Scapinova šibalství (1671) vznikla už po vrcholných mistrových komediích a nebyla vlastně v době svého vzniku příliš úspěšná. I dnes stojí ve stínu děl s komplexnější uměleckou výpovědí, jakými jsou Tartuffe, Don Juan, Misantrop či Lakomec.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Sympatický intrikán srší energií

    Molièrova Scapinova šibalství (1671) vznikla už po vrcholných mistrových komediích a nebyla vlastně v době svého vzniku příliš úspěšná. I dnes stojí ve stínu děl s komplexnější uměleckou výpovědí, jakými jsou Tartuffe, Don Juan, Misantrop či Lakomec. Komedie intrik, v níž vydařený sluha Scapino napálí natvrdlé otce vždy dvou dětí opačného pohlaví (které se podle zákonitostí kombinatoriky starých frašek musí „křižmo“ šťastně spárovat) a hodlá přitom pochopitelně i inkasovat, si vypůjčuje bez ostychu motivy z dobových textů.

    Petr Prokeš, Matouš Ruml a Lucie Matoušková FOTO ARCHIV DIVADLA

    Ani u nás není příliš často uváděna a důvodem pro její realizaci musí být mimořádně komediálně disponovaný představitel titulní role. Takového mají v Mladé Boleslavi, a proto především pro Matouše Rumla inscenaci ve zdejším Městském divadle připravil režisér Jan Novák. Ruml nenechá publikum ani spoluhráče na chvilku vydechnout, koná rtuťovitě, má neobyčejné charisma a při vylomeninách, které jeho Scapino druhým provádí, působí šarmantně a sympaticky. Dovede reagovat na publikum i atakovat je, komunikuje s ním suverénně, přitom však ne vlezle. Svá extempore „nerozpatlává“, hned přeskočí k jiným, ještě nápaditějším. Dovede se jít vykoupat do moře mezi diváky (v šortkách proleze mezi dvěma řadami, přičemž v horizontální poloze simuluje plavecká tempa), v tempu popojíždí po pódiu v botách s umně zabudovanými kolečky, je schopný rozhýbat celé jeviště i vyprovokovat kolegy k výkonům, jaké jsem u nich dosud nezaznamenal. Podnítí (jistě ve spolupráci s režisérem inscenace) komicky vděčnou a osobnostně interesantní povahokresbu u představitelů obou otců, Arganta (Miroslav Babuský) i Geronta (Petr Bucháček). Ze sluhy Silvestra (Petr Prokeš), který patří k jednomu z mladíků na ženění, učiní výrazného a temperamentního spoluhráče při některých svých obmyslných akcích. Zašmodrchaný příběh je v kaskádě nápaditých čísel, z nichž bychom některá mohli kvalifikovat jako lazzi klasické commedie dell arte, malinko upozaděn, to ovšem nevadí, bavíme se vkusně a dobře, při některých mizanscénách dokonce královsky. Hraje se ve výtvarně půvabné kombinaci historizujícího náznaku a pestré, zároveň však decentní barevnosti: náměstíčko se sochou, kde se vše odehrává, „vymyslel“ Ivo Žídek, dámám i pánům elegantně padnoucí, zároveň však charakter postav „glosující“ kostýmy navrhl nositel zvláštní Ceny Thálie 2011 Josef Jelínek. Závan současnosti přinášejí tentokrát především vlásenky: mladí hejskové („kohoutci“) a po jejich vzoru později i Scapino nosí na hlavě nevysoká barevná číra.

    Povzbudivá fraška patří k nejlepším inscenacím mladoboleslavského souboru v několika posledních sezonách.

    Městské divadlo Mladá Boleslav – Molière: Scapinova šibalství. Překlad Jiří Žák. Režie Jan Novák, hudba Petr Malásek, scéna Ivo Žídek, kostýmy Josef Jelínek, dramaturgie František Skřípek. Premiéra 16. března 2012.

    • Autor:
    • Publikováno: 2. května 2012

    Komentáře k článku: Sympatický intrikán srší energií

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,