Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Samou radostí truchlí celý národ

    Po Zpovědi masochisty, v níž dramatik Roman Sikora s cynickým nadhledem komentuje neoliberální reformy, napsal další hru, bezprostředně vycházející z aktuálního politického dění. Zatímco v Masochistovi se pro hlavní postavu modlou stává ministr financí Miroslav Kalousek, v Pohřbívání je štáb České televize plně zaměstnán přímým přenosem státního pohřbu.

    Pohřbívání

    Miroslav Černý v inscenaci Pohřbívání FOTO JAKUB JÍRA

    Samotným názvem autor odkazuje k poslední hře Václava Havla a jeho pohřbem je inspirovaný. Havel se v Odcházení ironicky, ale také nostalgicky až smířlivě loučí s politickou kariérou. Sikorovu hru lze tak interpretovat jako její nepřímé pokračování. Havlovo alterego Rieger „pouze“ odchází z funkce, zatímco Sikora, který odstraňuje jakékoliv předobrazy a dosazuje skutečná jména politiků, nechává rovnou zemřít jeho nástupce Kleina – Václava Klause. V logice nepříliš pozitivního vztahu Havla a Klause lze toto spojení vnímat jako zastřešující ironický úšklebek. Režisér Jiří Honzírek, umělecký šéf brněnského divadla Feste, smuteční slavnost nestylizuje jako opulentní kar, ale naopak strohou pietu, která se posléze zvrhne v bizarní kabaretní rej bezskrupulózního rozkrádání.

    Scéně, tvořené stativy s žárovkami namísto mikrofonů, dominuje piedestal s rakví potaženou českou vlajkou. Václav Moravec (Václav Hanzl) s profesionálně neutrálním výrazem oznamuje, že začíná přenos. Hlavními centry ceremoniálu je kromě prázdné Nerudovy ulice Knihovna i Letiště Václav Klaus. Moravec si do studia zve postupně nejdůležitější ze „všech prezidentových mužů“. Mezi klíčovými Klausovými spojenci jako Ladislav Jakl, Petr Hájek či Jiří Weigl se ve studiu objeví také dávný přítel z mládí – „miliardář, filantrop a ekonomický stratég“ Viktor Kožený. Celý přenos sponzorovaný podezřelým subjektem Státní pohřeb s.r.o. dopadne jako naprosté fiasko. Aktéři i peníze zmizí v typicky čistém stylu. Všichni utečou, jen předseda vlády „nadšeně“ pláče.

    Mezi redaktory ČT se vmísí postava českého extrémního konzervativismu, „novinář a teolog“ Adam B. Bartoš. Střídá Moravce jako moderátora a posléze se v dění absolutně ztrácí. Tým firmy ovládne televizi a dochází k totálnímu chaosu. Inscenaci lze rozdělit do tří dílů, „osvěžovaných“ bizarními reklamami (např. na dodávku kompletního Klausova díla za přijatelných 27 000,- či nový vůz Škoda Klaus). První, nejkonzistentnější část je strohým komentářem příprav celé akce. Hlavními aktéry jsou pouze redaktoři ČT. Hanzlův Moravec je precizní kopií reálného předobrazu. Identická gesta, výrazná typová podobnost dotvořená poznávacími znaky jako brýle bez obrouček či vysoce distingované vystupování tvoří přesný obraz skutečnosti. Absurdní okolnosti pohřbu vyznívají paradoxněji právě seriózní interpretací textu.

    Druhá část již nepůsobí tak jednotně. Hosté ve studiu – Klausovi kolegové – přicházejí v punčochách přetažených na hlavu. V dosavadní stylizaci jde o vybočení – přílišné zjednodušení politiků na padouchy. Stejná míra autentičnosti jako v případě redaktorů ČT by měla potenciál absurditu prezidentova kultu víc zdůraznit. Nepříliš jasné dějové linii dominuje příchod Koženého, rozděleného hned mezi tři herce.

    Třetí, závěrečný díl se odehrává v potemnělých chodbách Kavčích hor, které záhadně přišly o elektřinu, neboť Státní pohřeb s. r. o. není schopen poplatek za ni uhradit. Rakev spočívá během celé inscenaci na jevišti. Najednou zmizí a luxusní Klausovo torzo se objeví na eBay. Ani Klausův duch ve výsostně ironické, duchařské scéně, v níž komunikuje skrze poblikávání žárovky, nepoví svým blízkým, kde by se mohly peníze nacházet. Duch nejprve zarytě mlčí, aby na konci mohl ze záznamu vypovědět, jak má v úmyslu vyvést zemi z tenat bývalého režimu a náležitě překonat toho druhého prezidenta, který byl přece dvakrát míň než on sám.

    Divadlo Feste Brno – Roman Sikora: Pohřbívání. Režie Jiří Honzírek, dramaturgie Katarína K. Koišová a Jan Bolívat Pohořelický, výprava Alžběta Hanzlová, light design Jiří Kuropata, hudba Jiří Starý. Premiéra 6. června 2012.


    Komentáře k článku: Samou radostí truchlí celý národ

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,