Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 3)

    O Peteru Brookovi neřeknu nic. Nic zajímavého ani nového, nic než malou osobní vzpomínku.

    Peter Brook v roce 2009 na jevišti divadla Bouffes du Nord. Foto François Guillot

    Už v dobách, kdy jsem se začal v divadelních pojmech a osobnostech tápavě orientovat, byl Brook legendou nebo spíš mýtem, který ale v těch letech nebylo možno poznat jinak než z těžko dostupných čísel časopisu Divadlo, ze vzpomínek pamětníků. Nedostižná a vlastně nepoznatelná osobnost. A zároveň jsem si jej v těch gymnaziálních letech zařadil mezi všechny ty „legendy šedesátek“, aniž bych si uvědomil, že stále žije a tvoří. Akorát my jsme měl k té tvorbě přístup zakázán.

    Poznat Brookovo divadlo jsem mohl (alespoň částečně) v letech dospělosti, kdy už se okouzlením propadá méně, ale přesto nezapomenu na naprosto nepravděpodobnou situaci, ve které jsem poprvé viděl filmové zpracování inscenace Pronásledování a zavraždění

    Vraceli jsme se s divadlem Komedie ze zahraničního zájezdu. V těch dobách bylo v autobusech hitem pouštět filmy z véháesek. My si pustili Brookova Marata/Sadea. Příšerná kvalita, zahulený autobus a přesto zážitek. Koukal jsem jako blázen!

    V roce 2001 jsme se s Viktorií Čermákovou vydali do Paříže na Hamleta. Zážitek z představení se ve mně tloukl se zážitkem z toho být v TOM divadle a vidět TO. Herci nastupovali odevšad. Také jsem pokukoval po prostoru jako takovém, a tak jsem se z našich laciných míst v poslední řadě podíval i za sebe. A tam stál ON. Měl dozor. Tak jsem se rychle obrátil a sledoval jsem představení soustředěně, aby se Mistr nenaštval a viděl, že nekoukám, kde co lítá.

    Zpátky jsme jeli autem na jeden zátah. Střídali jsme se, ale i tak to bylo náročné. Přijeli jsme kolem poledne. Okamžitě jsem usnul. V pět odpoledne zvoní telefon. Volá ředitel Národního divadla dr. Srstka:

    – Co je s váma, vy spíte??

    – Ne, ne, já jenom…

    – Tak si přijďte dát skleničku, uspěl jste v konkursu na šéfa činohry!

    Brook se na mne nerozhněval.

    Více na i-DN:

    Zemřel Peter Brook

    Anketa na téma Peter Brook

    Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 1)

    Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 2)


    Komentáře k článku: Prázdný prostor po Peteru Brookovi (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,