RECENZE: Absurdní bitva o jednu lavičku
Skotský dramatik a stand-up komik Keir McAllister se proslavil především svými texty pro Edinburgh Fringe Festival. Lavička je dosud jeho jedinou hrou, která vyšla knižně a díky které se s jeho dílem mohou seznámit čeští diváci. V režii Víta Vencla ji v české premiéře uvedlo na své Letní scéně Divadlo Ungelt.
Jak bývá v Ungeltu zvykem, jedná se o titul pro dva herce. Pravidelným návštěvníkům této pražské scény může Lavička připomenout inscenaci hry Edwarda Albeeho Příběh ze zoo, která zde měla premiéru v roce 2022. Také v tomto případě jde o střet dvou povahově odlišných mužů, jejichž spor začne na lavičce v parku. Životem frustrovaný Joe (Petr Stach) si opuštěnou lavičku vybere, aby unikl každodennímu stresu a mohl si užít trochu klidu. Jenže netuší, že kus městského mobiliáře, který si k odpočinku vyhlédl, hraje významnou úlohu v životě stárnoucího Sandyho (Miroslav Hanuš). Pro něj je totiž místo památníkem mrtvé Maggie, na niž zde vzpomíná. Autor tu vychází z britské tradice, kdy samosprávy umožňují, aby si lidé lavičky „adoptovali“, přičemž není neobvyklé, že se na ni objeví třeba pamětní plaketa, nebo že tam lidé ve vzpomínce na zesnulého příbuzného nosí květiny.
Petr Stach a Miroslav Hanuš v Lavičce Foto Ungelt
Prozrazovat, kdo je Maggie a kam se spor dvou neurotických mužů vyvine, se nehodí, jelikož právě zvědavost, kam to celé směřuje, je základním kamenem diváckého zážitku. McAllisterův text je rozkročen mezi konverzační komedií, stand-upem a absurdním divadlem. Skotský autor v programu přiznává inspiraci dílem Samuela Becketta a dialogům vskutku nechybí značná dávka absurdna. Narozdíl od temnějšího Becketta ale McAllister nezapře, že se na prvním místě snaží diváky pobavit. To ale neznamená, že by inscenace neřešila také vážnější témata. Pod zuřivými hádkami a nevybíravými urážkami se odkrývají problémy osamělosti, potlačování vlastních emocí i sexuality a neschopnosti si vzájemně porozumět.
Hra je pro herce textově velmi náročná, jelikož některé promluvy mají cyklickou strukturu, navíc se postavy k již vyřčenému často vrací v dalších scénách a nabízejí nové variace na již probraná témata. McAllister se navíc nesnažil dát postavám nějaký komplexní charakter, divák se střípky z jejich života dozvídá jen v útržcích, navíc si nikdy nemůže být jistý jejich pravdivostí. Hanušův excentrický Sandy teskní po své životní lásce, je patrně v důchodu, ale o jeho životním zázemí nevíme nic bližšího, než že má doma manželku. Těžko odhadnout, z jaké pochází společenské třídy, jelikož vulgární mluvu kombinuje se vzletnými frázemi. Hanuš ho hraje rtuťovitě, dokáže působit bezradně a k politování, ale jindy umí tnout do živého a ukazuje Sandyho temnou stránku. Joe je v podání Petra Stacha na první pohled outsiderem, z letmých zmínek je zřejmé, že se mu hroutí pracovní život, o jeho soukromí se nedozvíme téměř nic. Stachova postava má výraznější vývoj – Joe je zpočátku nejistý a defenzivní, ale trvající konflikt mu dodává na útočnosti a sebejistotě. Herecky představení šlape, jen je škoda, že režisér Vencl trochu více nedbal na gradaci. Dialog je od začátku natolik vyostřený, že konflikty není kam stupňovat, což zamrzí, protože se od počátečního „plácání“ o ničem dostáváme až k tématům, jenž jsou pro postavy viditelně bolavá, ale emocionální reakce na ně se už téměř nezvětšuje.
Lavička má otevřený konec. Poslední schůzka naznačuje smír mezi postavami, jakoby k sobě oba rozdílní muži nakonec našli cestu. Nicméně závěrečný dialog je téměř totožný jako jiný, který se odehrál dřív a nakonec skončil další prudkou hádkou…
Keir McAllister: Lavička. Režie Vít Vencl, překlad Barbora Haplová, dramaturgie Pavel Ondruch, výprava Dana Hávová. Divadlo Ungelt, premiéra 24.5.2025 na Letní scéně (psáno z reprízy 26.5.2025)
Komentáře k článku: RECENZE: Absurdní bitva o jednu lavičku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
