Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Strach a hnus v Brně

    Věhlasná brněnská kulturní instituce Divadlo Husa na provázku v rámci své aktuální sezony, nazvané příznačně Bydlím, tedy su, uvedla autorskou inscenaci tvůrčího tandemu tvořeného Petrem Erbesem a Borisem Jedinákem Reality, která sugestivně reflektuje události kolem přelomového sociálního projektu Rapid Re-Housing, jehož chvályhodným záměrem bylo ukončit v Brně bezdomovectví rodin s dětmi, a to prostřednictvím světově osvědčené metody Housing first. Hororová show o bydlení, přesvědčivě oscilující mezi divadelním dokumentem a fikcí, je z hlediska obsahu i zvoleného stylu nejen logickým pokračováním předchozích počinů etablované dvojice, ale vykazuje i řadu průvodních znaků pevně spjatých s uměleckou tvorbou Jiřího Havelky, jenž byl na Katedře loutkového a alternativního divadla pražské DAMU jejich vedoucím pedagogem.

    Scény z vyhrocené rodinné oslavy připomínají slavný Vinterbergův stejnojmenný film FOTO DAVID KONEČNÝ

    Dědictví pečlivě zkoumané minulosti je tu komplexně infikováno důvtipnou sítí citací, narážek, groteskního humoru i neředěných emocí a konkrétní lidské osudy i politické kauzy pokorně slouží širokému přesahu, takže výpověď zůstává srozumitelná i nezúčastněným osobám.

    Startuje se kabaretní klaunerií, jež s nadsázkou shrne vstupní informace a představí některé z důležitých osobností brněnské politiky a občanského aktivismu, poté následují inscenované rozhovory s účastníky projektu v hyperrealistické, dynamicky nasvícené a účelně přeskupované scénografii. Její tvůrkyně Anna Chrtková a Zuzana Sceranková se přihlásily ke cpinovské poetice sterilní útulnosti a tematizují byt nejen jako přirozený středobod lidské existence, ale rovněž coby místo domácího násilí i doupě jiných, implicitnějších animozit. Účinná je evidentní disproporce mezi všudypřítomnými znaky konzumu a jediným symbolem duchovního života – maličkým, zato však centrálně umístěným krucifixem. Atmosférická, živě provozovaná hudba Tomáše Vtípila sice náležitě ctí hororové ladění počinu, je ale často neadekvátně tlumena přespříliš úzkostlivou zvukovou inženýrkou.

    Scénicky podstatně účinnější je druhá polovina večera, v níž dojde k brilantnímu prolínání bolestně vyhrocené rodinné oslavy, připomínající slavný Vinterbergův stejnojmenný film, a scén ze zasedání Zastupitelstva města Brna z let 2015–2019. Z těch je patrné, že odporné prospěchářství a předposranost (ne)zodpovědných politiků nadějný projekt postupně odsoudily k hibernaci. Senzuální herecká kompatibilita, jež po léta patří k největším devízám scény, zde synergicky kooperuje s kolektivní společenskou angažovaností, aniž by přitom dospěla k plakátové agitce.

    Erbes s Jedinákem dovedně balancují na hranici ždímání emocí, kterou výrazně překročí jen jednou, a sice obsazením doyena souboru Pavla Zatloukala do role nemohoucího oslavence upoutaného na invalidní vozík, který se stane finálním zrcadlem nanicovaté krutosti svých rodinných příslušníků. Hrozící doslovnosti autoři často čelí pomocí žertovného nakládání s kontrasty, z nichž nejvýraznější panuje mezi subtilní Zdislavou Pechovou a dokonale vysekanou muskulaturou disponujícím Vladimírem Hauserem, kteří ve společném dialogu hrají víceméně vrstevníky, a to přes značný věkový rozdíl. Dojemně vtipná hyperbola se pak do inscenace vkrádá v podobě krystalicky čistého, princovsky oddaného projevu Kanwara Šulce, hostujícího v dvojjediném partu aktivisty a nápadníka.

    Jednoznačným důkazem široké brněnské rezonance Realit je skutečnost, že během první reprízy několikrát došlo k prolomení bariéry mezi jevištěm a hledištěm, kdy přítomní respondenti hlasitě komentovali jevištní dětí a následně jedna z političek důrazně ohodnotila vzhled negativní postavy ztělesňované Terezou Volánkovou arogantním výkřikem: Takhle já přece nevypadám!

    V Brně vznikla hluboce zasahující, divadelně poučená a herecky bezprostředně komunikující obžaloba lidské lhostejnosti a alarmující politické zvůle. Bylo mi ctí!

    Divadlo Husa na provázku, Brno – Petr Erbes, Boris Jedinák a kol.: Reality. Režie Petr Erbes a Boris Jedinák, dramaturgie Veronika Onheiserová, výprava Anna Chrtková a Zuzana Sceranková, hudba Tomáš Vtípil. Premiéra 8. března 2024 (psáno z reprízy 11. března).


    Komentáře k článku: Strach a hnus v Brně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,