Prodaná nevěsta byla poprvé v newyorské Metropolitní opeře uvedena v roce 1909 pod taktovkou Gustava Mahlera. V roce 1978 ji na jeviště podruhé přivedl dirigent James Levine ve scénografii Josefa Svobody. Letos v únoru ji Levine připravil opět, a to ve spolupráci s jedním ze svých kmenových režisérů, Stephenem Wadsworthem. Ale pozor, trochu jsem to zjednodušil: nehrálo se v budově Met, nýbrž v Peter Jay Sharp Theater, divadle s kapacitou 907 diváků. Toto divadlo je rovněž částí komplexu Lincoln Center, ale patří světoznámé konservatoři Juilliard School, která byla hlavním sponzorem této produkce. Poskytla svůj orchestr a pěvecké i taneční sbory, zatímco Met se postarala o produkční tým a většinu solistů, i když ne z kádru své extratřídy, nýbrž ze své vlastní školy, již nazývá Metropolitan Opera Lindemann Young Artist Development Program. I tak šlo ve všech směrech o inscenaci vysoké mezinárodní úrovně.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Prodaná v kavárně

    Smetanova Prodaná nevěsta byla poprvé v newyorské Metropolitní opeře uvedena v roce 1909 pod taktovkou Gustava Mahlera. V roce 1978 ji na jeviště podruhé přivedl dirigent James Levine ve scénografii Josefa Svobody. Letos v únoru ji Levine připravil opět, a to ve spolupráci s jedním ze svých kmenových režisérů, Stephenem Wadsworthem. Ale pozor, trochu jsem to zjednodušil: nehrálo se v budově Met, nýbrž v Peter Jay Sharp Theater, divadle s kapacitou 907 diváků. Toto divadlo je rovněž částí komplexu Lincoln Center, ale patří světoznámé konservatoři Juilliard School, která byla hlavním sponzorem této produkce. Poskytla svůj orchestr a pěvecké i taneční sbory, zatímco Met se postarala o produkční tým a většinu solistů, i když ne z kádru své extratřídy, nýbrž ze své vlastní školy, již nazývá Metropolitan Opera Lindemann Young Artist Development Program. I tak šlo ve všech směrech o inscenaci vysoké mezinárodní úrovně.

    I v ní se sice Prodaná nevěsta odehrává v Čechách, ale nikoli na vesnici poloviny 19. století. Wadsworth se svým scénografem Thomasem Lynchem jej přesunul do malého městečka v 30. letech minulého století, místo v plenéru jsme ve veliké restauraci-kavárně s mnoha stoly a barovým pultem. Divák vidí tento prostor zevnitř ven: na horizontu jeviště stojí částečně průhledná stěna s dveřmi a velikými okny vedoucími na náměstíčko. Kolem nich se občas mihnou chodci, ale vidíme tam i tanečníky. Nad okny je veliký nápis Domov můj, který divák vidí ze své perspektivy obráceně. Majitelem tohoto podniku je Krušina, Mařenka mu vypomáhá coby šenkýřka. Protagonisté jsou oblečeni do obyčejných obleků předválečné doby. Mařenka nosí šedé šaty se sukní sahající do půli lýtek, Jeník modrou košili a tmavé kalhoty. Mícha a jeho rodina jsou z vyšších společenských vrstev, což je mimo jiné vidět i na jejich kostýmech. Jenom několik postav je v krojích. Jmenovitě Kecal, čímž režisér naznačuje, že ústřední zápletka – sňatek na smlouvu – má anachronický ráz.

    Přestože to snad na první pohled tak vypadá, Wadsworth není vyznavačem autorské režie. Podle svých slov se chtěl vyhnout folklorní ornamentalistice proto, že zatemňuje vnitřní dramatičnost této opery, a nebezpečně přibližuje její děj kýči. Jde mu především o vypracování vztahu mezi postavami a jejich psychiky v rámci komediálního příběhu. V inscenaci není náhlých zvratů, režisér se soustředí především na detail. Každý jednotlivec je promyšleně zařazen do jednostlivých scén. Zřídka lze při inscenování této opery vidět tak přirozeně plynulý vztah mezi dějem a její hudební složkou. Herci vypadají stejně nenuceně, když pijí pivo, když se líbají či zpívají arie, dueta, terceta a kvarteta. Ne nadarmo je Wadsworth nejen světoznámý operní režisér, ale i renomovaný režisér činoherní.

    Mařenku hraje kanadská sopranistka Layla Claire. Snad jsem slyšel o něco lepší zpěvačky, ale nikdy jsem neviděl lepší herecké zpracování této role. Claire má vysokou štíhlou postavu, tvář s plachým úsměvem, připomínající Merryl Streep na počátku její kariéry. Na prudké změny v šancích na štěstí reaguje bez hysterie, v komediálních scénách projevuje nakažlivou radost bez přehrávání. Tenor Paul Appleby hraje Jeníka jako prostého a přímého člověka, který se v roli manipulátora, do níž se dostal, nějak zvlášť dobře necítí. Z ostatních představitelů je nejpozoruhodnější Alexander Lewis jako Vašek. Zde se inscenace odklání od převážně realistického přístupu. Vašek je v Lewisově podání veskrze klaunská postava, jeho podoba s Busterem Keatonem je sotva náhodná. Nikdy není zcela jasné, do jaké míry je to hlupák a do jaké šibal, který si v tradici klaunské drzosti utahuje nejen z ostatních postav, ale i z obecenstva. Lewis má skvělou pěveckou techniku a své koktavé arie zvládá s bravurní lehkostí. Výstupy putovního cirkusu mají minimalistický ráz.

    Na rozdíl od zpěváků a tanečníků, kteří jsou vesměs už absolventi hudebních a tanečních škol, skládá se Juilliard Orchestra převážně ze studentů. Přesto má tento orchestr až udivující virtuozitu: vystupuje koncertně doma i v zahraničí pod taktovkou takových elitních dirigentů, jako jsou Michael Tilson Thomas, Bernard Heitnik, Pierre Boulez či Vladimir Ashkenazy. James Levine ukázal, proč je považován za velmistra souhry mezi jevištěm a orchestřištěm. Navíc mu pomohla i skvělá akustika tohoto moderního divadla. Podle reakce obecenstva i kritiky „dobrá věc se (velmi dobře) podařila.“

    Alexander Lewis (Vašek) a Layla Claire (Mařenka) v newyorské Bartered Bride – Prodané nevěstěFOTO NAN MELVILLE


    Komentáře k článku: Prodaná v kavárně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,