Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2022

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2022

ročník 31
19. 9.–3. 10. 2022
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Překombinováno

    Premiéra Měsíčního kamene v pražském Studiu Hrdinů se ne úplně vydařila. V jednu chvíli bylo představení pro technické problémy přerušeno a herci Jan Cina a Tereza Hofová zejména zpočátku působili bez šťávy, jako kdyby nebyli zahřátí na správnou provozní teplotu. U Ciny se to projevovalo nevýraznou artikulací (postupem času se to srovnalo), u Hofové stažeností, křečovitostí v pohybech. To se prostě může stát a nemá zde cenu spekulovat po příčinách. Pokusím se proto soustředit především na koncepci díla.

    Jan Cina jako Máni Steinn, v pozadí Tereza Hofová (Sóla) v kostýmu odkazujícím na ikonickou hrdinku Irmu Vep ze série Les vampires FOTO ZUZANA LAZAROVÁ

    Měsíční kámen je původně román letos šedesátiletého Islanďana píšícího pod pseudonymem Sjón; v originále text vyšel v roce 2013, česky o dva roky později v překladu Heleny Kadečkové. Situován je, vyjma epilogu, do Reykjavíku v pozdním podzimu 1918. Končí první světová válka, ale Islanďané mají své vlastní radosti a strasti: slaví zrod své nezávislosti, zároveň i tam vypuká epidemie španělské chřipky, a nadto vybuchuje sopka Katla. V komorní metropoli, kde snad každý zná každého, přežívá, jak se dá, vykořeněný šestnáctiletý Máni Steinn (česky: měsíční kámen), homosexuální prostitut, který největší vášeň nalézá v kině, kde uhranutě sleduje kriminální sérii Les vampires, v níž zločineckou bandu vede nymfa v černém Irma Vep. Tu mu připomíná reykjavická dívka Sóla (Slunce). Sjónův útlý román s jakousi chirurgicky ostrou básnivostí a fragmentárností evokuje hrdinovu „nahou“ existenci, jeho společenskou zapovězenost. Ostatně román nese podtitul Příběh chlapce, který nikdy nebyl.

    Dramatizátorka a režisérka Kamila Polívková věrně sleduje chronologický běh předlohy. A vůbec – celá ta inscenace působí jako rozpohybovaná a do 3D přenesená kniha. Rovnocennou součástí činoherních kreací Ciny a Hofové jsou na Islandu, v tamní přírodě i v soudobém Reykjavíku, pěkně natočené filmové sekvence, na plátno jsou promítány i úryvky ze Sjónova románu, takže si divák i dost počte. K tomu přímo na jevišti vytvářejí – chvílemi téměř koncertně intenzivní – elektronický podkres Islanďanka Þóranna Dögg Björnsdóttir a Čech Aid Kid. Měsíční kámen byl vyprodukován ve spolupráci s islandskými institucemi, necelý týden po pražské premiéře následovala premiéra reykjavická.

    Inscenace je přesycena technikou a její obsluhou: například plátno se v průběhu večera ručně svine a uklidí, později je zase účinkujícími nataženo na táhlo a znovu vyneseno; protagonisty zaměstnává i rozvinutí a stažení portálů kolem plátna; na jeviště se vozí technika; kouřostroj je tak natěsno přiražen k první divácké řadě, že ta v jednu chvíli obdrží nemilosrdnou plnou dávku. Přemíra takovéhle obsluhy a „gesamtkunstwerkovské“ vytváření soumračné atmosféry má devastující vliv na rytmus inscenace a intenzitu sdělení. Namísto komplexnosti zážitku sledujete, jak je „to“ uděláno a chvílemi i trnete, aby tvůrčímu kolektivu jeho jevištní soustrojí klaplo. Protože vidíte tu vloženou snahu a námahu, ten objem investované práce.

    Studio Hrdinů uvedlo v únoru 2016 v obdobné česko-islandské koprodukci inscenaci Skugga Baldur, rovněž podle Sjónovy předlohy, rovněž režírovanou Kamilou Polívkovou, s Terezou Hofovou v hlavní roli (následně byla za ten výkon nominována v Cenách divadelní kritiky). Skugga Baldur je na repertoáru „Hrdinů“ dodnes. Nejsem si jist, že obdobnou trvanlivost bude mít Měsíční kámen.

    Studio Hrdinů, Praha – Sjón: Měsíční kámen. Překlad Helena Kadečková, dramatizace a režie Kamila Polívková, koncepce Tereza Hofová a Kamila Polívková, dramaturgie Linda Dušková, hudba Þóranna Dögg Björnsdóttir a Aid Kid, scéna Antonín Šilar, kostýmy Zuzana Formánková, projekce Nanna MBS, Antonín Šilar, světelný design Václav Hruška a Antonín Šilar, voiceover Ian Willoughby. Premiéra 2. září 2022 ve Studiu Hrdinů, Veletržní palác.


    Komentáře k článku: Překombinováno

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,