Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Šimon Dominik: Chci, aby se o našem divadle více vědělo

    Rozhovor s uměleckým šéfem činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci

    Dominik Šimoník

    Od dubna budete novým uměleckým šéfem činohry Divadla F. X. Šaldy. Kdy jste nabídku dostal a jak se na novou funkci připravujete?

    Ivan Rajmont se už nějakou dobu rozhlížel po člověku, kterému by časem předal libereckou činohru, a nakonec jeho volba padla na mě. Sešli jsme se nad tímto tématem poprvé na začátku listopadu, tehdy to ještě byla nabídka, abych se postupně zapojil do práce vedle něj a post šéfa převzal po skončení jeho funkčního období. Ivanův zdravotní stav, bohužel, nedovolil tento plán zrealizovat a můj nástup přišel o mnoho dřív.

    Žiji teď dost hekticky, oficiálně převezmu funkci až v dubnu, ale už teď samozřejmě řeším spoustu strategických záležitostí, jako jsou premiéry příští sezony, náhlá změna v letošním plánu, doplnění souboru. A to všechno většinou na dálku, protože musím dostát svým dávno uzavřeným závazkům a nazkoušet ještě jednu inscenaci jinde. Ale těším se, že to záhy pomine a já se po nějakém čase stráveném na volné noze zase někde usadím. Ne­jsem zrovna kočovný typ, rád pracuji kontinuálně a s delší vizí na jednom místě, v tom mi angažmá mnohem víc vy­hovuje.

    V čem chcete na éru Ivana Rajmonta navazovat? V čem se chcete odlišovat?

    Když člověk nastupuje do funkce po takovém šéfovi, jakým byl Ivan Rajmont, a do tak dobrého souboru, jakým liberecká činohra disponuje, rozhodně je na co navazovat… Chtěl bych tedy pokračovat v Ivanově práci se souborem, vhodně ho doplnit a dál rozvíjet jeho kvality, které jsou jednoznačné. Rozhodně chci udržet trend uvádění nových českých her, a když se zadaří a budou to texty napsané přímo pro naše herce, budu maximálně šťastný. A co se týče námětů k zlepšení, tak určitě bych rád, aby se o našem divadle víc vědělo i za hranicemi města. Liberec je tak trochu stranou zájmu kritiky, což je škoda, protože tady vznikají inscenace, které se mohou směle poměřovat s tím, co hrají ve sledovanějších divadelních domech.

    V Divadle F. X. Šaldy jste již režíroval. Jaké jsou podle vás silné a slabé stránky činoherního souboru?

    Myslím, že liberecká činohra v současnosti disponuje velmi silným a dobře postaveným souborem, a to i ve věkových kategoriích, které občas mívají regionální divadla potíže na­plnit, mám na mysli třeba herce-muže kolem čtyřicítky, kteří jsou těžce „nedostatkovým zbožím“. A navíc je to soubor pracovitý a přátelský, k nově přicházejícím režisérům vstřícný, to taky není úplně samozřejmé.

    Přeložil jste několik her Toma Stopparda, uvedete českou premiéru nějaké jeho hry i pro liberecké diváky? Jaké tituly plánujete ve „svém“ divadle režírovat?

    Jeden Tom Stoppard se v Liberci objevil teprve před čtyřmi lety, tudíž v těch úplně nejaktuálnějších plánech žádného nemám. Ale předpokládám, že časem na nějakého dojde. Vyjmenovat konkrétní tituly, které bych sám chtěl uvést, je ještě trochu předčasné, ale má inklinace k politickým groteskám, k současné britské dramatice nebo k příběhům lidí drcených poválečnými dějinnými událostmi je poměrně zřetelná…

    Přivedete do Liberce nějaké své spolupracovníky z chebského či pražského působení? Chcete oslovit režiséry, kteří dosud v Divadle F. X. Šaldy nepracovali?

    Rozhodně se mnou přijdou na konkrétní inscenace mí tradiční spolupracovníci – výtvarníci nebo hudební skladatelé. A jestli soubor doplní třeba někteří herci, s nimiž jsem už spolupracoval, je zatím otázka předčasná, záležet bude samozřejmě na případných pohybech uvnitř stávajícího složení souboru. A režiséři? Určitě se v průběhu příštích pár sezon objeví někteří kolegové, kteří v Liberci zatím ještě nepůsobili, zatím jsem na spolupráci v příštím roce domluvený třeba s Petrem Štindlem nebo s Filipem Nuckollsem. A snad se podaří dotáhnout i režie Arnošta Goldflama, který u nás měl pracovat už letos, ale nakonec jsme jeho titul museli odložit.

    Úspěšné Divadlo F. X. Kalby, které působilo v Malém divadle, odešlo do pražského Divadla pod Palmovkou. Budete i nadále s tímto souborem spolupracovat? Hledáte nějakou náhradu, nebo takové impulzy musí přijít zevnitř divadla.

    Tyhle impulzy musí rozhodně přijít zespodu, stejně jako vznikl F. X. Kalba z tvůrčího přetlaku několika mladých herců, to se nedá nadirigovat z šéfovské kanceláře. Ale určitou aktivitu k vlastní tvorbě mezi herci už teď vidím a rozhodně jí nebudu bránit!

    V roce 2009 jste se svými spolužáky z DAMU založil Divadlo NaHraně, které hraje v Divadle Kampa. Jak vypadá jeho současná situace? Lze dnes vůbec nezávislé, generační divadlo udržet delší dobu?

    Divadlo NaHraně pořád existuje a v současnosti má na repertoáru dokonce tři inscenace, nejvíc ve své historii, a třeba fenomenální Diana Toniková v monodramatu Vanilková džungle bourá naše divácké rekordy. Ale udržovat ho v chodu samozřejmě není jednoduché. Nám se to poslední roky daří jednak díky grantové podpoře magistrátu. A jednak – a to především – díky tomu, že máme tohle divadlo jako koníček, živíme se v „kamenném“ provozu nebo v jiných povoláních a na novou inscenaci se vrháme, když fakt máme touhu nebo potřebu ji udělat. A pak ji dotujeme svým volným časem.


    Komentáře k článku: Šimon Dominik: Chci, aby se o našem divadle více vědělo

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,