Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Příběh opery

    Českobudějovický operní soubor patří k těm nejmenším u nás a od roku 1919, kdy Jihočeské divadlo vzniklo na místě původního německého divadla, nejednou bojoval o přežití. V nových společenských podmínkách po roce 1989 se mu podařilo obstát i díky tomu, že mu šéf Josef Průdek s dirigentem a dramaturgem Václavem Noskem dali jasný a originální profil: základ repertoáru tvořily hravé inscenace komediálních děl, divadlo založené na herecké nadsázce, přesně stylizované akci a souhře. Průdek s Noskem tak logicky navázali na místní tradici: již od 50. let se v Českých Budějovicích premiérovaly málo známé komorní tituly, některé objevené přímo v archivu nedalekého českokrumlovského zámku. Specializace na komornější díla se ostatně nabízí i proto, že historická budova divadla je sice krásná, ale malá, takže větší tituly je soubor nucen hrát v akusticky nevstřícném sále Kulturního domu Metropol. Vrcholem Průdkovy šéfovské éry byla Gassmannova Kritická noc v režii Jany Kališové v dramaturgické úpravě a v překladu Jana Panenky, natočená dokonce Českou televizí: bláznivá, groteskní inscenace, ve které se interpreti (Hedvika Tvrdá, Romana Strnadová, Dagmar Volfová, Miroslava Veselá, Oldřich Kříž, Michal Vojta, Miloslav Veselý ad.) předvedli jako báječní komedianti. Následovaly další dramaturgické pozoruhodnosti, často opět ve vtipných překladech Jana Panenky (Gluckovi Poutníci do Mekky, Salieriho Falstaff, Haydnova Lest a láska). A komorní veselohry tvoří podstatnou součást repertoáru dodnes, převážně v inscenacích stávajícího šéfa souboru Miloslava Veselého, který si „výukou“ situační komedie prošel v 90. letech jako interpret.

    Jihočeští komedianti v Komediantech R. Leoncavalla FOTO PETR HASAL

    V současné době, kdy městské radnice počítají každou korunu, je udržet operní provoz v regionálních divadlech čím dál složitější – a spoléhat se jen na svébytnou dramaturgickou linii není udržitelné. Však se už šéf Milan Kaňák na přelomu tisíciletí pokoušel hrát v Českých Budějovicích náročné české i světové tituly (Janáček, Smetana, Verdi, Giordano) – s výsledky různými, větším tuzemským operním domům ten českobudějovický v té době interpretačně tak zcela konkurovat nemohl. Jakkoli tu působili (a nadále působí) skvělí interpreti, ať už přišli začátkem 90. let z Východu (Alexandr Beň či Jevhen Šokalo) nebo nedávno vyšli z místní konzervatoře (Svatopluk Sem či Aleš Voráček). A jakkoli Milan Kaňák a po něm Martin Peschík udělali s orchestrem mnoho práce.

    Pod vedením současného ředitele Jiřího Šestáka divadlo ale naštěstí již delší dobu prozíravě hledá různé způsoby, jak zachránit operní provoz, ale nejen to: jak být konkurenceschopný v rámci České republiky, a dokonce dát o sobě vědět i za hranice. Odtud koprodukce s českými divadly (Bohéma), ale hlavně spolupráce se zahraničními partnery. Však je Jihočeské divadlo sice zeměpisně poněkud izolováno od dalších větších českých kulturních center, zato má blízko do Německa. Partnerství s divadlem v Pasově přitom samozřejmě přináší nejen finanční úsporu, ale také setkání s jiným uměleckým programem (hostování tak trochu provokativní inscenace Kouzelné flétny) a s pozoruhodnými interprety (Desdemona Frederique Fries je v kontextu celého českého operního divadla zjevení). Zvláště inspirativní pak musí být pro českobudějovický operní soubor v poslední době produkce na českokrumlovské točně: možnost zahrát a zazpívat si pod vedením mezinárodně uznávaných dirigentů a po boku pěveckých hvězd, jakou je José Cura. A co víc: argentinský dirigent Mario de Rose se dokonce nyní stal novým generálním hudebním ředitelem Jihočeského divadla! A tak se dá očekávat, že se divadlo bude dále otvírat světu.

    Operní soubor Jihočeského divadla má v této sezoně na repertoáru jen čtyři operní tituly (z toho jeden dětský), měsíčně odehraje pouze pět až sedm operních představení. Boj o přežití opery v Českých Budějovicích, znamenající v tuto chvíli asi především nalezení ideálního provozního modelu, tak bude muset pokračovat i v následujících měsících. Ostatně tak jako v ostatních městech, situace je teď skutečně kritická. Jihočeské divadlo ale každopádně v posledních letech udělalo pro zkvalitnění, a tudíž obhájení operního provozu velmi mnoho.


    Komentáře k článku: Příběh opery

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,