Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Senilní stařec místo idealisty?

    Muzikál Muž z kraje La Mancha patří do základní dramaturgické výbavy regionálních činoherních souborů. V pardubickém Východočeském divadle muzikálovou řadu dobře režíruje osvědčený Petr Novotný, jenže tentokrát proti svým zvyklostem výrazněji narušil obvyklou jevištní podobu známého díla.

    Že si držel příběh a situace jaksi od těla, že místo uhlazených obrazů nabídl názorné demonstrace zbavené iluzí, kdy vysněná Aldonza věru není krasavice a posílá svému hrdinovi smradlavý hadr na podlahu coby zástavu, že režisér divákovi poodhalil jevištní a hereckou mašinérii, je jen dobře. Že Novotný místy tlačil na komiku, by také nevadilo, scénu rvačky Dona Quijota s mezkaři pojednal jako filmovou grotesku, v níž hrdina ve stylu velkého blondýna s černou botou odrovnal soupeře náhodnými pohyby, tu jim vrazil kopí do choulostivých míst nebo jim propíchl chodidlo. Možná proto je Don Quijote v provedení Ladislava Špinera za senilního hlupáčka, jenže v důsledku toho se hroutí původní logika hrdiny, odhodlaného bít se za pravdu třeba s větrnými mlýny, a tudíž smysl celého díla. Pardubický Quijote se prostě nebije z přesvědčení, ale z vlastní nesvéprávnosti, a dává tak za pravdu Dr. Carrascovi, který mu oponuje pragmatickým návodem na život. Téma k řešení jistě lákavé v dnešní společnosti, jenže to by se musel naruby převrátit celý muzikál a Novotný by musel podstatně razantněji vstoupit především do jeho závěru: zůstalo však u obvyklého krátkého zmrtvýchvstání, jen méně dojemného a jaksi relativizovaného. Herci však plnili komplikované zadání přesně: Ladislav Špiner stylově jasně oddělil dvojroli Dona Quijota a Cervantesa, Jiří Kalužný mu správně přihrával v roli Sancha, Kristina Jelínková předvedla Aldonzu jako prostou ráznou ženu, která na Quijotovo podivínství sice doplatí nejvíc, ale také jednou jedinkrát prožije něco povznášejícího, Jan Musil pak měl v roli Dr. Carrasca alias Vévody nejjednodušší pozici tvrdého pragmatického kariéristy. Jen tentokrát nebylo moc jisté ani hezké herecké zpívání. Výsledek je rozpačitý, přestože úmysly zřejmě nebyly marné – i když nepovažuji za dobrý nápad relativizovat právě tuto muzikálovou apoteózu idealismu. Pokud se měly pranýřovat poměry, bylo lépe zůstat u originálu.

    Východočeské divadlo Pardubice – Mitch Leigh, Dale Wasserman, Joe Darion: Muž z kraje La Mancha. Překlad Ivo T. Havlů, úprava Monika Bártová, režie Petr Novotný, scéna Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc, choreografie Vlastimil Červ, hudební nastudování Radek Škeřík. Premiéra 18. prosince 2010.


    Komentáře k článku: Senilní stařec místo idealisty?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,