Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Silné ženy na pokraji zhroucení

    Trefou do černého je dramaturgická volba Divadla na Vinohradech, pokud jde o hru Tracyho Lettse Srpen v zemi indiánů. Tento chmurný rodinný příběh sice nezapře silné lokální vazby (původní název August: Osage County odkazuje k severoamerickému indiánskému kmeni a jeho někdejšímu území), zároveň je však univerzálně sdělný: v rodině, mezi nejbližšími, se lidé ze všech koutů světa vždycky zraňovali nejúčinněji. Také rodina Westonových, žijící ve stínu matky Violet (Regina Rázlová), má spoustu třináctých komnat, mnohá citová traumata, trpí pochybnostmi, ale zároveň v ní doutná vzdor.

    Regina Rázlová jako Violet, to je celá plejáda pocitů, vzruchů, vzestupů a pádů FOTO PETR CHODURA

    Westonovi navíc žijí na specifickém území. Ze země, která kdysi patřila indiánům z kmene Osedžů, zbyly jen trosky, ale dýchá tu zvláštně tragický genius loci, ovlivňující vztah místních ke zdejší krajině a její historii. I proto najal Beverly Weston, dříve než se rozhodl navždy odejít, indiánku Johnnu Monevatu, aby se postarala o jeho alkoholem a prášky zdevastovanou ženu Violet a svými písněmi jaksi instinktivně tišila doutnající vášně v rodině. Johnnina osobnost je ve vinohradské verzi zdůrazněna mnohem více než v jiných inscenacích, ve ztvárnění Antonie Talackové ji lze vnímat jednak jako symbol jistoty, již poskytuje chápající „matka země“, jednak jako připomínku bolestné jizvy v historii kraje.

    Petr Svojtka, který s vinohradskou scénou spolupracoval naposledy v roce 2006 na Krásce z Leenane, coby osvědčený herecký režisér ponechává aktérům prostor k dotvoření charakterů. Třináctičlenné obsazení je dobře zvolené a Lettsův text každému z účinkujících poskytuje příležitost pro hvězdnou chvilku.

    Svatopluk Skopal v roli Beverlyho se objeví jen na samotném počátku, ale jeho výstup je esencí pocitů člověka, který si stále drží formu, ačkoli život ho už dávno omrzel.

    Regina Rázlová jako Violet, to je celá plejáda pocitů, vzruchů, vzestupů a pádů. Rozvíjí příběh ženy z rodu pionýrských osobností, osidlujících tvrdohlavě a mnohdy bezohledně nová území. Roztahovačná, egocentrická, panovačná, racionální, ale zároveň citlivá a sebelítostivá, neobyčejně bystrá, téměř vševědoucí, pokud jde o její rodinu. To vše ovšem odečítáme mezi řádky, protože se s ní setkáváme ve chvíli úpadku, blížícího se konce, kdy už jí – téměř – na ničem nezáleží, tak moc je zdevastovaná životem, svou komplikovanou rodinou, nesplněnými sny, a samozřejmě i léky a alkoholem.

    Zatímco Violet je v jejím boji nemožné přeslechnout, tak moc řve a kope kolem sebe, všechny její dcery bojují spíše potajmu, aby na sebe matku příliš neupozorňovaly. Ovšem je vidět, že geny se nezapřou. Nejvýrazněji u Barbary, kterou Andrea Elsnerová obdařila chápavostí, rozhodností, avšak i skrytou hysterií a latentním sklonem k alkoholismu. Právě ona je nejvíc podobná matce, a proto mezi nimi panuje největší porozumění, ale také zášť. Ivy Zuzany Vejvodové se život vymyká z rukou a obětování se matce je tak trochu alibi. I když se vybičuje ke vzdoru, tušíme, že její natruc podniknutá zoufalá akce nemá šanci uspět. Nejdále je nejmladší Karen v podání Markéty Děrgelové, jež sice „včas“ utekla, ale její partner, kterého se drží zuby nehty, rozhodně není žádné terno. Letts zjevně obdivuje silné ženy, vždyť ve všech jeho hrách hrají prim, zatímco muži zůstávají kdesi na okraji, jako méně či více povedený – dočasný – doplněk. I v Srpnu v zemi indiánů nakonec všechny hrdinky zůstávají samy. O tom výmluvně svědčí poslední obraz inscenace, v němž Violet, opuštěná dcerami, spočine v náručí indiánské ženy (a tento obraz jistě ne náhodou připomíná pietu).

    Inscenace je to silná a stojí za vidění nejen pro příběh, v němž každý divák pozná něco ze svého života, ale především díky působivým hereckým výkonům, v čele s Reginou Rázlovou.

    Divadlo na Vinohradech, Praha – Tracy Letts: Srpen v zemi indiánů. Překlad Julek Neumann, režie Petr Svojtka, dramaturgie Jiří Janků, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, hudba Vladimír Nejedlý. Premiéra 22. března 2024 (psáno z reprízy 9. dubna).


    Komentáře k článku: Silné ženy na pokraji zhroucení

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,