RECENZE: Hello, Dolly! poprvé
Klasický muzikál autorů Jerryho Hermana a Michaela Stewarta Hello, Dolly! měl na sklonku loňského roku premiéru hned na dvou scénách Ústeckého kraje. První z nich se v režii Martina Novotného odehrála v Severočeském divadle Ústí nad Labem s Kateřinou Brožovou v hlavní roli.
Severočeské divadlo Ústí nad Labem angažovalo zřejmě i kvůli vidině lepší návštěvnosti na titulní roli Dolly Leviové Kateřinu Brožovou, jež ji před více než osmnácti lety nastudovala na bratislavské Nové scéně v režii Milana Lasici.
Herečka v ústecké inscenaci postavu Dolly pojímá jako dámu, která má po smrti manžela vcelku jasnou představu o svém dalším životě a jde si poměrně viditelně za svým cílem, což je sňatek s majetným Horácem Vandergelderem. Brožové nelze upřít, že má pro tuto roli patřičné charisma a umí pointovat humorné situace. Jestliže herecky svěřenou postavu ztvárnila přesvědčivě, s pěveckými party v některých momentech zápasila. Nejzřetelněji byl tento fakt slyšitelný v ústřední písni, kdy se v jejím závěrečném nejefektnějším výstupu uchylovala k parlandu, přičemž její případná indispozice nebyla na premiéře ohlášena. Brožové partner Tomáš Christian Brázda k úloze Horáce Vandergeldera nenašel cestu, což se dá připsat především na vrub režie.
Velkou devízou inscenace je naopak Jolana Haan Smyčková, která se už léta pohybuje zejména na prknech Divadla Semafor a Severočeského divadla. V každé ze svých rolích herecky zaujme a písně interpretuje s přirozenou jistotou. Toto tvrzení lze aplikovat i na její pojetí v Novotného inscenaci nepříliš velké, nicméně nepřehlédnutelné role Ireny Molloyové. Škoda, že Smyčkovou muzikálový svět ani po tolika letech neobjevil.
Inscenace Martina Novotného je v mnohých aspektech značně problematická. Nejenže režisér nedokázal adekvátně propracovat vztahy mezi postavami, jež na jevišti působí solitérně, jeho tříhodinová inscenace navíc postrádá pro muzikál tolik potřebné svěží tempo. Zbytečně protahované a nepříliš invenčně ztvárněné jsou kupříkladu scény v obchodě paní Molloyové či v restauraci Harmonia Gardens.
Hudební nastudování Martina Peschíka patří k největším kladům novinky, kolísavá úroveň orchestru Severočeského divadla překvapila velmi dobrou úrovní interpretace notoricky známých songů. Otázkou ovšem zůstává, zda bylo šťastné nechat bez ozvučení sbor. Sborové scény totiž v kontrastu s herci zpívajícími na mikroporty působí jako podivná ozvěna…
Závěrem si neodpustím poznámku směřující ke zvukařům. Na premiéře došlo minimálně třikrát k lapsusu, kdy zapomněli hercům vypnout mikroporty. Divák tak mohl v hledišti například zaslechnout pokyny, které udílí Kateřina Brožová personálu při převlékání se z kostýmu do kostýmu. To by se myslím stávat nemělo.
Severočeské divadlo Ústí nad Labem. Jerry Herman, Michael Stewart – Hello, Dolly! Úprava a režie M. Novotný, hudba a texty písní J. Herman, libreto M. Stewart, překlad I. Osolsobě, A. Kozák, scéna P. Kastner, kostýmy Z. Miklošová, choreografie V. Gončarov, dirigent M. Peschík. Premiéra 13.12.2024.
Zdroj náhledového obrázku foto Marek Russ.
Komentáře k článku: RECENZE: Hello, Dolly! poprvé
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)