Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Šumař poněkud jurodivý

    Muzikál Šumař na střeše se snad nedá zkazit na žádném jevišti. Silný příběh židovské komunity a mlékaře Tovjeho, který vdává tři dcery do velmi nejisté budoucnosti, stejně jako k ní směřují další z Anatěvky, prostě vždycky pohne osrdím, zvlášť kongeniálně zhudebněný. Také v Horáckém divadle v Jihlavě si premiéra muzikálu vysloužila kapesníčky v hledišti a okázalé ovace.

    Šumař na střeše

    Lukáš Matěj (Šumař), Josef Kundera (Tovje) FOTO LEOŠ SKOKAN

    Jenže mohlo být i podstatně lépe. Prvním problémem je reprodukovaný orchestrální doprovod, přehlušený a ne právě kvalitní, původ nahrávky jsem v programu nedohledal. Když k tomu připočteme velmi nerovné pěvecké dispozice aktérů, není místy poslyšení vůbec libé. Nehledě na zbytečné decibely, které tuhle hudbu hyzdí a ještě víc upozorňují na pěvecké chyby a nedostatky.

    Druhým problémem jsou herecké postavy, jako obvykle a správně vystavené samy sobě v dobových kostýmech na takřka prázdném jevišti. Zdejší herci netvoří stylově jednotnou skupinu, někteří trpí technickými chybami v pohybu či mluvě, případně nedokážou na malém prostoru a v nezbytné zkratce stvořit uhrančivé postavy, dostat se jim pod kůži. Nejcitelnější to ovšem je u Tovjeho, z jeho rozhovorů s Bohem v pěkném překladu Pavla Šruta nedokázal Josef Kundera učinit významový úběžník díla, než aby rozvažoval pro a proti, usilovně hledal odpovědi na existenciální, byť prosté otázky, jen tak s boží autoritou klábosí.

    K diskusi je i výklad některých motivů a scén. Režisérka Kateřina Dušková se zjevně pečlivě poučila v reáliích a souvislostech, jenže je otázkou, nakolik upřednostnit racionální fakta nad emocionální logiku. Pochybuji o smyslu zdůraznit, že student Perčik, bouřlivák, jehož na demonstraci zatknou v Kijevě a Hodl za ním odjíždí do vyhnanství na Sibiř, je Žid – i jinak je to řešení rozporné. Nevím, proč z titulní, v muzikálu ovšem jen pohybové, němé, symbolické figurky šumaře, upomínající na Marca Chagalla, učinit jurodivého blázna. Závěr inscenace, v němž Židé opouštějí Anatěvku bosi, zouvají a na hromadu házejí boty jako před cestou do plynu, není původní, což tolik nevadí, spíš je diskutabilní tak razantní a dnes i trochu kýčovité vyústění příběhu ze začátku století.

    Kromě toho se nepodařilo uplatnit řadu vtipů a důležitých promluv, za příklad může sloužit scéna s šicím strojem.

    Šumař na střeše jistě oživí jihlavský repertoár, ale otazníků nad ním visí celá řada.

    Horácké divadlo Jihlava – Joseph Stein, Jerry Bock, Sheldon Harnick: Šumař na střeše. Překlad Pavel Šrut, režie Kateřina Dušková, choreografie Alena Pešková, scéna Pavel Kocych, kostýmy Kristina Matre Křížová. Premiéra 1. února 2014.


    Komentáře k článku: Šumař poněkud jurodivý

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,