Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Rok na vsi jako moravský western?

    Plakát i program Roku na vsi v pražském Divadle pod Palmovkou avizoval cosi jako moravský western: Vrbčena a Cyril Rybář se objímají na rozházené kupce slámy pod dramaticky zamračenou oblohou, on stylizovaný do romantického kovboje.

    Všichni na sebe všechno vědí, cílem je zachovat vnější dekorum: režisér Lang dokázal v Roku na vsi zvýraznit pochybnou morálku vesnice FOTO MARTIN ŠPELDA

    Inscenaci režiséra Michala Langa ale s westernem nic moc nepojí. Pravda, v hudbě Sebastiana Langa lze zaslechnout jisté morriconeovské názvuky, „vystajlovaně“ zpustlým typem je Vrbka (Jan Hušek), zatímco Antoš (Petr Uhlík) by se mohl stát sexuálním idolem kteréhokoli moravského westernu, ale to je tak vše. Jinak se na Palmovce hraje tradičně pojatá inscenace románu Aloise a Viléma Mrštíkových, jak ho pro české divadlo počátkem devadesátých let objevil a zdramatizoval Miroslav Krobot. A to tak dobře, že svým hojně uváděným textem navázal na linii venkovského dramatu, počínající Našimi furianty a Maryšou.

    Kronika fiktivní moravské dědiny Habrůvky na pozadí čtyř ročních období nabízí řadu přístupů, od lyrického obrazu k velmi konkrétnímu realistickému uchopení. Lang text odfolklorizoval a zbavil ho konkrétního dobového zasazení. Tím dosáhl účinného zvýraznění vztahů a postojů, jež dohromady skládají pochybnou morálku vesnice, v níž na sebe všichni všechno vědí a kde hlavním cílem je zachovat vnější dekorum.

    Toto téma hned v úvodu nastolí trojice dětí, když na šedivou dřevěnou ohradu vymezující prostor vesnického společenství namaluje vedle jména Vrbčeny hanlivý kosočtverec, který dotyčná vzápětí zamaže bílým vápnem. Těchto „veřejných zpráv“ postupně přibývá a od druhé poloviny je už plot ukázkově nabílený, stejně jako se starostova rodina snaží „nabílit“ Antošovy zálety či Rybář provdat dceru Anežku včas za řezníka Martina, aby legalizoval její těhotenství. Jenže všechno zabílit nejde a Rybáře nakonec dostihne jeho vlastní mimomanželský vztah s Vrbčenou.

    Rok na vsi nemá centrální děj, rozbíhá se do řady dílčích příběhů. O to víc vyžaduje od herců, aby pro svůj příběh vybojovali pozornost diváků. Daří se to především představitelům starostovy rodiny: Martin Hruška hraje Starostu jako urputného, málomluvného, ale čestného chlapa, jemuž jde víc o rodinu než o vesnici, Bílá macecha Ivany Wojtylové je úzkostlivou strážkyní rodinného krbu i pověsti, pro osud obecního sirotka postrkovaného od stavení ke stavení dokáže věcným a koncentrovaným herectvím zaujmout student Pražské konzervatoře Lukáš Veřtát coby František Psota.

    Neokázalou, leč tvrdohlavou věrností vybavil postavu Kunze Radek Valenta a spolu s Annou Peřinovou v roli sestry Amáty ztělesňují jeden z mála čistých vztahů. V roli Frau Ebr se na libeňskou scénu vrátila Marie Málková, která svou mecenášku obdařila úlisnou přesládlostí, jež se v okamžiku zvrhne v nesmiřitelnou zášť. Pozoruhodný je i další libeňský návrat, a sice Miloslava Mejzlíka v roli Faráře – nepokorného vůči Bohu i lidem, hořce strádajícího vědomím předem prohraného, ale nikdy nevzdaného boje o spásu svého zpustlého ovčince.

    Nejproblematičtěji působí dvojice Rybář a Vrbčena. Ondřej Veselý je daleko přesvědčivější jako spořádaný obchodník a otec rodiny, pro osudový propad do vztahu s Vrbčenou postrádá stravující plamen vášně, navíc Kateřina Holánová jako hysterická i usedlá Rybářka jako by ho k venkovské Máří Magdaléně spíše jen popoháněla. Vrbčena Venduly Fialové působí už kostýmem víc jako atraktivní městská dáma než vesnická femme fatale, navíc je až příliš vypočítavá, než aby jí bylo možné uvěřit vztah k Rybářovi.

    Rok na vsi vzdor tříhodinové délce dokáže temporytmem i konkrétním obrazem vesnice udržet diváckou pozornost. Je to poctivě vystavěné činoherní divadlo, jaké dnes není běžně k vidění. A libeňský soubor ukazuje ve velmi dobré kondici.

    Divadlo pod Palmovkou, Praha – Alois a Vilém Mrštíkové: Rok na vsi. Dramatizace Miroslav Krobot, režie Michal Lang, dramaturgie Daria Ullrichová, scéna Jan Dušek, kostýmy Ivana Brádková, hudba Sebastian Lang. Premiéra 11. ledna 2019.


    Komentáře k článku: Rok na vsi jako moravský western?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,