Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2025

Kulturní měsíčník pro divadlo a jiné umělecké obory

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2025

ročník 34
29. 4. 2025
Můj profil

Divadelní noviny > Kritika

RECENZE: Kuchařská reality show aneb Jak to chodilo mezi diktátory a jejich kuchaři

Jihočeské divadlo v této sezóně představuje jeden experiment za druhým. Tentokrát na studiové scéně Na půdě mají diváci možnost vidět tzv. cooking show, kterou s herci připravili David Košťák a režisérka Kasha Jandáčková.

Text dramatizace vychází z publicistické knihy polského novináře Witolda Szabłowskiho, který vybral z každého kontinentu jednoho z někdejších diktátorů, a rozhodl se vyhledat jejich kuchaře, aby mu vyprávěli o své práci a o stravovacích návycích diktátorů, pro které vařili. Kniha rovněž obsahuje několik receptů, ale i svědectví o tom, co tito diktátoři ve své zemi způsobili a jak se ke svému národu chovali.

David Košťák vybral tři –  kuchaře Emera Hodži (Albánie), Pol Pota (Kambodža) a Saddáma Husajna (Irák), a doplnil je vyprávěním krávy Fidela Castra, která byla svou výjimečnou dojivostí symbolem budoucího blahobytu Kuby.

Jak nakrmit ditátora- kuchařská reality show o život. Foto Hynek Glos

Příběh tří kuchařů zarámovali tvůrci (Košťák a Jandáčková) jejich fiktivní účastí na kuchařské reality show (v níž by měli hlasovat i diváci), jejíž vítěz bojuje o život.  Tím se dostávají příběhy do trochu jiného kontextu, než je to v knize. Zatímco autor knihy Szablowski všechny kuchaře navštívil, a někteří z nich dodnes žijí, aniž by jejich okolí vědělo, že vařili diktátorům, na scéně na konci nezůstane živý ani jeden. Dvojice moderátorů (Eliška Brumovská a Pavel Prais), která jejich tým opečovává, naplňuje veškerá formální klišé točící se kolem reality show. Zároveň se proměňují i v jednající postavy, byť ve velmi zkreslené podobě (Prais ztvárňuje různé diktátory s maskou a Brumovská zase krávu Fidela Castra jako elegantní dáma ve večerní róbě).

Tři kuchaři- pan K. (F.Hnilička), Ali (T.Kobr) a Teta (D.Verzichová) Foto Hynek Glos

Na Malé scéně Jihočeského divadla vstupujeme do prostoru tří pojízdných kuchyňských koutů, na nichž protagonisté připravují před našima očima jídlo, a zároveň vyprávějí své příběhy. Přitom smyslový zážitek (z vonícího připravovaného jídla) ostře kontrastuje s komentářem – tedy statistikami, týkajícími se masakrů a dalších zhůvěřilostí, jichž se diktátoři dopustili. Světlo střídavě osvětluje jednotlivé stolky, a občas se některý z kuchařů sám vrhne do světla, aby mohl podat svědectví (ve skutečnosti ovšem bylo pro autora dosti obtížné dostat se k nim a přesvědčit je, aby o této své práci vypovídali). V každém případě se jednalo o špičkové kuchaře, kteří dokázali svými jídly (většina diktátorů velmi lpěla na domácí kuchyni, jakou zažili v rodné vesnici a od maminky) ovlivňovat nálady těchto psychopatů, a patrně právem  si přičítají i zásluhy o to, že dobrým jídlem pro diktátora zachránili spoustu lidí.

Stále usměvavá Teta Daniely Verzichové vypráví příběh svého života, který strávila od mládí ve společnosti kambodžského diktátora Pol Pota, u něhož dodnes neshledává žádnou vinu. Naopak jej líčí jako krásného, vstřícného člověka. Stejně optimisticky vidí mnohdy obtížné podmínky partyzánských schovávaček, i vaření za pochodu, kterými se svým vůdcem musela projít.

Abú Ali Tomáše Kobra, jediný muslimský kuchař u Saddáma Husejna, je ve svých výpovědích velmi věcný a otevřený, a zvykl si zachovávat do značné míry poker face. Připomíná výraznou proměnlivost nálad svého diktátora, i přísná utajení a zvyklosti kolem jeho soukromí.  Více než Teta si uvědomuje stálé nebezpečí, kterému byl vystaven, ale dokázal se s těmito pocity vyrovnat. Snažil se možným konfliktům předcházet například tím, že se opravdu mistrovsky naučil připravovat jídla z oblasti Tikrítu, rodiště Saddáma. A pracoval pro něj vlastně i poté, co odešel jinam (poslední prací bylo zpracování sušeného masa na zimu, které mistrovsky ovládal). Nakonec byl i svědkem konce iráckého diktátora, kdy jeho maso rozvěšeli po stromech v okolí paláce.

Třetí z kuchařů, pan K. Františka Hniličky, který sloužil u Emera Hodži v Albánii, je od počátku nervově úplně na dně, nikdy – ani po smrti Hodži – se nezbavil pocitu, že je stále sledován a že je vystaven permanentnímu ohrožení života. Proto zcela odmítá ukázat svou podobu a sdělit své jméno, aby nemohl být s diktátorem spojován. Prozrazuje, že Hodžovi chování, který zcela izoloval svou zemi od vnějšího světa, nikomu nedůvěřoval a byl naprosto nevyzpytatelný, do značné míry ovlivňoval jeho zdravotní stav. Byl po celý život nemocný, takže vařit pro něj bylo velmi náročné a zároveň nevděčné. Kuchař se musel naučit vybalancovat přesné dávky potravin, které by mu neuškodily, ale zároveň jej chuťově uspokojily. Nejhorší to bylo s dezerty, které pro něj bylo třeba sladit – kvůli cukrovce – náhradním sladidlem. Nicméně, právě podání chutného dezertu mnohdy zabránilo jeho špatné náladě.

V případě Tety můžeme vidět na projekčním plátně v pozadí i skutečnou podobu Pol Potovy kuchařky. Foto Hynek Glos

Tato neobvyklá kuchařská reality show, kde mají diváci na závěr možnost ochutnat z připravených pokrmů, dokáže zajímavým způsobem evokovat kontrasty, týkající se chování diktátorů v soukromí a na veřejnosti, a vlastně i politovat lidi, kteří byli přinuceni pohybovat se v jejich blízkosti, což byla značně traumatizující záležitost. Hercům se podařilo – byť prostor k akci byl pro ně minimální – velmi dobře charakterizovat povahy jednotlivých kuchařů. Výprava, v níž kromě tří blyštivých pojízdných kuchyní je pouze projekční plátno v pozadí, na němž můžeme vidět tváře diktátorů, dokumentární záběry, ale také popis některých receptů, i sugestivní hudební vstupy (moderátoři zpívají ve zběsilém tempu sloky písně J.Suchého a J.Šlitra Představte si, co jsem měl dnes k obědu), evokuje autenticky rozporuplnost světa se všemi podivnostmi a kontrasty-

Tedy, další zajímavý dílek do letošní programové mozaiky Jihočeského divadla.

Witold Szablowski, David Košťák: Jak nakrmit ditátora. Režie Kasha Jandáčková, adaptace a dramaturgie David Košťák, scéna a kostýmy Jan Tereba, hudba Martin Hůla. Jihočeské divadlo České Budějovice. Premiéra 11.dubna 2025.


Komentáře k článku: RECENZE: Kuchařská reality show aneb Jak to chodilo mezi diktátory a jejich kuchaři

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*



Obsah,