jako hollywoodské poměry. Opakované melodické fráze mi byly čím dál protivnější, zvlášť vyzývavá kvarta ve slově Sunset Boulevard – hudba prostě působí podprahově a je těžké vypudit ji z mysli. Orchestr výtečně vedl Jakub Žídek, přesně střídal stylové nuance širokých smyčcových pasáží s jazzovou rytmikou a má velký podíl na dobrém hudebním nastudování.

    Premiéru přerušil, leč nenarušil, výpadek proudu, interpreti se nedali vyvést z konceptu, což je hodné ocenění.

    Muzikál o bizarním světě filmového průmyslu se v Ostravě hraje spíš jako sladkobolná historka o zastřeleném scenáristovi. Ale tak muzikál dopadl leckde, jak lze zjistit z mnoha na internetu dostupných důkazů. Je to prostě hodně těžký kousek, myslím zatím nejobtížnější zkouška ostravských muzikálových schopností, která nakonec nedopadla špatně. Že jde o událost sezony, je evidentní.

    Národní divadlo moravskoslezské v licenci The Really Useful Group Ltd. – Sunset Boulevard. Hudba Andrew Lloyd Webber, libreto a texty písní Don Black a Christopher Hampton. České přebásnění Michael Prostějovský. Režie Gabriela Petráková, hudební nastudování a dirigent Jakub Žídek, choreografie Pavel Strouhal, scéna Ondřej Zicha, kostýmy Tomáš Kypta, filmové dotáčky a projekce Števo Capko a Dalibor Černák. Česká premiéra 19. února 2015 v Divadle Jiřího Myrona.


    Komentáře k článku: Pravdivě falešný muzikál

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,