RECENZE: A z těl vyrostou květiny
Divadlo Continuo po dva dny hostovalo v pražském Divadle v Celetné. Uvedlo zde pohybově-vizuální projekt Nositelé v režii Kateřiny Šobáňové, šlo o sólo švýcarského performera Stefana Bütschiho na téma stárnutí těla. Umělecký šéf souboru Pavel Štourač pak představil svou inscenaci Closing time, která měla premiéru loni v květnu na Švestkovém Dvoře v Malovicích.
Continuo už dávno své projekty a inscenace neomezuje na letní site-specific v okolí svého působiště. Opakovaně uvádí „regulérní“ inscenace pro tradiční divadelní prostory a svůj originální pohybově výtvarný styl transformuje podle potřeby. Taková byla třeba povedená inscenace Poledne o osudech „osmi statečných“ z Rudého náměstí, kteří protestovali v Moskvě v srpnu roku 1968 proti sovětské okupaci .
Closing time, čili „zavíračka“ rozvíjí málo povzbudivé téma, jde o dystopickou vizi blíže neurčené budoucnosti, v níž z lidstva zbylo pár bezradných jedinců, kteří se o něco snaží, ale jejich pokusy jsou marnost sama, stále se pokoušejí něco stvořit, uvést do chodu či nastolit řád. Zajímavé je, že projekt je koncipovaný pro šestimetrovou arénu obklopenou diváky, ovšem v Celetné je tradiční kukátko, takže bylo zřejmě třeba pozměnit aranžmá situací i způsob kontaktu s diváky. Přenos se v zásadě podařil a inscenace s diváky komunikuje, jde o sled metaforických obrazů, které mají energii a pracují s emocemi. A to je také asi i způsob, jak se v této performanci vyznat, vnímat sílu těchto obrazů jako takových, jejich pohybové ztvárnění, výtvarnou i hudební invenci, protože to, co se odehrává na jevišti, je abstraktní a významy lze číst různě. Třeba jako svět v temnotě, v němž se opakují bezútěšné a marné děje. Tvůrci ovšem tvrdí, že inspirací jim byly mytologické příběhy, nejstarší dochované texty i nejmodernější vědecké teorie o vzniku a zániku světa. A také konfrontace s představami globální katastrofy, ať klimatické, válečné nebo kosmické. To je jistě možné, ale dešifrovat vzniklé asociační řetězce podle tohoto návodu příliš nejde.
Inscenace nezapře ověřený styl Continua, nápaditě pracuje s pralátkami jako je hlína nebo voda, které by mohly prostředkem ke stvoření nového světa. Pavel Štourač a Helena Štouračová jsou sehraný režijně – výtvarný tým a dokáží prakticky z ničeho budovat atmosféru, jen s pomocí rafinovaného prolínání světla a tmy. Na horizontu jeviště je velká skříň, když se otevře je plná modrého oparu a artefakty v ní se pokaždé mění. Přes ní se možná vstupuje do jiné dimenze, tam se také zjeví postava koně. Působí jako smutná loutka visící na ramínku, pak se groteskně rozpohybuje, Směšná i přízračná, koňská kreace má i svůj humor a patří k nejzdařilejším okamžikům inscenace. Výjevy se řadí za sebou a mají různou intenzitu a působivost, což platí i pro pohybové ztvárnění čtveřice performerů. Z koule hlíny hozené na desku postupně vznikne primitivní město, které před očima diváků ze světa spláchnou proudy vody a promění se v bahno. Voda je tu i životodárná, nadějně září do tmy v obyčejných velkých zavařovačkách a mísí se s dalšími ingrediencemi. Ve tmě také plují pokojíčky pro panenky, posléze efektně naskládané do vysoké věže, která se stupínek po stupínku vynořuje ze tmy. Performer přináší spleť kabelů, horečnatě se je snaží rozmotat a cosi spojit nebo rozpojit, což se mu nedaří. Takovou povahu mají i vztahy mezi postavami. Inscenace předkládá fragmenty milostných duelů, které však jsou přerušované a spíš než k souznění dojde k odcizení. Závěr v duchu katastrofické vize je přízračný i nadějný, dívka uléhá lůžko a z jejího těla vyrůstají květiny, tráva…
Closing time. Koncept: Pavel Štourač, dramaturgie: Marek Turošík, výtvarný koncept, scénografie: Helena Štouračová a Pavel Štourač, hudba a sound design: Jakub Štourač, Anna Luňáková, light design: Vojtěch Dvořák Divadlo Continuo, Švestkový Dvůr v Malovicích, premiéra 31. května 2024, Divadlo v Celetné 15. května 2025
Komentáře k článku: RECENZE: A z těl vyrostou květiny
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)