Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Co se nepodařilo umanuté dívce

    Při vstupu do „malého sálu“ objektu La Fabrika uvidíme molo, podél něhož se dá sedět, nezvolíme-li řady s elevací, natočené frontálně k pomyslnému vchodu pro předvádějící se. Místo něho však z šera lehce prosvítá z průsvitné krychle maska, podobná herci Vladimíru Markovi. Také zlatavé dlaně a stříbřitá sukně. Pak se však objeví skutečný Vladimír Marek v černém a s poťouchlou pobaveností nás uvede do situace. Bude totiž hrát Salome, plný název inscenace zní Salome brut.

    Salome brut

    Vladimír Marek jako Salome FOTO MARTIN KÁMEN

    Text i výtvarnou složku připravil se svým partnerem Martinem Kamenem, režijně ho vede Daniel Špinar. Výsledný tvar vychází ze Salome Wildeovy, proložený zcizujícími, lehce ordinérními promluvami „současné“ Salome ze záhrobí a také osobními poznámkami a reflexemi interpreta samotného. Vše se odehrává v dekadentní stylizaci, která by mohla evokovat berlínské kabarety z třicátých let, je ovšem obohacena i o práci s klasickými motivy (počítačové hrátky s autoportrétem Albrechta Dürera, který se proměňuje spojitě v portrét Markův). Pečlivě a rafinovaně volená výtvarná stránka (interpret je kromě černé zahalen ještě do bílé a ve finále, při tanci sedmi závojů, se pak jeho Salome vlní celý v rudém). Herec zúročil i svoje letité loutkářské zkušenosti, hned v úvodu řádí maňáskový Syřan a páže při homosexuálním kontaktu, loutky se uplatní i při dialogu Heroda Antifase a jeho ženy Herodiady. V textu je akcentována posedlost panenské princezny prorokem Jochaananem, který na její erotické roztoužení odpovídá patetickými kletbami a ona se ve své mladické nezdrženlivosti zachová tak, jak je všeobecně známo. Vladimír Marek sám v programu k inscenaci poznamenává: Já měl spoustu času, abych si uvědomil, kolik hlav jsem sám „setnul“, když jsem byl nezralé mládě, nebo prostě hrabal jen sám pro sebe. A spoustu času, abych se pokusil zjednat nápravu. Třeba obyčejným slovem „odpusť“. To se té umanuté dívce jaksi nepodařilo. O polibek ostatně úspěšně požádá Salome, ale spíš interpret samotný v odpočinkovém intermezzu eunucha (Martin Kámen), který na molu občas pomáhá s technickým chodem představení. Markův mnohostranný talent se kromě autorského vkladu (také počítačové animace i hudební koláže) projevuje v herecké rovině jak loutkářské, tak činoherecké (jeho patos ve vypjatých pasážích je přirozený, nepůsobí trapně a mohli by mu ho závidět i kolegové ze zavedených „kamenných“ scén). Přesvědčivě zpívá pro inscenaci vytvořené šansony, má i pohybovou grácii a dovede vzbudit iluzi, že před námi tančí „náctiletá“ dívka.

    Jde o inscenaci s výlučnou, poněkud morbidní estetikou, cítíme však z ní velmi osobní a upřímnou výpověď-zpověď. Ve spektru českého divadla se v případě Salome brut setkáváme s barvou zcela ojedinělou.

    Vladimír Marek a Martin Kámen: Salome brut. Režie Daniel Špinar, hudba k písním Mário Boa, scénická hudba Vladimír Marek, výprava Martin Kámen. Premiéra 11. listopadu 2013 v divadle La Fabrika.

    • Autor:
    • Publikováno: 10. prosince 2013

    Komentáře k článku: Co se nepodařilo umanuté dívce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,