Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Roman Černík

    (1964) Pedagog, absolvent katedry výchovné dramatiky a autorské tvorby DAMU. V roce 1998 spoluzaložil Centrum pro kulturní a sociální projekty JOHAN, je úzce spjat se vznikem Otevřeného komunikačního prostoru Moving Station na bývalém nádraží Plzeň-Jižní předměstí, jehož je nyní ředitelem.

    Roman Černík

    Co vás přivedlo k divadlu

    To rozhodující bylo chebské gymnázium a jeho neoficiální, ale intenzivní kulturní aktivity, které nenápadně po­šťu­cho­val profesor Petřivalský. Bylo tam divadlo poezie, pořádaly se tam literární večery, společně jsme chodili do divadla a do divadelního klubu. Důležité pro mne také byly společné výpravy do Prahy. Tři dny výstav, divadel a společných řečí. Asi nejintenzivněji si vzpomínám na Divadlo na okraji. Ty čtyři gymnaziální roky jsme sledovali celý jejich repertoár. No, a pak přišly vlastní pokusy na vysoké škole i pak v ašské praxi se studenty. Po listopadu 1989 se přidaly možnosti dalšího studia i v zahraničí a důležité bylo setkání s Teatrem Ósmego Dnia.

    Největší umělecký zážitek

    Mám rád dobré galerie, třeba londýnskou Tate. Z divadla mě nejvíc bavil Luk Perceval nebo projekty Dogtroep.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

    Mám moc rád Komenského, s tím bych se opravdu rád potkal. Asi bych mu hlavně naslouchal a pozoroval jej v akci.

    Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl inscenovat

    Hodně mne zajímá česko-německé soužití a situace kolem roku 1938 v mém rodném kraji, tedy na Chebsku. Dávám si dohromady příběhy.

    Výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte

    Snažím se vyhýbat pitomostem a kýčům, ale zdá se, že se roztahují. Velmi mi vadí hlouposti typu Michala Davida a Kabátů a podobné podbízivosti, obrazy Karla Gotta, zbytečné výstavy a představení jen pro čárku a prachy… Tomu se vyhýbám. Abych si nezaneřádil podvědomí.

    Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Asi by mne bavilo sledovat aktivity pařížského divadla Théâtre du Vieux-Colombier (Starý holubník), chtěl bych být u akcí Walesana Mika Pearsona.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Mám rád ovocné stromy, hlavně jabloně a švestky. A také šípkové keře.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel

    Odmítám agresi a ponižování ve všech jejich podobách. Okázalé násilí, zbytečnou vulgaritu.

    Divadelní sen

    Trochu se mi teď plní. Vlastní prostor, a to jak fyzický, tak obsahový. Uvidíme, jak s ním dokážeme naložit.

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu

    Já se zas tomu divadlu tak výhradně nevěnuji a dost si užívám, čím jsem.

     

    Plus: Zajímá vás umělecká reflexe?

    Ano, zajímá, a myslím, že jí je málo. Fundované a poctivé obzvlášť.


    Komentáře k článku: Roman Černík

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,