Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Richard v mlze

    V rámci Letních shakespearovských slavností nastudoval režisér Martin Huba Richarda III. s Jiřím Langmajerem v titulní roli. Podle informací v programu nebylo záměrem vytvořit historizující, ale ani aktualizující inscenaci. Šlo o to představit „největšího zloducha“ mezi shakespearovskými postavami v jiném, lidštějším a civilnějším duchu.

    Jiří Langmajer a Klára Issová v inscenaci Richard III.

    Jiří Langmajer a Klára Issová v inscenaci Richard III. FOTO VIKTOR KRONBAUER

    Hrálo se na minimalistické, ale působivé scéně (Josef Ciller), sestavené z náhrobních kamenů, které odkazují na krvavou dobu a krvavou Richardovu cestu k moci. Uprostřed jeviště se tyčil kamenný trůn. Na zadní stěně byla zavěšena drátěná síť, která naznačovala souvislost politiky, intrik i utrpení spjaté s vězněním. Jednoduché elegantní kostýmy Milana Čorby v černé, bílé, ale i krvavě rudé evokovaly boj na život a na smrt v cestě za královským trůnem.

    Značně seškrtaný text udržel kompaktnost příběhu a vztahů. Hubovo pojetí založené na grotesknosti a civilním ztvárnění rolí však posunulo inscenaci za hranice historické i fabulační pravděpodobnosti a vytratilo se z něho jasné pointování tyranova osudu. Snaha ukázat titulního hrdinu v lidštějším světle vyústila v prvoplánovost řady jevištních situací. Přesto že na samém začátku byla inscenace obestřena tajuplností (aktéři s černými kapucemi předpovídali budoucnost), herecký civilismus pak toto tajemno rozptýlil, až se v průběhu představení úplně vytratilo.

    U postavy Richarda III. lze tápat v mlze nejasností. Jedná se o nešťastníka, kterého příroda poznamenala a vlastní matka proklela, z čehož pramení jeho ambice všem „ukázat“, nebo je to doopravdy zloduch, který jde přes mrtvoly a libuje si ve zrůdném počínání? Ať tak či onak, Jiří Langmajer ztělesnil Richarda dosti jednostrunně a neustálou ironií a vtipkováním psychologicky ochudil postavu natolik, že postrádala životadárnou tenzi a monology pak vyznívaly povrchně. Křečovité poskakování po scéně a monotónní mluva nutily k pohledu na hodinky. Intrikaření a nemilosrdné ambice zůstaly kdesi na půli cesty.

    Jedním z příkladů, kdy nebezpečí přehnaného civilního hereckého projevu posouvá klasický text k nejasnému záměru, byl slavný dialog Lady Anny (Klára Issová) s Richardem. Anna byla v podání Issové jevištně nenápadná a dalo by se říci, že ztvárnila svou roli bez temperamentu a vnitřního zaujetí. Dramaticky silný výstup nad rakví jejího tchána postrádal napětí a energie přicházela pouze ze strany Jiřího Langmajera, což se ukázalo jako nedostatečné. I přepjatá dominantnost v exaltovaně drsném projevu královny Markéty (Eva Salzmannová) akcentovala grotesknost na úkor emotivní síly. Při zahořklém proklínání vraha Richarda se vytratily city zraněné matky a manželky. Souhra kompliců Buckinghama (Karel Dobrý) a Richarda rovněž nepůsobila přesvědčivě a věrohodně.

    Pánská část „příležitostného“ souboru inklinovala k přehnanému civilismu, dámská část nabízela spíš patetické herectví. Řada dalších postav, které zaplnily jeviště, zůstala nenápadná až zaměnitelná, takže divák mohl být lehce zmatený v málo přehledném ději.

    Letní shakespearovské slavnosti – W. Shakespeare: Richard III. Překlad Martin Hilský. Režie a úprava Martin Huba, scéna Jozef Ciller, kostýmy Milan Čorba, hudba Jan P. Muchow. Premiéra 26. června 2012. (Psáno z reprízy 16. července 2012.)


    Komentáře k článku: Richard v mlze

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,