Richard v mlze
V rámci Letních shakespearovských slavností nastudoval režisér Martin Huba Richarda III. s Jiřím Langmajerem v titulní roli. Podle informací v programu nebylo záměrem vytvořit historizující, ale ani aktualizující inscenaci. Šlo o to představit „největšího zloducha“ mezi shakespearovskými postavami v jiném, lidštějším a civilnějším duchu.
Jiří Langmajer a Klára Issová v inscenaci Richard III. FOTO VIKTOR KRONBAUER
Hrálo se na minimalistické, ale působivé scéně (Josef Ciller), sestavené z náhrobních kamenů, které odkazují na krvavou dobu a krvavou Richardovu cestu k moci. Uprostřed jeviště se tyčil kamenný trůn. Na zadní stěně byla zavěšena drátěná síť, která naznačovala souvislost politiky, intrik i utrpení spjaté s vězněním. Jednoduché elegantní kostýmy Milana Čorby v černé, bílé, ale i krvavě rudé evokovaly boj na život a na smrt v cestě za královským trůnem.
Značně seškrtaný text udržel kompaktnost příběhu a vztahů. Hubovo pojetí založené na grotesknosti a civilním ztvárnění rolí však posunulo inscenaci za hranice historické i fabulační pravděpodobnosti a vytratilo se z něho jasné pointování tyranova osudu. Snaha ukázat titulního hrdinu v lidštějším světle vyústila v prvoplánovost řady jevištních situací. Přesto že na samém začátku byla inscenace obestřena tajuplností (aktéři s černými kapucemi předpovídali budoucnost), herecký civilismus pak toto tajemno rozptýlil, až se v průběhu představení úplně vytratilo.
U postavy Richarda III. lze tápat v mlze nejasností. Jedná se o nešťastníka, kterého příroda poznamenala a vlastní matka proklela, z čehož pramení jeho ambice všem „ukázat“, nebo je to doopravdy zloduch, který jde přes mrtvoly a libuje si ve zrůdném počínání? Ať tak či onak, Jiří Langmajer ztělesnil Richarda dosti jednostrunně a neustálou ironií a vtipkováním psychologicky ochudil postavu natolik, že postrádala životadárnou tenzi a monology pak vyznívaly povrchně. Křečovité poskakování po scéně a monotónní mluva nutily k pohledu na hodinky. Intrikaření a nemilosrdné ambice zůstaly kdesi na půli cesty.
Jedním z příkladů, kdy nebezpečí přehnaného civilního hereckého projevu posouvá klasický text k nejasnému záměru, byl slavný dialog Lady Anny (Klára Issová) s Richardem. Anna byla v podání Issové jevištně nenápadná a dalo by se říci, že ztvárnila svou roli bez temperamentu a vnitřního zaujetí. Dramaticky silný výstup nad rakví jejího tchána postrádal napětí a energie přicházela pouze ze strany Jiřího Langmajera, což se ukázalo jako nedostatečné. I přepjatá dominantnost v exaltovaně drsném projevu královny Markéty (Eva Salzmannová) akcentovala grotesknost na úkor emotivní síly. Při zahořklém proklínání vraha Richarda se vytratily city zraněné matky a manželky. Souhra kompliců Buckinghama (Karel Dobrý) a Richarda rovněž nepůsobila přesvědčivě a věrohodně.
Pánská část „příležitostného“ souboru inklinovala k přehnanému civilismu, dámská část nabízela spíš patetické herectví. Řada dalších postav, které zaplnily jeviště, zůstala nenápadná až zaměnitelná, takže divák mohl být lehce zmatený v málo přehledném ději.
Letní shakespearovské slavnosti – W. Shakespeare: Richard III. Překlad Martin Hilský. Režie a úprava Martin Huba, scéna Jozef Ciller, kostýmy Milan Čorba, hudba Jan P. Muchow. Premiéra 26. června 2012. (Psáno z reprízy 16. července 2012.)
Komentáře k článku: Richard v mlze
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
