Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Soukromý FDNJ 2015 (No. 4)

    Druhé pozoruhodné představení, které jsem v drážďanské Státní činohře zhlédl, byla vlastní – Friederike Heller a Felicitas Zürcher – dramatizace /nikoliv tradiční Alberta Camuse/ Dostojevského Běsů v režii Friederike Heller a na scéně a v kostýmech Sabine Kohlstedt.

    Jeviště tvoří velký prostor plný zamlžených oken. FOTO archiv

    Jeviště tvoří velký prostor plný zamlžených oken. FOTO archiv

    Jeviště tvoří velký prostor plný zamlžených oken, nahoře s renesančním zakončením, šedý až bleděmodrý horizont, scéna bývá různě nasvětlena, ale převládá bleděmodrá barva. Minimální nábytek, prostor je téměř prázdný, zabydlují jej herci. Nejprve stojí uprostřed jeviště portrét ikony-madony, později socha zajíce. Této proměně jsem ovšem nerozuměl, nevyplývá z jevištního dění ani z textu románu. Scéna se zaplňuje trsy trávy a později stromem s holými větvemi. Ale to až na závěr před sebevraždou Stavrogina.

    Inscenace má vysoce epický charakter. FOTO archiv

    Inscenace má na mnoha místech vysoce epický charakter. FOTO archiv

    Inscenace má na mnoha místech vysoce epický charakter. Jedna z postav hry /Benjamin Pauquet/ děj na počátku a na konci vypráví.

    Pochopitelně je zde z románu postava Štěpana Verchovenského, který je zamilovaný do paní Stavroginové. Platonicky. Ona jej finančně podporuje, on patří k liberálním demokratům. Vede život plný diskusí o ateismu. Na závěr umírá. Tato postava je neustále oblečena do velmi nevkusných barevných sak. Často zápasí s postelí, kterou přenáší na scéně. Verchovenského hraje přední herec drážďanské činohry Torsten Ranft. Sice dost zženštile fyzicky vypadající, ale zženštilý není.

    Verchovenského syna Petra hraje velmi dobrý herec Thomas Braunhardt /ztvárnil Andreje ve Třech sestrách/. Pohledný a sympatický pořízek. Chodí v černém, dosti velký intrikán… Má být zdrojem zla a intrik a vlastně se zasadí o zavraždění Šatova.

    Fyzicky je podobný našemu Petrovi Čepkovi a zároveň i režiséru Janovi Nebeskému. FOTO archiv

    Fyzicky je podobný našemu Petrovi Čepkovi a zároveň i režiséru Janovi Nebeskému. FOTO archiv

    A konečně hlavní postava, která zpočátku vystupuje trochu stranou, Stavrogin. Herec s kudrnatou, neposlušnou patkou má zvláštně neněmecké, cizokrajné jméno, jmenuje se André Kaczmarczyk /musel jsem ho už v minulosti vidět, ale zde přímo zazářil/. Mít tak skvělého fyzicky a psychicky disponovaného herce, je už z poloviny vyhráno. Fyzicky je podobný našemu Petrovi Čepkovi a zároveň i režiséru Janovi Nebeskému. Je výborný zejména ve scénách, kdy se přiznává k perversi s Matrjošou. Hraje celým tělem. Chromou ženu si vzal z jakéhosi masochismu…  Má v sobě něco z vyzývavého a výsměšného chování, i trochu prvků ženskosti. Na scéně se pohybuje přirozeně, jako by mimochodem, jako by tam patřil. Nakonec, tak jak to má být v románu, se shora snese a oběsí.

    Turecký herec Duran Özer hraje Kirilova, který se nakonec také zastřelí, jako malého chlapce. Stále s dětským balonem a v krátkých kalhotkách. Kirilov se zastřelí sám, kdežto Šatova /skvělý Jonas Friedrich Leonhardi, ve Třech sestrách hrál Tuzenbacha/, v sandálech naboso, zastřelí Verchovenskij mladší a spol…

    Velmi sugestivní a varující představení s celou řadou nádherných divadelních metafor a působivých mizanscén. FOTO archiv

    Velmi sugestivní a varující představení s celou řadou nádherných divadelních metafor a působivých mizanscén. FOTO archiv

    Velmi sugestivní a varující představení s celou řadou nádherných divadelních metafor a působivých mizanscén. A s děsivým, mrazivým výkladem běsovství jako zvrácené společenské formy.

    Schauspielhaus Dresden – Dämonen nach dem Roman von Fjodor Dostojewskij | Deutsch von Swetlana Geier | Bühnenfassung von Friederike Heller und Felicitas Zürcher | Regie: Friederike Heller | Bühne und Kostüm Sabine Kohlstedt | Musik Peter Thiessen | Licht Michael Gööck | Dramaturgie Felicitas Zürcher | Premiere am 31. Mai 2014.

    ///

    Zhlédnutá německá představení, o nichž jsem v tomto miniseriálu psal, mi potvrdila domněnku, že německé divadlo není jen to, co nám nabízí PDFNJ. V Německu se na významných scénách stále hraje i interpretační divadlo udržující si pevnou (a skvělou), byť moderní divadelní formu. I tak jsem zvědav a těším se, co nám PDFNJ nabídne letos. Jen si myslím, že by občas stálo za to přivézt i tyto – ve výkladu – tradičnější inscenace. Ukázaly by současné německojazykové divadlo v plastičtější – a o nic méně kvalitní – podobě.


    Komentáře k článku: Soukromý FDNJ 2015 (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,