Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Princezna Hyacinta s náznakem secese

    Český balet počátku 20. století máme spojený především se jménem skladatele Oskara Nedbala. Je autorem nejhranějšího českého titulu Z pohádky do pohádky nebo onehdy rovněž úspěšné Pohádky o Honzovi. Princezna Hyacinta patří k jeho méně známým dílům, byť i ta se do čtyřicátých let minulého století občas uváděla. Naposledy v Opavě v roce 1948. A pak až nyní, v Liberci. Hlavním důvodem je komplikované nesourodé libreto Ladislava Nováka, ve dvacátých letech mimo jiné ministra průmyslu, obchodu a živností a v neposlední řadě plodného literáta se slabostí pro divadlo.

    Nuria Cazorla García a Michal Kováč v rolích Princezny Hyacinty a Kováře FOTO SERGHEI GHERCIU

    Realizovat v úplnosti zmatečné Novákovo libreto je dnes už nepředstavitelné. Kateřina Hanáčková se jej proto pokusila zjednodušit a zpřehlednit. I tak toho bájení, propadání do snů a nahlížení do nejrůznějších kouzelných říší zůstalo více, než inscenace unese.

    Nedbalova jiskřivá hudba, která jde tanečníkům „pod nohu“, bohužel nezní v Liberci v bohaté symfonické podobě, ale díky Zbyňkovi Matějů se její větší část podařilo uzpůsobit pro komorní orchestr s výrazným prostorem pro sólový klavír (ve výborném přednesu Daniela Wiesnera). Matějů také dokomponoval několik částí, které Nedbalovu líbivou hudbu posouvají k současnosti. Přesto je s podivem, jak jsou v ní slyšet ozvuky jiných skladatelů taneční a baletní hudby.

    Když měla Princezna Hyacinta v roce 1911 premiéru, zval na ni plakát Alfonse Muchy. Známá póza titulní postavy ve zdobném rámu a s korunkou na hlavě je v liberecké inscenaci přímo citována a jsou zde i další odkazy na období secese. Počínaje tím, že před začátkem představení je stažena málokdy ukazovaná opona Gustava Klimta, byť v ní je rukopis slavného malíře ještě málo rozpoznatelný. Secesní prvky s příznačnou dekorativností se odrážejí jak v detailech scény (zdobný rám či lustr), tak v kostýmech (nejvýrazněji v šatech Paní na Troskách a na Skalách). Bohužel jde ale jen o několik náznaků, které zanikají mezi kostýmy upomínajícími spíše na období romantického a postromantického baletu. Vypracovaný secesní ornament se setkává s ošklivou rekvizitou (velká podkova s LED světly) nebo prostou malovanou kulisou – což je zřejmě též odrazem omezeného rozpočtu inscenace.

    Choreografka Marika Blahoutová provází spletitým příběhem s kolísavým úspěchem. Daří se jí tam, kde má příběh spád a dramatické situace na sebe logicky navazují, a zvláště v místech, kde může uplatnit smysl pro humor přecházející do grotesky nebo parodie (typicky ve 3. a 4. obraze). Vyhrává si s některými komickými postavami – neposedným Amorkem nebo Hyacintinými nápadníky (samolibým zjemnělým Zvonimírem nebo jižansky temperamentním šlechticem Donem Panfiliem). Annabel Pearce, Richard Svoboda a František Šourek si tyto role viditelně užívají. Jemně parodický nádech má i hlavní zloun černokněžník Aratron v dynamickém pojetí Jaroslava Koláře. U hlavních postav Princezny Hyacinty a jejího zachránce Kováře v podání Nurii Cazorly Garcíi a Michala Kováče převažují v charakteristice lyrické tóny, i když ani jim nechybí humor.

    Naopak se Marice Blahoutové nedaří tam, kde příběh drhne nebo kde dostává prostor k větším tanečním číslům, pro něž ale nenachází originálnější taneční výraz. Takové scény (například hned ta úvodní se sborem venkovanek) vyznívají rozpačitě.

    Princeznou Hyacintou, která se odehrává na hradě Trosky a v jeho okolí, se liberecký balet po delší odmlce vrací k dramaturgické linii zaměřené na regionální témata (Café Reichenberg, Gustav Klimt, Harald – Hvězda se vrací!, Ota – Pavel – Raška, Petrolejové lampy). Jde však spíše o raritu. Pokus oživit desítky let zapomenuté dílo se přes velké změny v libretu a hudební kompozici vydařil jen částečně.

    Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Princezna Hyacinta. Hudba Oskar Nedbal, Zbyněk Matějů, libreto Ladislava Nováka v úpravě Kateřiny Hanáčkové, choreografie a režie Marika Blahoutová, scéna Lucie Loosová, kostýmy Josef Jelínek. Premiéra 31. března 2023 (psáno z druhé premiéry 2. dubna 2023).


    Komentáře k článku: Princezna Hyacinta s náznakem secese

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,