Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Přesgenerační přelet loutkářského hnízda (No. 1)

    A máme tu definitivně podzim. Teploty klesly k bodu, kdy je lepší vyrazit do divadla, než se potulovat po krásách české vlasti. Stěhovaví ptáci dávno sbalili křídla, aby se nyní vyhřívali kdesi v tropech. Ale nezoufejme, místo nezůstane prázdné, jak zpívá jedna z kukaček českého popu Helena Vondáčková v písni Dvě malá křídla tu nejsou. Již zítra – v pátek 4. listopadu – se do Prahy slétnou loutkáři. Začíná totiž XXI. ročník přehlídky loutkových divadel všeho druhu domácí i cizokrajné produkce.

    Po letitých peripetiích se podařilo přehlídce, zpočátku brané na milost, zahnízdit a vybudovat si  svoji diváckou základnu. Ta ví, že jako každoročně první listopadový víkend zamíří do Divadla Minor, kde loutkáři postaví svoje hlavní hnízdiště. Jeho prostory během víkendu rozžijí loutky celkem dvanáctkrát. Pouze jedna inscenace přehlídky Amberville aneb drsné město plzeňského Divadla Alfa, mimochodem loňského nositele hlavní ceny Erik, se uskuteční v nedaleko ležící Ypsilonce.

    Ale dost výčtů, ostatně program nastínil ve svém úvodním příspěvku Petr Pavlovský, který se fenoménu loutkového divadla věnuje dlouhodobě. Sebekriticky přiznávám, že moje osobní zkušenost je v tomto ranku podstatně chudší. Už jen proto, že pokud cíleně nevyhledáváte loutková představení, činohra je prostě ve většině. Porovnáme-li počet aktivně působících souborů zaměřených pouze na loutky s počtem činoherních, nutně dojdeme k tomuto závěru. Činoherci často hledí na loutkáře s despektem jako na hračičky, kteří si nevystačí s vlastním tělem a potřebují nějak zaměstnat ruce. Tak si do nich vezmou loutku. Ale opak je pravdou. Podívat se vlastníma očima umí každý, ale očima loutky, to už vyžaduje tělesnou zručnost.

    A protože jsem musela nedávno přehodnotit svůj postoj a zjistila, že jednat za loutku je někdy větší fuška než za sebe, rozhodla jsem se, že mám možná konečně právo nahlédnout a kriticky okomentovat v této oblasti počiny ostatních.

    Zítra vzhůru do Minoru!


    Komentáře k článku: Přesgenerační přelet loutkářského hnízda (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,