Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Sardinky a laskonka

    Divadlo Husa na provázku obnovuje tradici svých spanilých divadelních jízd do Prahy – na legendární Baráčnickou rychtu na Malé Straně.

    FOTO ARCHIV

    Od jara 2013 bychom chtěli na tuto tradici navázat prostřednictvím přehlídky komorních inscenací našeho divadla. Nazvali jsme ji Sardinky a laskonka, protože spojuje divadelní chutě vskutku nečekané a vytříbené. Vybrali jsme pro vás čtyři inscenace, které nejen, že se do Rychty vejdou, protože se na Provázku hrají v podobném prostoru, ale hlavně jsou to inscenace pro gurmány, fajnšmekry a zvědavce. Pro neposedné duchy a objevitelská srdce. Kdo neodolá laskonce, dotkne se krásy. Kdo si dopřeje sardinku, snad prý jednou najde pravdu. Říkal to Morávek.

    Kdy a co budeme hrát?

    4. března 2013

    Simona Petrů, Petr Jan Kryštof: TICHÝ TARZAN (zcizené deníky fantoma erotické fotografie) režie: Anna Petrželková

    Solitér, outsider, blázen nebo génius? čili Tichý fotograf z Kyjova.

    Inscenace, která nejdřív zabodovala v anketě Divadelních novin o inscenaci roku 2012, poté získala nominace na Cenu Alfréda Radoka – Ivana Hloužková za ztvárnění hlavní role Miroslava Tichého, za níž byla současně navržena na Thálii 2012 v kategorii nejlepší herečka, Lucie Labajová za scénu a kostýmy, Anna Petrželková jako talent roku. Premiéra 13.1.2012

    Ivana Hloužková je za roli Miroslava Tichého nominovaná na Cenu Alfréda Radoka i na Thálie FOTO ARCHIV DIVADLA

    28. března 2013

    Astrid Saalbachová: BALETKY… režie: Pavel Šimák

    Hodina tance: když děti a muži spí, ženy tančí. Křehká, nevyzpytatelná, něžná, dojemná, komická a náladová inscenace plná emocí. Večerem protančí: Naďa Kovářová, Dita Kaplanová nebo Andrea Buršová, Ivana Hloužková, Gabriela Štefanová, Kateřina Jebavá, Eva Vrbková nebo Martina Krátká a neodolatelný Zdeněk Král. Obnovená premiéra 8.1.2010

    18. dubna 2013

    Vladimír Morávek a Jan Budař: PROMĚNA aneb BUDAŘ UŽ ZASE HOŘÍ, BURŠOVÁ SE NA TO DÍVÁ – TU A TAM SE HO ZATOUŽÍ DOTKNOUT, ALE NETROUFNE SI režie: Vladimír Morávek

    Autorský recitál jana Budaře. V různých kostýmech pořád dokola se vrací, předstírá, že je, kdo není a není ten, co je – Jan Budař. Záda mu celou dobu kryje – Andrea Buršová. Písně sladkobolné, situace trapné, dojemné a vroucí- atmosféra nakonec více než vřelá. Premiéra: 7.12.2008

    24. května 2013

    Ondřej Novotný Jirka Kniha hledá autora: TO LÉTO (inscenační črta) režie: Jan Mikulášek

    Punková opera muže, který ustavičně plane divokým nutkáním. V hlavní roli M jako Mengele a n jako nedefinovatelná mocnina. Dále princezny, prcny, prsatice, průseráři, přizdisráči a další bachcáči, cucpytlíkové, nikdoši, vejfetkové a židozednáři.

    Hra, která v roce 2011 vyhrála Cenu Konstantina Trepleva. To je taková soutěž, co ji vypisuje Provázek všem dramatickým básníkům české země ku cti a chvále. Premiéra: 23. 4. 2011

    Milan Holenda v punkové opeře FOTO ARCHIV DIVADLA

    Baráčnická či Všebaráčnická Rychta na Malé Straně se stala pro Husu na provázku mýtickým místem

    PETR OSLZLÝ

    V únoru 1975 zde pod jménem Divadlo na provázku uspořádala první pražskou přehlídku své tvorby. Nápad využít tento starý sál nám tehdy poradili pražští přátelé. Jeho zdánlivou nevýhodou bylo minimální reflektorové a vůbec divadelně technické vybavení, ale podobné to bylo i v Procházkově síni Domu umění města Brna, v níž jsme tehdy již třetím rokem pravidelně působili. Do každého rohu spolkového sálu malostranské Obce baráčníků jsme tedy umístili, stejně jako v Brně, vysoký čtvercový praktikábl a na něj stojan s bodovým reflektorem a empire pro osvětlovače, z dovezených praktikáblů a hospodských stolů vznikla pro každé představení jiná sestava diváckých tribun. To vše – či tak málo – spolu s primitivním přenosným zvukařským a osvětlovacím pultem nám pomohlo historický sál Obce baráčníků přetvořit ve variabilní divadelní prostor.

    Při první přehlídce zde Divadlo na provázku uvedlo Commedii dell’arte (režie P. Scherhaufer), dále Alenku v říši divů za zrcadlem režisérky Evy Tálské, Polívkovu klauniáda Pépe a Uhdeho scénický přepis Páralovy Profesionální ženy v režii Zdeňka Pospíšila. Přestože byla přehlídka minimálně propagována, zpráva o našem vystoupení se po Praze rychle rozšířila a vyvolala naprosto extrémní divácký zájem o všechna představení. I když jsme se snažili pokaždé dostat do improvizovaného hlediště maximální počet diváků, zůstávalo na malém náměstíčku před historickou budovou pokaždé více než sto zájemců, kteří se již do hlediště nevešli.

    Přehlídka také utvrdila dramaturga Pierre-Jeana Valentina, aby Divadlo na provázku pozval na Festival Mondial du Théâtre Experimental do Nancy, kde Divadlo na provázku zaznamenalo svůj první mezinárodní triumf. Poprvé také k našemu divadlu připoutala zájem pražského tisku. Obsáhlejší zhodnocení podepsané zkratkou ml přinesla pod titulem Divadlo bez provázků dokonce Tvorba, což bylo pro obhajování stále ještě nejisté profesionální existence skupiny důležité, protože šlo o oficiální celostátní kulturní týdeník. Napsala mimo jiné: „Brněnští (mají) do své interpretace zakalkulovánu zkušenost moderního cirku, pouťové podívané, music-hallu, varieté i filmové grotesky; jejich pohybových gagů, špílců i slovních vtipů (…) Jejich slovní vtip poukazuje rovněž k české škole Osvobozeného divadla; dosahují jednoty historického a moderního, národního a mezinárodního, tradičního a aktuálního …“

    Dnes již legendární první přehlídka v Baráčnické rychtě – po níž o rok později následovala další – stojí na počátku série „spanilých jízd“ (tak jsme si tyto své pražské přehlídky interně pojmenovali), jež se v osmdesátých letech přesunuly do velkého sálu Hotelu Tichý na Žižkově, Žižkovského divadla a posléze hlavně do Junior klubu Na Chmelnici.

    Dnes je hlavním pražským „domovem“ Divadla Husa na provázku Divadlo Archa, ale vystoupení ve Všebaráčnické Rychtě na Malé straně je a bude vždy návratem na místo první kouzelné lásky …


    Komentáře k článku: Sardinky a laskonka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,