Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ptačí manipulace

    Carrièrova adaptace staroperského eposu Ptačí sněm je pozoruhodný text. Díky avignonské inscenaci Petera Brooka z roku 1979 se stal ikonou evropského divadla druhé poloviny minulého století, přesto jeho nová uvedení dokládají, jak radikálně se za necelé čtyři dekády proměnila estetika a vnímání divadla. Jasně to ukázalo nedávné nastudování Simona Spišáka v pražském DISK, rozpačitě působila i mariborská inscenace, s níž do Plzně přijelo Slovinské národní divadlo.

    Ptačí sněm

    Ptačí sněm začíná besedováním v konferenčním sále FOTO JAROSLAV PROKOP

    Přitom inscenace Jerneje Lorenciho, jednoho z nejprogresivnějších slovinských režisérů, který se na plzeňském festivalu představil před deseti lety s Očištěním Sarah Kane, začala velmi slibně. Lorenci zasadil ptačí besedování do stroze vybaveného konferenčního sálu (bílá tabule s nápisem Zborovanje ptic, dlouhý stůl před ní). Součástí prostředí se stali i diváci: téměř celé představení svítila v hledišti světla, herci – zejména Dudek Branka Jordana – s námi slovinsky, anglicky i několika českými slovy komunikovali, během přestávky/nepřestávky rozdávali divákům vodu. Jako bychom se také my, sedící, s jednotlivými představiteli ptačí říše vydali na cestu za tajemným Simorghem, symbolem duchovního osvícení.

    Slovinský režisér naivní sentimentalitě textu nevěří. Ironicky se mu vysmívá, když ho proti srsti inscenuje jako jakousi ukázku umné manipulace, jež svým aktérům více než skutečné duchovní prozření nabízí jen jeho iluzi a v konečném důsledku sebeponížení. Nejprve se role manipulátora ujímá Dudek, který rozdává jednotlivým opeřencům kartičky s jejich replikami a s úsměvem a uměřenou žoviálností je dostává, kam potřebuje. Dudka v druhé části střídá představitel Netopýra (Vladimir Vlašković), jenž neváhal sáhnout až k fyzickému násilí na ptačích poutnících. A právě zde se nachází problematický moment inscenace. Vlašković nedokázal po charismatickém Jordanovi adekvátně převzít pomyslnou štafetu. Rytmus představení se někde zadrhl a každá další scéna působila spíše jako manýra inscenátorů, navíc k nevydržení rozvláčná. Plzeňskému představení Ptačího sněmu také nepomohl sál Pekla, jenž svůj název určitě získal díky pekelně nepohodlným sedačkám a věčně vydýchanému vzduchu. Dvouhodinové představení se tak souhrou všech těchto činitelů proměnilo v divácké martyrium. Škoda, Lorenciho inscenace svou estetikou, interpretačním gestem i hereckými výkony mohla patřit k tomu lepšímu, co bylo na letošní Plzni k vidění.

    Slovinské národní divadlo Maribor – Farid ud-Din Attar, Jean-Claude Carrière, Peter Brook: Ptačí sněm. Režie Jernej Lorenci, scéna Branko Hojnik, kostýmy Belina Radulović, hudba Branko Rožman. Premiéra 24. září 2011.


    Komentáře k článku: Ptačí manipulace

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,