RECENZE: Výmluvná návštěva u Bezručů
Divadlo Petra Bezruče se jako první tuzemská scéna rozhodla sáhnout po některé z her kanadského dramatika, prozaika i režiséra Jordana Tannahilla (* 1988). Text Pozdě příchozí (v originále Late Company) autor napsal v roce 2012 a následující rok byl v Kanadě poprvé inscenován. Nynější ostravské uvedení vyznívá aktuálně, ačkoliv hra v sobě obsahuje technologický motiv, konkrétně chování a komunikaci na internetu, které přitom za uplynulých třináct let prošly dramatickými proměnami. Možná má na tom mají zásluhu úpravy předlohy, které podnikli režisér inscenace Jan Holec a její dramaturg Peter Galdík.
Manželé ve středním věku, politik Filip (Ondřej Brett) a výtvarnice Vanda (Alexandra Palatínusová), očekávají návštěvu. Z náznaků rychle vyplyne, že to bude setkání důležité a nejspíš ne zcela příjemné. Když se dostaví jejich vrstevníci Tamara (Markéta Haroková) a Viktor (Lukáš Melník) spolu s dospívajícím synem Patrikem (Hynek Tajovský), jsou v počátečních zdvořilostech patrné napětí a oboustranná obezřetnost. Seznamovací tanec gest a slov režisér Jan Holec aranžuje v jemně ironické tónině. Vcelku rychle se však přejde k jádru věci, k pravému důvodu návštěvy: Tamara, Viktor a Patrik se dostavili proto, aby vyjádřili účast a syn vyslovil omluvu za svůj podíl na tom, že jeho spolužák, syn Filipa a Vandy, vlastním rozhodnutím odešel ze života.
Divadlo Petra Bezruče uvedlo v české premiéře hru Jordana Tannahilla Pozdě příchozí Foto DPB
V obývacím pokoji, který scénografka Pavla Kamanová pojala po způsobu otáčivé „pařízkovské“ kostky s průhlednými stěnami, následuje osvětlování, vzpomínání a vysvětlování. Skořápka zdvořilosti puká, neboť obě strany se liší v představách a vyrovnání se se skutečností. Vanda je ve svém žalu v podstatě neuspokojitelná: žádá jakousi totální omluvu, bezvýhradné uznání jejího hoře, převzetí veškeré odpovědnosti za to, co se stalo, druhou stranou, neboť jejich syn, gay, byl šikanován, to se přece ví. Druhá strana takovou nálož na sebe odmítá vzít už proto, že Patrik nebyl jediný, kdo spolužáka šikanoval. Tannahill rozehrává ping pong argumentů a replik tak, že každou figuru máte možnost chápat, ale zároveň o ní pochybovat. Snad se dá i říct, že v obecném principu běží o soudní drama bez soudu. Pětadevadesátiminutová, bez pauzy hraná inscenace může být vnímána jako časově reálný průběh návštěvy s její dynamikou.
Události se zkrátka nejeví tak jednoznačné, jak by to chtěla vidět především Vanda. Vychází najevo, že o synovi věděla věci, o nichž zaneprázdněnému manželovi neřekla, protože prostě nechtěla – jejich vztah je navenek „politicky“ uhlazený, ale probublávají v něm okamžiky nedůvěry i agrese. A ani jeden z nich netušil, že syn na YouTube zavěšoval ne zrovna svatouškovská videa. Tamara s Viktorem jsou jednodušší: ona se snaží o „obyčejnou“ domluvu, Viktor je docela cholerik, argumentačně víceméně chlapák, který odmítá změkčilost nových generací. Syn Patrik toho moc nenamluví, je zaražený a zároveň naštvaný a zatvrzelý, z jeho výrazu je patrné, že má za to, že obě strany celou záležitost nahlížejí ustřeleně, že nevědí úplně přesně, co se ve škole reálně dělo.
Dobře zahraná, rytmicky citlivě dávkovaná ostravská inscenace nic z toho nekarikuje, nikomu nenadržuje, vyjma závěrečných několika desítek vteřin, kdy režisér Jan Holec poněkud zatlačil na patetickou notu. Titul s ne úplně znělým názvem akcentuje nyní diskutované téma generačních propastí a souběžnosti existování v rodinách, kdy rodiče nevědí, co jejich děti provozují ve vedlejším pokoji. V kulturním kontextu jara 2025 každého druhého asi napadne, že Pozdě příchozí jsou přece něčím na způsob globálně úspěšné netflixovské britské minisérie Adolescent. Jenže Jordan Tannahil téma zvedl v roce 2012 a sociální sítě v něm prakticky nehrají roli, internet však už ano.
Jordan Tannahill: Pozdě příchozí. Překlad Klára Vajnerová, režie Jan Holec, dramaturgie Peter Galdík, úprava Jan Holec a Peter Galdík, výprava Pavla Kamanová, hudba Ivan Acher, světelný design Karel Šimek. Divadlo Petra Bezruče Ostrava, česká premiéra 23. května 2025.
Komentáře k článku: RECENZE: Výmluvná návštěva u Bezručů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
