Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Rusové „v obraze“

    Vážená redakce,

    reaguji tímto dopisem na článek Richarda Ermla Trapná kauza. S jeho autorem souhlasím v jediném – bylo to čtení, které nepotěšilo mne a zřejmě ani nikoho jiného, ať už by se jeho sympatie klonily k jakékoli ze zúčastněných stran. Nechci psát o nedostatku elementární slušnosti a vkusu, který by se na stránkách odborného časopisu (a za ten jsem Divadelní noviny vždy považovala) v této podobě podle mého názoru neměl projevit. Nechci se ani divit pozoruhodně nezvládnuté stylistické kvalitě textu, který je pro nezasvěceného čtenáře zcela nejasný a který ho nutí skutečnou motivaci k napsání tohoto podivného dopisu a jeho dovětku pouze odhadovat. Chci zde především uvést několik osobních zkušeností s působením Vlasty Smolákové v oblasti českoruských a ruskočeských kulturních vztahů. Záměrně uvádím obě varianty těchto kontaktů, protože je Vlasta Smoláková jednou z mála osob, které výrazně přesahují pověření pracovníků českých kulturních center v zahraničí „propagovat českou kulturu“ v dané zemi. Právě tím, že se výborně orientuje v obou kulturních prostředích a je respektovaným odborníkem na ruské divadlo, si získala uznání mnoha významných osobností ruského kulturního života a dovedla v nich vzbudit zájem o českou kulturu a umění i iniciovat mnohá hostování divadel obou zemí. Při své nedávné návštěvě moskevského divadelního festivalu Zlatá maska (podotýkám, že s ní neměla Vlasta Smoláková nic společného a ani jsme se tam nesetkaly) jsem od ruských kritiků neslyšela jinde běžnou otázku, co je nového v českém divadle a že o něm během posledních let nic neslyšeli, ale dotazy se týkaly posledních režií Pitínského, Divadla Na zábradlí, Dejvického divadla a českých divadelních časopisů, jejichž jména jim byla známá. Díky Smolákové byli „v obraze“. Vlastu Smolákovou jsem poznala jako pedagoga, později jsem s ní pracovala v Divadelním ústavu a v dramaturgické radě plzeňského festivalu. Necítím se jí být nijak zavázaná a často jsme měly na divadlo české i ruské zcela odlišný názor, ale jsem přesvědčená o tom, že je to člověk na svém místě. Určitě bude pokračovat v propagaci toho nejlepšího z ruského i českého divadla a umění i v době, až to nebude mít v pracovní náplni dané ministerstvem zahraničí, stejně jako to „bez úvazku“ dělala předtím.

    Doporučuji redakci, aby příště věnovala obdobný prostor (celá jedna strana novin), který poskytla této podivné, vskutku trapné kauze, novým režisérským jménům a souborům, které se v poslední době objevily v ruském divadle a o nichž tu nevíme zcela nic.


    Komentáře k článku: Rusové „v obraze“

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,