Přečetli jsme v Literárních novinách – Dopis ze Zlína
Překvapuje mě, že mě některé věci ještě překvapují. Nad některými se dokonce pozastavím a divím se. Moje žena, která není na světě tak dlouho jako já, se zase diví tomu, že se divím a už vůbec nechápe, že se pozastavuji. Není to přece můj problém. Žijeme v době, kdy je možné všecko. Jeden den napíšeš parodii, a druhý den je z ní realita. Parodie neexistuje, všecko je parodie. Všecko je na prodej. Někdy se zdá, že i všichni. Stud, skromnost, trapnost už možná vyškrtli z pravidel pravopisu. Tak co se pozastavuju? Vysvětluju jí, že jsem byl vychovávaný tak, abych se pozastavoval, tak to prostě občas dělám. Pozastavuju se.
Třeba nad diagnózou, která se objevila v souvislosti s nevěrami Tigera Woodse. Závislost na sexu. Není to naštěstí horší než prasečí chřipka a je to léčitelné. Tiger už se vyléčil a manželka mu odpustila. Stejně se pozastavuju a přemýšlím, jak se taková závislost léčí? Abstinencí? Ta ale posiluje apetit? Brómem? Psychofarmaky? Nebo terapeut přesvědčí nemocného, aby spal jen s vlastní ženou. Ukazují snad nemocnému ošklivé staré ženské, aby ztratili chuť? Nebo jim ukazují ty krásné a říkají: Fuj!
Dřív se takoví muži označovali termínem děvkař. Teď jsou to lidé závislí, nemocní. A Tiger v tom není sám. Už v tom jede i bývalý partner Sandry Bullock. Taky prohlásil, že je závislý na sexu a že se jde léčit. Čekám, kdy se u nás objeví první případy a s nimi první léčitelé a léčebny.
Pozastavím se taky nad tím, když muž v autě s hvězdou, aby mě předjel, objede kruháč ne vpravo, ale vlevo a děkuji Bohu, že jsem nebyl zrovna v tu chvíli na D 1. Dopadl bych možná hůř.
Pozastavím se nad tím, když představitelka jedné televizní stanice zcela vážně prohlásí na jednání, že jejich diváci jsou padesátileté a starší tetky z vesnice, ženské od plotny. Schválně si večer lajznu masochistickou sprchu a pustím si pořad, pod kterým je tato paní podepsaná a opět se pozastavuji. Děje se tam třeba toto: Žena má na stole 2 fotky na občanku. Přijde její milence, shodou okolností ředitel toho ústavu. Chce, aby s ním jela do Paříže. Kryje to nějakým kongresem. Laškují. On jí jednu fotku vezme a dá si ji do peněženky. V dalším obrazu ředitel náhodou jede podél řeky, kde džoguje manžel jeho milenky. Ten je už v důchodovém věku. Ředitel vystoupí z auta a přesvědčuje manžela, aby ženu do Paříže pustil. Manžel nic nenamítá. Všude je sníh, ale jemu nějak vyschlo v krku. Svěří se s tím milenci své ženy a ptá se ho, jestli mu někde poblíž v bufetu dají minerálku na dluh. Proč se zadlužovat? Milenec ho ochotně založí. Vytáhne peněženku. Z ní vypadne do sněhu fotka džogerovy manželky. Ten se zeptá milence své ženy, co to znamená. Pak ho skolí infarkt. Prisám bohu.
Moje matka žije na dědině. Má přes 80. Tedy typická cílová skupina. Ptám se jí, proč to sleduje. Říká mi, že ví, že je to blbé, ale na co se má dívat? Možná zapomněla, že má dalších 8 programů, nebo ani nepřepíná. Má na to už nárok. Já se ale zase pozastavuji a ptám se, jestli by si ty staré tetky od plotny přece jen nezasloužily od programových šéfů, producentů a od autorů trochu víc úcty, inteligence a profesionality. Jak je možné, že blbci vyrábějí záměrně zábavu určenou pro idioty a nic se jim za to nestane?
Ale abych jenom nefrflal. Pozastavuji se taky nad pozitivními věcmi. Třeba nad filmem Clinta Eastwooda z roku 2008 Gran Torino. Vsadím se, že by tomu rozuměly i tetky nad 50. A dotklo by se jich to a dojalo je to. Pozstavuji se taky nad tím, že Zlín rozkvetl. Cihlové baťovské domky se zamaskovaly do zeleně stromů. A taky ptáci to rozjeli naplno. To vlastně ale není pozastavování, ale spíš kochání se. Kochat znamená v polštině milovat. Žena má pravdu. Měl bych se míň pozastavovat a víc se kochat. Někdy to ale nám starým pozastavovatelům fakt nejde.
Komentáře k článku: Přečetli jsme v Literárních novinách – Dopis ze Zlína
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
