Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Prezidementi (pro)

    Prezidementi, nová inscenace Petra Boháče, kterou Spitfire Company hraje na pražských Jatkách78, mate svým názvem i PR anotací. Prý jde o multižánrové představení satiricky a ironicky pojednávající o nesmyslné tuposti naší politické scény. Ve skutečnosti je ale protagonistou inscenace panoptikální mediální blábol. A jejími „hrdiny“ navenek obyčejný pár s podivně rozpolcenou identitou.

    Panoptiku televizních hostů v bizarních kostýmech a maskách propůjčují hlas Lucie Trmíková a Saša Rašilov FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

    Na začátku se Lucie a Saša (hrají je Lucie Trmíková a Saša Rašilov) časně zrána zimomřivě usazují v kuchyni, vaří kafe a pouštějí televizi. Vypadá to, jako by se chystali do práce, přitom v županu za kuchyňským stolem očekávají vysílání zásadního projevu prezidementa. Má se vyjádřit k odsunu asijských jelenů, kteří se jako sexuálně zdatnější u nás rozmnožují na úkor domácího druhu.

    Role páru v televizním přenosu je překvapivá. Na obrazovce, což je prostor mezi kuchyní vpravo a koupelnou vlevo na scéně, se během čekání na prezidementní vystoupení objevují politici bizarních jmen, aby komentovali jelení problém. S názory přicházejí odborníci na myslivost i pohádky o jelenech, prožitek z odsunu zvěře odtančí umělkyně a okomentují ho divadelní kritici. Těla všech mluvčích zhmotňují čtyři performerky, v loutkovité stylizaci a přízračně veselých kostýmech a maskách. Ovšem hlasem, který je oživuje, jsou „dabéři“ Lucie a Saša, kteří na to mají scénář.

    Oba herci brilantně nasazují charakteristické mluvní stereotypy jednotlivých mluvčích. V proudu mediálního žvanění nám povědomě brnkají o uši frázovitá spojení, typické intonace, konverzační vata i bohapusté blbosti, to vše s pocitem mnohokrát slyšeného. Některé věty lze vztáhnout ke konkrétním politikům, jiné jsou typické pro oborový newspeak. Jako satira by to bylo trochu rozplizlé, zní to ale spíš jako recitace strašlivé surreální básně. Dabéři totiž dávají bezobsažnosti formu.

    Pitvorné figury na scéně se střídají, jako by se ve zlém snu vyplavovaly z podvědomí. Pokroucená slova a nesmyslné argumentační floskule se slévají do lepkavého proudu mediálního blábolu.

    Lucie a Saša alias Trmíková a Rašilov odvádějí svou práci s profesionální bravurou. Přitom si od ní i od viděného udržují v suchých, lakonických (a skvěle fungujících) komentářích zjevný odstup. Jsou součástí vysílání, vlastně jsou jeho spolutvůrci, zároveň ale nezúčastnění pozorovatelé. To podivné rozpolcení je na Boháčově inscenaci nejzábavnější a něčím strašně znepokojující. Evokuje pocit nejistoty, který člověka často přepadá, když poslouchá projevy veřejných činitelů: Kdo to na mě vlastně mluví? Politik? Politik v roli politika? Jeho „píárista“? A podle jakého scénáře?

    Lucie hraje postavu Lucie a vše, co řekne, říká za sebe, i když každé slovo, které řekne, už není její, protože to říká postava Lucie, čte Trmíková nedůvěřivě na začátku ze scénáře. Připomíná to hrdinu Havlovy Zahradní slavnosti, který pořád tak trochu je a pořád tak trochu není. K Havlovi se Boháč více či méně zjevně odkazuje i používáním úsloví a frází ve výstupech politiků či odborníků. Nicméně potíže s realitou (a identitou), které se režisér a autor konceptu Prezidementů pokouší pojmenovat, se díky postupující virtualizaci světa posunuly od havlovských časů zase o level výš.

    Není to poprvé, co se Spitfire Company pouští do podobného dobrodružství a snaží se sofistikovanými výtvarně-pohybově-hereckými prostředky ukázat, co se ve skutečnosti děje pod povrchem aktuální společenské situace, k níž tak zároveň zaujímá kritický postoj. Podařilo se to v produkci ČEZKO FOREVER, méně třeba v inscenaci Vladimír Macbetin.

    Prezidementi možná budou mít problém přesvědčit publikum, že nejsou nepovedenou politickou satirou, na niž kromě slovní hříčky v názvu ukazují i jména politiků a odborníků parodovaná po ruském vzoru nebo leckteré až příliš konkrétní odkazy k reálným osobám. Textu i představení by slušelo méně rozbíhavosti, razantnější konec… Jenže dát tvar tekuté současnosti je hrozně těžká disciplína.

    Viz také Prezidementi (proti)

    Spitfire Company, Praha – Prezidementi. Dramatizace a režie Petr Boháč, scénografie Petr Boháč a Lucia Škandíková, kostýmy Petra Vlachynská, masky Paulina Skavova a Petra Vlachynská, hudba a sound-design Martin Tvrdý. Premiéra 5. června 2020 v Jatkách78.


    Komentáře k článku: Prezidementi (pro)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,