Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Skalpelem nebo hřebíkem?

    Hra Rodinná slavnost vznikla jako dramatizace filmového scénáře dánského režiséra Thomase Vinterberga, který se před patnácti lety proslavil jako spoluautor (s Larsem von Trierem) programu Dogma 95. V rámci Ostré sezony Divadla Petra Bezruče v Ostravě ji nastudoval umělecký šéf souboru Martin Františák.

    Jeho inscenace lze poznat již podle neměnného, avšak spolehlivě fungujícího scénického konceptu členícího jeviště do tří horizontálních plánů. Také v tomto případě se dění odehrává nejprve na vysunuté holé předscéně. Funkčně využit je tentokrát i prostor mezi forbínou a první řadou diváků a také boční zázemí jeviště. Rozšířené proscénium slouží režii k dynamické expozici, v níž jsou ostrými střihy představeni příchozí na oslavu otcových šedesátin, i sám jubilant působící dojmem úspěšného měšťáka.

    Z letmo naznačených vztahů je jasné, že v rodině nepanuje zrovna idylka. Slavnostní večeře, jíž se kromě příbuzných účastní i personál domu a najatý obřadník, je poznamenána nedávnou sebevraždou dcery, ale atmosféra zhoustne zejména poté, co starší syn Christian v přípitku zveřejní, že jeho zesnulá sestra a on byli oslavencem v dětství pohlavně zneužíváni. Trauma se podepsalo na Christianově labilitě a tušených závislostech, což poslouží otci i zjevně zasvěcené matce synův introvertní atak bagatelizovat. Napomáhá tomu i postoj dalších sourozenců – citlivá a slabá Helena a povrchní cholerik Michael nejsou s to bratrovo věcně mrazivé svědectví přijmout. Teprve další Christianovy svéhlavé útoky rozdrolí fasádu povinného veselí a přimějí ostatní postavit se otci. Oslavenec Helge v poněkud násilném finále akceptuje vyvržení z rodinného kruhu, vinu však nikoliv.

    Františákova inscenace je dokonale vybroušená, zejména ve skupinových scénách vyniká dobře vystavěný kontrast vnější pohody s hmatatelným svinstvem pod povrchem. Brilantně dusné jsou vstupy majordoma (Jan Vlas), doprovázejícího podivnou hostinu zpěvem Sinatrou proslaveného songu My Way, absurdní trapno dýchá z výstupu, kdy mechanicky kožený obřadník Helmut (Tomáš Dastlík) vytváří s hosty živého hada. Svou úlohu však plní dokonale, i obecenstvo se na jeho povel roztleská. V přesně stavěných mizanscénách vyniká tíha Christianova úkolu i závěrečná úleva z toho, že co mělo být, bylo řečeno. K tomu se druží i spolehlivé výkony představitelů hlavních rolí: Norberta Lichého (Helge), Kateřiny Krejčí (jeho žena Elsa), Lukáše Melníka (Christian), Terezy Vilišové (Helena) a Dušana Urbana (Michael).

    Inscenace pojednává kruté a bolestné téma spíš s vnější virtuozitou než vnitřním zápalem. Řez do živého, jak zní podtitul inscenace, to jistě je. Ale spíš sterilním skalpelem než rezavým hřebíkem.

    Divadlo Petra Bezruče Ostrava – Thomas Vinterberg, Mogens Rukov: Rodinná slavnost. Překlad František Fröhlich. Režie Martin Františák, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Marek Cpin, hudební design Norbert Lichý, pohybová spolupráce Josef Kotěšovský, dramaturgie Petr Maška. Premiéra 21. ledna 2011.


    Komentáře k článku: Skalpelem nebo hřebíkem?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,