Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Stará dáma Budapešť

    Budapešť svou monumentální architekturou, často ještě z časů Rakouska-Uherska, připomíná starou dámu, která byla kdysi krásná, ale je nyní už dost zdevastovaná. Pokaždé, když tam v posledních letech přijíždím, sleduji zničený secesní dům s typickou dřevěnou ohradou proti padání omítky nedaleko náměstí Oktogon. Ohrada je nejméně třicet a asi i víc let stará, její existence tak sahá hluboko do starého režimu.

    V Katona Színház připravil dramatizaci Döblinova románu ze dvacátých let Berlín, Alexandrovo náměstí mladý režisér Dániel D. Kovács Foto archiv autora

    Současný režim v Maďarsku je – jak jej charakterizuje slovenský intelektuál Martin M. Šimečka – kontrarevolucí liberální demokracie. V mnohém má prvky totalitární. Převládá národní megalomanie, xenofobie, homofobie, antisemitismus a politiky prosazovaná nechuť k EU. Cesta to neznámo kam… Pokud se tu pohybujete jako turisté neznající jazyk, ničeho z toho si nevšimnete. Lidé v poklidu chodí po ulicích a bulvárech, jezdí dopravními prostředky a sedí ve svých tak oblíbených kavárnách a restauracích.

    Ovšem v posledních letech režimní vedení provedlo jako jeden z prvních kroků výměnu vedoucích pracovníků v mnoha státem či městy dotovaných divadlech. Přestalo finančně podporovat nezávislá a alternativní divadla, takže mnohá zanikla. Mediálně známá je kauza výměny ředitele Národního divadla, která se uskutečnila přes silný odpor kulturní veřejnosti. Přesto najdeme v Budapešti ostrůvky divadelní svobody, kde se udrželo staré vedení. Například divadlo Vígszínház s uměleckou šéfkou Enikö Eszényiovou, u nás dobře známou, nebo Katonovo divadlo. Právě zde jsem navštívil dvě inscenace.

    Katona Színház

    Katonovo divadlo vzniklo na začátku osmdesátých let. Jedním z vzorů divadla tehdy byla poetika pražského Činoherního klubu. Proto zde připravili několik inscenací jeho režiséři Jiří Menzel a Ivo Krobot. Působila tady řada maďarských hereckých hvězd, často filmových. Ti sice už z divadla dávno odešli, ale i nynější soubor má ve svém středu řadu výrazných hereckých i režijních osobností (Gábor Zsambéki, Tamás Asher, Gábor Maté).

    První z představení, které jsem navštívil, byla dramatizace Döblinova románu ze dvacátých let Berlín, Alexandrovo náměstí, kterou pro divadlo připravil režisér – a také dramaturg – Dániel D. Kovács, patřící k výrazním mladých tvůrcům současného maďarského divadla.

    Berlín, dvacátá léta. Jde o příběh Franze Biberkopfa, který po propuštění z věznice, kam se dostal pro zabití milenky ze žárlivosti, se chce stát slušným člověkem. Ale dostává se do podsvětí, kde začne konat zlo z nevědomosti. Jednu chvíli se dokonce propůjčí k prodeji nacistických novin. Svádí jej k neřesti gangster Reinhold. Při nešťastné události vypadne Franz z auta a přijde o ruku. Kšefty, ženy. Je zde i mefistovský motiv. Dokonce se dostává hrdina i do blázince. Na závěr zabije jeho milenku gangster. Franz se dostal tam, kam původně nechtěl. Konec jde do ztracena. Jde o přesah dvacátých let s rozkladem hodnot do dnešního světa. Režie je velmi nápaditá a sugestivní. Vychází z invenční scénografie, která pracuje s různými prostory, vypichuje určité části scény, týká se to i různé výšky, jednotlivé scény jsou odděleny velmi často spadnutím opony. Jsou zde také filmové dotáčky, živý orchestr. Dvakrát se objeví záběry předválečného Berlína. Scénografii vytvořila Jenny Horváthová. V hlavní roli vystoupil mužný a herecky velmi přesvědčivý Béla Mészáros. Jinak hraje velké množství dalších výborných herců.

    Druhý večer na nedaleké Komorní scéně Katonova divadla byl zasvěcen současné hře Györgyho Spiróa /1946/. Autor je znám řadou románů s historickým, do současnosti přesahujícím tématem, ale i aktuálními dnešními tématy. Zároveň píše současné hry nebo transformaci starších známých dramat.

    Hraje se představení jeho hry Poznámka na okraj /Széljegy/. Sedíme dokola, stůl, několik židlí, občas video. Režii měl Gábor Zsámbéki, režisér starší generace, svázaný s Katonovým divadlem od jeho začátku. Tři ženy – chudá technická překladatelka, bohatá advokátka se třemi dětmi, bývalé spolužačky, matka jedné z nich. A makléř realit, který ženu podvede při koupi nemovitostí, hrubián, který za každým slovem používá slogan Ruce líbám. Je to grázl non plus ultra. Představení je dobré herecky, zejména exceluje Andrea Fullajtárová v roli utrápené ženy. Zastoupeno je žhavé současné téma, které líčí rozpad hodnot, kdy už neplatí kamarádství, solidní obchod, úcta ke staré matce. Prostě nic. Zřetelné představení, které jde po textu.

    Obě inscenace se vztahují k současnosti, jedno přes aluzi a přesah do dneška podobnými atributy dvacátých let (ekonomický propad, ztráta hodnot, nacionalismus), druhé přes vylíčení otevřené zločinecké současnosti.

    Zdá se tedy, že Katonovo divadlo si drží stále dobrou inscenační a hereckou úroveň, zůstává tematicky stále aktuální, a ve změti divadel přizpůsobujících se současnému diktátorskému režimu jde o ostrůvek pozitivní deviace.


    Komentáře k článku: Stará dáma Budapešť

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,