Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Proměny Kleine Bühne

    Budovy divadel jsou většinou významnými prvky městské architektury, orientačními body u stanic metra, ozdobami náměstí. Ale některá jsou ukryta v zástavbě, nejsou z ulice vidět, pokud chybí poutač, tak je neznalý divák nemá šanci najít: dnes letenského Alfreda ve dvoře, vinohradské divadlo D21 či Orfea v Košířích. Ukrytá v zadní části zahrady Německého domu byla také Kleine Bühne, do níž po českém záboru Stavovského divadla (1920) přešel činoherní soubor Nového německého divadla. Už od roku 1920 řešili pražští Němci rozšíření svého spolkového domu, dříve kasina, mezi Senovážným náměstím a bulvárem Na Příkopě, vytvoření samostatného divadelního sálu v zadním traktu budovy zadali věhlasnému jabloneckému rodákovi Josefu Zaschemu (1871–1957). Za války bylo přejmenováno na Komorní divadlo, po válce celý objekt zkonfiskoval český stát a přebudoval na Slovanský dům. Vlastní divadlo v posledních válečných dnech násilně převzali členové právě vzniklého Divadla 5. května a vymetli z něho všechno německé. Záhy bylo divadlo jako činoherní scéna pro mladé přezváno na Divadlo Mladých pionýrů a po epizodě s provozováním svazáky se stalo pokračovatelem tradice malého d41. To bylo autorské divadlo Václava Vaňátka, který se v intencích E. F. Buriana pokusil vytvořit program pro starší školní děti, učně a středoškoláky. Poetické srozumitelné tituly v mnohém předznamenaly tento segment tvorby v pozdějším Divadle Jiřího Wolkera: Dětský rok na vsi, Robinsonka, Rozpustilý Janeček s legendární kostýmovanou postavou Klauna Strakapouna.

    Pohled na divadlo Kleine Bühne, třicátá léta 20. století foto Karel Drbohlav, Národní muzeum, H6E-180565, negativ

    Po roce 1949 pak byla budova půlstoletí spjatá s Ústředním loutkovým divadlem (ÚLD) a jeho nástupci a stala se československým loutkovým divadlem číslo jedna, které v prvním desetiletí režijně a často autorsky vedl dr. Jan Malík. Zasloužil se také o mezinárodní kontakty, sídlila tady UNIMA, v roce 1969 se na „malé scéně“ konal její světový kongres. Odehrály se tu stovky významných loutkových představení, které psaly historii českého profesionálního loutkářství, jak je to zaznamenáno na stránkách Loutkáře a v nejedné odborné monografii. Později (od roku 1960) vznikla pobočná scéna Sluníčko (pro mateřinky) v blízkém funkcionalistickém Dětském domě. Divadlo v zahradě Slovanského domu pokračovalo od roku 1976 pod jménem Loutka, po roce 1990 jako Divadlo U věže či Divadlo U Jindřišské věže, nakonec dožilo pod názvem Minor. Budova byla zbourána v roce 1999 při přestavbě Slovanského domu na multifunkční obchodní centrum. Po dvorku, do kterého se vstupovalo ze Senovážného náměstí průjezdem domu U tří jezdců, nezůstalo památky. Důstojné sídlo našel Minor v bývalém kině Skaut v horní Vodičkově ulici. Podle autorova názoru hezčí a dětskému diváku vstřícnější prostor se skvělou atmosférou.

     


    Komentáře k článku: Proměny Kleine Bühne

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,