RECENZE: Mezi zlodějem a rebelantem
Brněnské nezávislé Divadlo 3+kk uvedlo v prostorách brněnské Káznice svůj nejnovější titul Kujme pikle, který se tematicky zaměřuje na majetkovou nerovnost a kriminalizaci chudoby. Chátrající prostory někdejší tereziánské věznice na ulici Cejl s neblahou historií (po únorovém puči 1948 zde komunisté věznili odpůrce režimu, účastníky třetího odboje, politicky aktivní osoby z celé republiky, spisovatele a další nevinné lidi) tak režisérky Amálie Dvořáková a Diviška Rysová oživily autorskou inscenací, která se zábavným a satirickým způsobem otírá o sociální kritiku a problémy mladé generace.
Název kusu podle inscenátorů vychází z anarchistické příručky pro zloděje Kujme pikle. Tvůrci se věnují tématu krádeže jako politickému aktu ve světě narůstajících sociálních nerovností. A starým dobrým hrdinou, který bohatým bere a chudým dávám, je tady archetyp anglického lidového hrdiny, lučištník a zbojník Robin Hood. Jeho představitel Petr Erhart spolu s Emou Červenákovou představují ústřední herecké duo a hlavní hrdiny. Režisérky se rozhodly pro devised theatre, tedy kolektivní tvorbu scénáře přímo na zkouškách se zapojením herců. Jde vlastně o jednu z podob dnešního autorského divadla, jehož obsah i tvar se generuje i strukturuje najednou. Tvůrci vybírají nejlepší možnosti a výsledek je proměnlivý jako améba. Jsou diskutovány hierarchie všeho druhu, což právě tady zvolenému tématu sluší.
Ema Červenáková a Petr Erhart v inscenaci Kujme pikle. Foto 3+kk
Výsledkem je ve 3 + kk specifická autentičnost, ale také dramaturgická nejednoznačnost. Dialogy tady působí jako střídání politických sloganů s osobními zpověďmi, z čehož se rodí místy až ambivalentní zážitek. Hlavní postava Ema je nucena k volbě mezi ekonomickým přežitím a etickým dilematem krádeže, Jindy se musí popasovat se vcelku drsnou ukázkou (pracovní) prostituce: nezaměstnaná herečka tady rezignovaně přitakává na perverzní sexuální praktiky, které je ochotná udělat, jen aby dostala job. Jindy se tvůrci opírají do všeprostupujícího konzumu (Ema zaučuje Robina v kradení), k čemuž zní song Chceš-li moderním zlodějem býti, musíš košík naplniti. Nejrůznější situace jako třeba bytová bída jsou tady traktované bez moralizování, ale přesto s jasným názorem na strukturální nespravedlnost kapitalistického systému.
Robin na jeviště v otřískané, ponuré místnosti Káznice vleze zvenku chatrným oknem, Emu si tento dobově kostýmovaný zbojník v náručí doslova vytáhne přímo z publika. Následuje vcelku dynamická podívaná, v níž se prolínají monology s fyzickým divadlem. Dvojice často hřmotně přednáší tematické songy, inscenaci na dvou místech přeříznou dvě vtipné videodotáčky, ve kterých Tomáš Klus vysvětluje, co kapitalismus doopravdy znamená. Jindy z videozáznamu herec Mark Kristián Hochman názorně uvaří neskutečný blivajz. Místy až bizarní inscenace využívá kontrastu sociální naléhavosti a tématu chudoby či ožebračování na nejrůznější způsob. Záměrnou a neustále posilovanou dvojlomnost tady umocňuje běhací pás. Toto sportovní náčiní jako atribut dnešní uspěchané doby pádící za penězi často používá Robin Hood, ochránce slabých a první vymahač progresivního zdanění v historii. (Robin: „My nekrademe, jen si půjčujeme od těch, kteří sami mají dost.“)
Ema se zase poměrně často ocitá v situaci, kdy je nucena volit mezi svými základními potřebami a porušením zákona. Krádež tady ale není jen aktem zoufalství, často je také vědomým vzdorem vůči ekonomickému systému, který podle inscenátorů udržuje nerovnosti a strukturální násilí. Oba mladí herci strhnou publikum svým nasazením a jsou jednoznačnou devízou inscenace, jejíž naznačené politikum je ale někdy traktováno i poněkud rozpačitě či samoúčelně.
Barbora Netopilová, která se postarala o scénografii, vytvořila minimalistické, ale výrazně symbolické prostředí. Dominantním prvkem je zmíněný běhací pás, který metaforicky znázorňuje nekonečný boj o přežití v kapitalistickém systému. Audiovizuální složku večera doplňuje hudba Jacoba Strassera a video Davida Pavlise umocňující atmosféru. Výsledkem je inscenace, jejíž působivost obstarává a umocňuje jednak génius loci, dále promyšlené energické herectví a samotný slovní materiál, který obnažuje a poukazuje na sociální diskrepance, s nimiž se mladí potýkají v Sherwoodu kapitalistického dneška.
Kujme pikle. Scénář: družina Robina Hooda, režie: Amálie Dvořáková, Diviška Rysová, dramaturgie: Libor Brzobohatý, scénografie: Barbora Netopilová, hudba: Jacob Strasser, video: David Pavlis, Divadlo 3+kk – Káznice Brno, premiéra 15. 5. 2025
Komentáře k článku: RECENZE: Mezi zlodějem a rebelantem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
