Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Připomenutí

    Anonymové sametu Zvláště v období kolem výročí sametové revoluce, které v té souvislosti říkáme také „něžná“, se rádi dojímáme nad vlastní dobrotou a připomínáme si solidaritu jednotně naladěného společenství, kterou jsme před třiceti lety zažívali. Kdo tu dobu prožil, vybavuje si jistě vlídné úsměvy lidí v ulicích měst, euforii při velkých protestních shromážděních, pohnutí při společném zpěvu státní hymny nebo nečekanou ohleduplnost davu při projíždění sanitky. Všeobecně sdílené pocity vděku, pozitivního naladění a empatie uvolnila listopadová katarze téměř okamžitě a přirozeně, zvláště v prvních dnech a týdnech studentské a divadelní stávky. Jistě bychom v té chvíli neuvažovali o morálním kýči. Dnes ho však ve svých vzpomínkách vytváříme.

    Anonym k prvnímu výročí sametové revoluce 1990 REPRO DIVADELNÍ ODDĚLENÍ NÁRODNÍHO MUZEA

    „Nejsme jako oni“ tenkrát neznamenalo, že jsme lepší a morálně zdatnější, byl to především vnitřní imperativ každého, že se programově nesníží ke mstě, k násilí a mrzkosti všeho druhu. Až o něco později nám došlo, že za tím „oni“ se skrývali mnozí z nás, vždy nachystaní postarat se o vlastní blaho na úkor ostatních.

    Ale „oni“ se projevovali také jako anonymové. Jsou nesmrtelní a reinkarnují se pokaždé do nové podoby, připraveni šířit jed do širokého okolí. Také v listopadu 1989 a bezprostředně po něm se tento lidský druh velmi rychle revitalizoval a psal anonymní dopisy, urážel, zraňoval, vyhrožoval a posílal své plivance na adresy divadelních tvůrců. V první řadě do Národního divadla, zejména Josefu Kemrovi, Radovanu Lukavskému a Miroslavu Macháčkovi, kteří se stávali v rukou těchto neviditelných mstitelů figurkou voodoo.

    Stále se to opakuje. Ve třicátých letech fašističtí primitivové psali anonymy do Osvobozeného divadla Voskovci a Werichovi. Ti si z nich dělali legraci a zveřejňovali je v časopise Lokální patriot, než před jejich odesilateli museli utéct do emigrace. Dnes se plive elektronicky na sociálních sítích třeba na podporovatele Milionu chvilek pro demokracii. Z hlediska dějin jsou plivance vyznamenáním a vstupem do vynikající společnosti.


    Komentáře k článku: Připomenutí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,