Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Táta s fontem Jednoty

    Dramatik Ondřej Novotný v rámci rezidenčního programu Centra současné dramatiky pro HaDivadlo připravil text vnímající zlomovou dobu 90. let z pohledu „běžných aktérů“, do jejichž životů vstupují podivné politické souvislosti, ekonomické experimenty, příliš blízká válka na Balkáně i pro tu dobu příslovečná vidina rychlého, exkluzivního výdělku. Obklopuje je dobový, obskurním kýč spojený s nablýskanými logotypy na trh pronikajících nadnárodních firem i poněkud česky upocené hledání významu slova podnikatel.

    Roky 90: Láska, pank a nesmírnost

    Většina z přítomných trademarků označuje postavy… Foto ARCHIV HADIVADLa

    Průvodcem obdobím, kterému rozumělo jen pár vychytralých spekulatů, je sám Novotný (pozoruhodný Jiří Grundman). Harvardské fondy ho netrápí a tukem opuchlý, cynický úsměv Viktora Koženého mu nic neříká. Nově otevřené možnosti chce zužitkovat s kámoši Vocasem (Miroslav Sýkora) a Teplákem (Marián Chalány), založit punkovou kapelu a mít „všechno v piče“ – jak svůj hudební projekt mimo jiné chtějí pojmenovat. Novotný podobný punkově orientovaný koncept již použil v rozpustilé hříčce To léto, kde se také vyrovnává s určitým životním obdobím. V Roky 90: Láska, pank a nesmírnost kombinuje dialogy s kamarády, kteří květnatě komentují depešečky, spiklenecky rozvíjí svou rebelii a okolní dění filtrují skrze touhu bořit. Další rovina, kterou Novotný komentuje, je viděna z pozice jeho rodičů (Jiří Valůšek, Kamila Valůšková), kteří události prožívají citlivěji a každou změnu i krach vnímají mnohem bytostněji. Třetí tvoří přízraky dějin s autentickými promluvami (např. již zmiňovaný Kožený). Na úrovni textu se jednotlivé linie organicky propojují. V samotné inscenaci však působí více roztříštěně. Dokumentární části totiž vystupují mimo rámec vlastních zkušeností, mimo svět postav – snad je i přebíjí.

    Režisérka Martina Schlegelová přináší na jeviště ikony 90. let, které se znenadání vyrojily v českém prostředí a doslova jej zamořily svojí plazivou a falešně rozjuchanou estetikou. Dominuje McDonaldovské emko. Většina z dalších přítomných trademarků „z předrevoluční doby“ označuje postavy (např. postavu otce označuje velký slogan táta s fontem Jednoty, do jejíhož loga se také Valůšek posadí; dalším příkladem může být cedule s nápisem brácha, připomínající první vizuál časopisu Reflex). Mnohem silnějšího efektu než grafické hrátky však v inscenaci dosahuje akcentování proměn symbolů a jejich fetišizace v obecnějším měřítku. Babička Boženy Němcové zavřená v krabici „originál od Mattela“ jako panenka Barbie ironicky zobrazuje významovou korozi „národních pokladů“.

    Schlegelová pojmenovává dobu jako sled barevných reklamních neonů, a deprese z celku tak prosvítá pramálo. I přes nejasnosti je ovšem inscenace koncentrovaně herecky vystavěná – a o to zábavnější je vtip, že je obsazená herci mimo HaDivadelní „starou gardu“.

    HaDivadlo Brno – Ondřej Novotný: Roky 90: Láska, pank a nesmírnost. Režie Martina Schlegelová, dramaturgie Anna Saavedra, výprava Jana Špalová, hudba Mario Buzzi. Premiéra 13. dubna 2013.


    Komentáře k článku: Táta s fontem Jednoty

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,