Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 62)
Před třiceti lety zemřel při automobilové nehodě hudebník a skladatel Jiří Bulis (1946–1993), tvorbou spjatý s brněnskou divadelní scénou, především s HaDivadlem a Husou na provázku. Předčasné úmrtí připomněl uvedením tří jeho minioper brněnský Ensemble Opera Diversa na dvoře Divadla Husa na provázku 29. 6. 2023.
Foto: archiv divadla
Společné uvedení trojice dochovaných minioper bylo premiérou přibližně hodinového představení. Úvodní Guma na libreto Miloše Černouška byla s podtitulem epizody ze života Josefa G., součástí inscenace Arnošta Goldflama v tehdejším Hanáckém divadle v roce 1985. Na téže scéně inscenoval v rámci Zrcadlení (1984) miniopery Smrtipot a Balada o čtyřech holkách, panně a plukovníkovi na texty A. I. Vveděnského, v překladu Václava Daňka.
Miniopery jsou jedním z hudebních okruhů, jimž věnuje soustavnou pozornost Ensemble Opera Diversa. Na svém kontě má dvě desítky původních minioper. Miniopery J. Bulise zde mají své logické dramaturgické zakotvení. Pod produkcí jsou jména Sylvy Markové, Kateřiny Křivánkové a Lubora Pokludy. Za citlivé uchopení textů, pěvecké a herecké realizace a Bulisovy hudby náleží ocenění režisérce Kateřině Křivánkové, kmenové režisérce EOD. Také Dadě Klementové – aranžmá, hudební nastudování, korepetice. Scéna a kostýmy jsou dílem Sylvy Markové. Ta se na podiu objevila jako první. Musela zastoupit z vážných důvodů nečekanou nepřítomnost režisérky, pronést nejen úvodní slovo, ale i vstupy mezi jednotlivými minioperami. Vlastně si zástupnou improvizaci zapříčinila trochu sama, již ze své profese. Bylo třeba „přemostit“ nějak pauzy nutné k převlekům kostýmů účinkujících. Zaimprovizovala výborně, a rozesmála publikum před poslední jednoaktovkou. – Herci se prý vzbouřili, dál odmítají hrát v černých úborech, svolila tedy, ať si na sebe každý „hodí“, co chce…
Foto: archiv divadla
První z minioper představí spícího básníka Gumu. Nejspíš do noci tvořil, či s kolegy básníky poseděl do pozdních hodin. Spánek má tvrdý, trvá dlouho než se úderce buditelů vybízejících k odchodu za prací, probuzení podaří. Básníka neživí verše, nýbrž práce rukama, má tak k ruce kolečko, kotouč. Viditelně nerad se chopí držadel obživy, stihne ještě přednést svou novou báseň. Odměnou je kolektivní příslib zhudebnění. Vzniklým popěvkem je zprvu znejistěn, nakonec si však s chutí zapěje. Komická miniopera je i parodickou tóninou na budovatelské časy, kdy tělesná práce byla natolik glorifikovaná, až ke škodě deklasovala vlastně její reálný význam.
Kotouč byl ústřední rekvizitou. V Smrtipotu se stává smrtelným lůžkem umírajícího otce, obklopeného syny a koncentrací otázek, co vlastně smrtipot je, zda možno nějak ho přiblížit, objasnit, definovat. Myslím, že tato z trojice minioper přiblížila nonsens, absurditu i téma smrti časté v tvorbě ruského básníka i dramatika Alexandra Ivanoviče Vveděnského (1904–1941), a zapůsobila nejsilněji tragikomikou groteskní nadsázky s černým humorem.
Závěrečný příběh mění kolečko v panský kočár. Ovládán je nabubřelým, vyšňořeným plukovníkem, ustrojeným pestře a bizarně. Od stolku sebejistě odvádí a do kočáru nutí sličnou pannu, veden: jak jinak, nečestným úmyslem a nepěknými choutkami. Dějem i hudebně barvitá Balada o čtyřech holkách, panně a plukovníkovi je zčásti satirou, karikaturou i zesměšněním figury, za všech časů hojně se vyskytující. V triu pak tečkou v podobě závěrečné merendy, až taškařice, kdy pointa nebude taková, jak ústřední postava čekala, očekávat však mohl divák….
Foto: archiv divadla
Zpěváky, kvalitně hlasově vybavenými, současně herci, dobře pohybově disponovanými, se smyslem pro nonsens, grotesku i absurdní komiku, byly za dámskou část Aneta Podracká Bendová, Klára Jelínková, Tereza Gazárková, za muže vystoupili Aleš Janiga, Michael Robotka a Peter Gáč. Celá šestice byla výborně sehraná, možno jen chválit sólový, tak sborový pěvecký přednes. Komorní hudební doprovod ve složení klavír – Dada Klementová, housle – Jan Bělohlávek, violoncello – Iva Wiesnerová a klarinet, basklarinet – Lubor Pokluda, jako pěvci je sestavou osvědčených jmen a zárukou úspěchu. Bulisovy miniopery v režii K. Křivánkové se povedly. Jejich uvedení jistě neskončí premiérou, osloví jistě další diváky, které zaujmou i pobaví.
Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 62)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
