Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Tragédie wrestlingového zápasníka

    Hry L. A. Senecy se na tuzemská jeviště dostávají až v posledních letech. Důvodem je, že nebyly k dispozici jejich české překlady. Řekl bych však, že dnešní doba i směřování divadla jim i jaksi více „vyhovují“. Jejich zesílená monologičnost (epický ráz) i exponování hrůzy a krutosti jako by nahrávaly současným postdramatickým spádům divadla a potřebě vidět svět v nepřikrášlené, syrové podobě.

    Herkules Tomáše Dastlíka je stylizován do MMA zápasníka, Théseus Petra Konáše do vojáka s posttraumatickou stresovou poruchou, sbor se proměnil v kapelu FOTO MICHAL HANČOVSKÝ

    Lze se s tím setkat i v Šíleném Herkulovi, kterého v české premiéře v režii Tomáše Loužného uvádí spolek Tygr v tísni v rámci svého již pravidelného letního programu Antická Štvanice na scéně pod jedním z oblouků Hlávkova mostu. (K tomu drobnou poznámku: zvolená lokace je samozřejmě šikovná z hlediska případného vzdorování nepříznivému počasí, plenérový efekt se tím ale poněkud umenšuje.)

    Venkovní hraní má svá specifika a Tomáš Loužný si jich je, zdá se mi, vědom. Inscenace je vedena někdy až komiksově přímočarým způsobem, dbá na jistou efektnost, je tak trochu „montáží atrakcí“. Patrná je z ní i snaha být „in“, poutat pozornost mladých diváků. Vše ale nepřesahuje únosnou míru. Výsledkem je, že stominutová produkce – snad až na závěrečnou cca dvacetiminutovku, kdy režisérovi jako by došly nápady a inscenace se dohrává ve stylu „jak text leží a běží“ – je schopná udržet diváckou pozornost a neztrácí na přitažlivosti.

    Loužný posiluje monologický charakter hry, výstupy protagonistů mají až sólový (sólistický) ráz. Scéně dominuje torzo stromu, obklopené „kusem přírody“ – smysl použití ale z viděného není příliš zřejmý a ekologické téma lze vyčíst jen z doprovodných materiálů. Na pravé straně jeviště má zázemí dvojice muzikantů, říkající si P/\ST – kytarista (též obsluhovatel hudebního pultu) a zpěvák, kteří svou tepající rapovou muzikou zastupují Sbor a vhodně oživují dění.

    Loužný s dramaturgyní Marií Novákovou akcentují spíše politické téma hry. Vyzdvihují neutěšenou situaci v Thébách, kterým vládne uzurpátorský přivandrovalec Lykos. Thébský lid, představovaný Herkulovým nevlastním otcem Amfitryónem a manželkou Megarou, si pod ním zoufá a toužebně očekává příchod neohroženého Herkula. Lykos je v tvárném i zábavném podání Jakuba Albrechta vylíčen jako slizký asertivní politik současného střihu (na sobě má bílou košili, modré kalhoty a mokasíny), jeho hlavní protivnice Megara (Eva Josefíková), oblečená celá v černém, vystupuje jako nekompromisní rebelka.

    Herkules je inscenátory předveden jako wrestlingový zápasník. Přes tělo má přehozený dlouhý červený plášť, na sobě bojové trenýrky značky VENUM. Tomáš Dastlík, disponující vypracovanou muskulaturou, roli typově přesně vyhovuje.

    Hrdina je v inscenaci interpretován na hraně (či až za hranou) parodie. Jako intelektuální tupec, který problémy umí řešit pouze silou a jinak si neví příliš rady. Jde o divácky vděčnou volbu, kterou se tvůrci zároveň snaží naroubovat na aktuální téma (Herkules jako symbolický představitel dnes pranýřovaných „civilizátorů“, kteří si podmaňovali svět ne dvakrát vybíravými způsoby). Současně se ale tímto křiklavým řešením potlačuje ostatní dění a také – a to zejména – se posouvá a zjednodušuje čtení hry. Herkulova tragédie spočívá ve zpupnosti (hybris), s níž se staví proti Bohům, i v nemožnosti vyhnout se Bohy diktovanému osudu: žárlivá Juno ze msty obrátí Herkulovy „zbraně“ proti němu samotnému (nechá ho, v zatemnění mysli, povraždit vlastní děti a manželku).

    Loužného a Novákové Herkules přijímá závěrečnou Amfitryónovu výzvu, aby se naučil se svým údělem žít, neochotně. Bere to jako prohru. I nadále zůstává sebereflexe neschopným bijcem. Odpovídá to inscenačnímu výkladu hry. Z tragédie se tím ovšem vytrácí niternější, existenciální rozměr.

    Tygr v tísni, Praha – L. A. Seneca: Šílený Herkules. Překlad Daniela Čadková, režie Tomáš Loužný, scénografie a light design Ján Tereba, kostýmy Helena Tavelová, hudba P/\ST, dramaturgie Marie Nováková. Premiéra 31. července 2020 na Letní scéně Štvanice.


    Komentáře k článku: Tragédie wrestlingového zápasníka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,