Divadelní noviny > Burza Zprávy
Scénografický experiment se jmenuje O
Pražské Quadriennale pořádá od 18. března do 13. dubna 2014 v pražském paláci Colloredo-Mansfeld samostatnou výstavu nazvanou: „O“ – Scénografické video eseje. Originální pojetí výstavy, která představí zcela nová díla vytvořená pouze pro tento účel, zavede návštěvníka přímo do tvůrčí dílny divadelní scénografie.
Třikrát z výstavy FOTO LUDĚK NEUŽIL
“O” je scénografický experiment, který si pohrává s faktickou nemožností prezentovat scénografii na výstavě. Scénografické výstavy obvykle mapují vznik scénografického díla (modely, kresby), ukazují výsledný produkt (fotografie, videa), nebo v nejlepším případě nabízejí střípky scénografických prací vytržené z kontextu (tedy z živého představení). Tato výstava se místo toho pokouší scénografii „převyprávět“: scénografii jednoho umělce představuje prostřednictvím videa natočeného z pohledu jiného umělce. Na výstavě se tak ocitají nová umělecká díla, která jsou reflexí děl předchozích.
K tomuto experimentu jsem přizvala čtyři mladé scénografy, kteří spolupracují s významnými českými divadly a zároveň vytvářejí vlastní režisérské a scénografické projekty (site specific projekty nebo projekty určené pro média, konkrétní komunitu, módní průmysl), přičemž každý z nich si mohl vybrat, o kom bude „hovořit“.
KAMILA O MARKOVI – Kamila Polívková shromáždila mnoho kostýmů, které navrhl Marek Cpin, a potom ho přiměla, aby si je postupně oblékl. Do kostýmů, které byly či dosud jsou k vidění v Divadle Husa na Provázku (Doktor Faustus, Višňový sad, Trapná muka), v Divadle Reduta (Elementární částice, Korespondence V + W, Zlatá šedesátá), v Divadle Petra Bezruče (Na Větrné hůrce, Evžen Oněgin, Divoká kachna, Tři sestry) a v Divadle v Dlouhé (Macbeth), se tak oděl sám jejich tvůrce, čímž „ztělesnil“ řadu postav z divadelních inscenací, na jejichž vzniku se podílel.
MAREK O KAMILE – Toto poetické video natočil Marek Cpin na základě představení SAM, jehož režisérkou a scénografkou je Kamila Polívková. Vlastní inscenace vychází z performance Tehchinga Hsieha. Ten se nechal zavřít do klece s cílem vydržet tam celý rok, aniž by mluvil, psal nebo sledoval dění v médiích, čímž se sám stal v očích návštěvníků ateliéru uměleckým objektem. Jedná se tedy o video vyprávějící o divadelním představení, které samo pojednává o performanci. Tato dvojí recyklace zde slouží ke ztvárnění nevyhnutelné osamělosti provázející uměleckou tvorbu.
LUCIA O ANTONÍNOVI – Lucia Škandíková zvolila dokumentární přístup k pohledu na performanci LIFE show režisérky Petry Tejnorové. Tato performance využívá médií ke zpochybnění hranice mezi divadlem a realitou, herectvím a performancí, pravdou a lží, skutečností a jejím zástupným zobrazením a především ke zpochybnění hranic našeho vnímání. Lucia Škandíková nejprve nahrála rozhovory o umění a o životě, které spolu vedli scénograf Antonín Šilar a režisérka Petra Tejnorová – dva tvůrci, kteří se znají již z předchozích společných projektů –, a poté vložila útržky z těchto dialogů do úst nehercům.
ANTONÍN O LUCII – Antonín Šilar vzal v potaz také publikum a širší veřejnost. Nejprve natočil v Divadle Petra Bezruče představení Můj romantický příběh režiséra Daniela Špinara a scénografky Lucii Škandíkové. Následně tuto nahrávku pouštěl v pražské hospodě Na Slamníku, v Domově Sue Ryder, v pražské mateřské školce v Kostelní ulici či na vlakovém nádraží Praha-Smíchov a nahrával reakce diváků. V tomto případě je tedy scénografie „převyprávěna“ publikem.
Návštěvník výstavy neuvidí divadelní výpravu jako hotové dílo, ale seznámí se s jejími různými aspekty: s tím, jak a proč vznikala a jak ji vnímali diváci. Tato videa, vytvořená jedním umělcem o jiném umělci, nám dávají možnost nahlédnout do myslí scénografů a do zákulisí scénografie a jako taková nám poskytují komentář k scénografii coby samostatné umělecké disciplíně.
Sodja Lotker, kurátorka
Komentáře k článku: Scénografický experiment se jmenuje O
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
