Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Ostatně soudím, že Řím musí být zničen

    Dürrenmattovy hry mají jednu výhodu i nevýhodu zároveň: divák brzy prokoukne jejich modelovou konstrukci a pak – podle toho, jak si režisér a herci s Dürrenmattem rozumějí – se buď nudí, anebo baví. Pro úplnost dodejme, že také záleží na jisté inteligenci diváků.

    Romulus Veliký

    Romulus Veliký Aleše Procházky je lehce pobavený intelektuál FOTO ALENA HRBKOVÁ

    Inscenace Romula Velikého, kterou v Divadle ABC nastudoval ředitel Městských divadel pražských Ondřej Zajíc, patří naštěstí spíše do druhé, zábavné kategorie. Dramatik si v Romulovi pohrává s motivacemi, jež vedly k zániku římské říše způsobem, který se s příznačnou dürrenmattovskou satirou strefuje do politiky a hlavně politiků 20. století. Díky jeho myšlenkové brilantnosti na jedné a nepříliš utěšenému stavu evropské politiky na druhé straně je hra zábavná i po více než půlstoletí od svého vzniku.

    Nápad svěřit pád říše římské do rukou císaře Romula, který císařský trůn využil k tomu, aby říši definitivně zničil (za pomoci Germánů v čele s Odoakerem), je sám o sobě skvostný, Dürrenmatt ho ale dovádí až k hořké pointě, kdy místo naplánované hrdinské smrti, jíž by Romulus korunoval svůj dokonale vymyšlený plán, ho čeká přežití a potupný důchod. Dnes by nejspíš skončil jako Odoakerův poradce.

    Režírovat Dürrenmatta znamená především pozorně číst jeho text a respektovat ho. Přehnané režisérské ambice se v tomto případě nevyplácejí. Je otázkou, do jaké míry toto Ondřej Zajíc pochopil, nebo zda jeho inscenace těží spíše z toho, že v ní režie není moc znát. Dost popisně se tu pracuje se scénografií: fundusní antickou vznešenost (včetně zdobných kostýmů) v pozadí ironicky rámuje ladovsky idylická krajinka s pasoucími se kravami a slovansko-švýcarsko-antickým seníkem. Nejvýraznějším prvkem scény jsou naddimenzované busty coby znak slavné minulosti – a zároveň jediné, co lze ještě prodat, aby bylo na krmení pro císařovy milované slepice. Ty jsou na jevišti kupodivu dost nenápadně umístěny v podobě malovaných siluet, které reklamním způsobem prolínají do chodeb a foyer Divadla ABC.

    Aleš Procházka v titulní roli si s dürrenmattovskou ironií dost slušně rozumí, od počátku kreslí svého císaře jako lehce pobaveného intelektuála, který svou okázale předváděnou bezstarostností kontrastuje se stejně okázale patetickým a zároveň vypočítavě pragmatickým okolím. Zpočátku ale inscenace nabývá až nezávazně kabaretní ráz, kde Romulus je hlavním komikem uplatňujícím Dürrenmattovy repliky jen jako dobře načasované bonmoty pro pobavení obecenstva. Že by právě to bylo záměrem režie?

    Naštěstí je tu ale druhá polovina a s ní posílený motiv Romulovy dcery Rey (Nikol Kouklová) a jejího snoubence Aemiliana (Viktor Dvořák), který do povšechné, Dürrenmattovi vzdálené rozjuchanosti vnese kýžený, hořce temný tón. Procházkův Romulus tak od nezávazné vtipnosti a proklamované cyničnosti vztahem k dceři zvážní a zniterní a jeho repliky od pouhého žonglování se slovy nabudou víc na smyslu. Tato poloha Procházkovi zaplaťpánbůh vydrží až do závěrečného dialogu s Odoakerem Milana Kačmarčíka, naplněného patřičnou skepsí i uvěřitelným lidským rozměrem obou postav.

    Z Romulova okolí jsou k pomilování oba přestárlí císařští komorníci Achilles v podání Jana Vlasáka (alternuje Jiří Klem) a Pyramus Jaroslava Vlacha, karikatury servility balancující na hraně lidské důstojnosti a sebezáchovného pudu všech služebných duchů. Doufejme, že na reprízách už nebudou víc „tlačit na pilu“, jejich zábavnost je dostatečná.

    Romulus Veliký není žádným zásadním dürrenmattovským počinem, ale vrací na scénu Divadla ABC švýcarského klasika 20. století v kompromisní, zábavně-kritické podobě, která ale slouží, nikoli posluhuje jak Dürrenmattově hře, tak i divákům.

    Radmila Hrdinová

    Městská divadla pražská – Friedrich Dürrenmatt: Romulus Veliký. Překlad Bohumil Černík, režie Ondřej Zajíc, dramaturgie Věra Mašková, scéna Adam Pitra, kostýmy Dana Hávová. Premiéra 23. května 2015 v Divadle ABC Praha. (Psáno z reprízy 25. května 2015.)


    Komentáře k článku: Ostatně soudím, že Řím musí být zničen

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,