SM(art) Kabaret
Avantgardní poslání kanálu ČT art je po roce jeho existence značně diskutabilní. Doslova živou vodou by se tak pro něj mohl stát cyklus SM Kabaret, který vzniká pod křídly kreativního producenta Čestmíra Kopeckého. Ten odstartoval letos 6. září signifikantně na „pražském Montmartru“ v pražských Vršovicích v Krymské ulici a bezprostředním okolí pořadem Kabaret For Semafor.
Na závěr se na ulici objevil obrovský míč… FOTO ARCHIV ČT
Projekt For Semafor se zrodil v roce 2009 v hlavě hudebního publicisty Pavla Klusáka jako pocta divadlu Sedmi Malých Forem, které tehdy slavilo padesátiny. Klusák oslovil řadu umělců nejrůznějšího žánrového zařazení, aby každý po svém ztvárnili jimi vybranou píseň od dvojice Suchý–Šlitr. Výsledkem bylo CD For Semafor s rovnými dvaceti velmi různě zpracovanými skladbami S+Š. Mezi skvosty patřil ambientně pojatý Motýl Ireny a Vojtěcha Havlových, šramlové Sluníčko Allstar Refjúdží Bandu nebo jazzový cover Propil jsem gáži v podání Tria Jana Štolby. Vznik alba zachytil filmový dokument režiséra Miroslava Janka, slavnostní premiéru měl v listopadu 2011 v Divadle Archa za účasti některých z protagonistů, ale že by se projekt dal někdy provést naživo, a ještě rozvinout, se zdálo čirou utopií.
Nicméně po delší přípravě se Klusákovi podařilo postavit novou konstelaci opět různorodých muzikantů (z původní dvacítky zůstali pouze Petr Nikl, Květy, Kazety a OTK) a zasadit je do prostředí vršovické bohémy, kam se alternativní kabaret skvěle hodí. Původně se sice uvažovalo o ruinách bývalého působiště Semaforu poblíž Václavského náměstí, ale to se ukázalo nemožné. A je to možná nakonec dobře, protože fenomén Krymské se tak mohl dostat do širšího povědomí.
Hodnocení jednotlivých předělávek semaforských písní závisí na naturelu každého posluchače. Někdo pochopitelně může být zděšen „znesvěcením“ klasiky často výraznou dekonstrukcí původních písní, ale já jsem přesvědčen, že právě to vyzdvihuje originál a jeho potenciál. Z tohoto úhlu pohledu patřila mezi nejzdařilejší rázně expresivní Klementajn Tomáše Vtípila, bludičkově elektronické medley Kyklos Galaktikos nebo temně gotizující Je dusno a těžko v interpretaci Never Sol. Mezi zářné vrcholy ovšem patřily Oči sněhem zaváté od skupiny Květy, která nabídla přesně vyváženou symbiózu původní semaforské poetiky a současného inovativního přístupu k písňové hudbě, a rozverný závěrečný Míč výtvarníka a performera Petra Nikla za doprovodu Kristýny Lhotákové a Ladislava Soukupa, který je mnohem uvolněnější a odvazovější než verze Vypsané fixy na původním albu. Na závěr se na ulici objevil – či snad našel – obrovský míč, který si diváci pohazovali nad hlavami, a předávali tak štafetu dalším dílům SM Kabaretu.
Ačkoli je forma kabaretu téměř neodmyslitelně spojena s postavou konferenciéra, rozhodl se Pavel Klusák, který má obrovský dar řeči a mohl se úkolu zhostit bravurně, ponechat celou akci bez zbytečných předělů a nechal ji volně plout. Na místě samém sice nebyla moc šance jednotlivá vystoupení stíhat, ale přesto jste si mohli vychutnat dostatečně jiskřící atmosféru a genius loci.
Komentáře k článku: SM(art) Kabaret
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
